Zdivočelá země

V porovnání s celkem polistopadové seriálové tvorby nepochybně špičkové dílo, která z blízka, jakoby z očí do očí, přesně a neúprosně, vypovídá mnohé o době, se kterou se nejsme s to i jako společnost, i jako jedinci - pro naši společnou slabost - vyrovnat. Drsná připomínka skutečných poměrů se vyvarovává plochých a trapných násilných aktualizací a nešetří opravdu nic a nikoho. Děs poválečných a zejména zločineckých padesátých let má své pokračování ve druhé a teď i čerstvě ve třetí řadě. Jaksi en passant se tu rodí seriál-freska o komunistickém režimu, o době, která mnohé brala, ale na druhé straně i nepřehlédnutelně dávala. To není omluva nebo dokonce idylizace komunistického režimu, ale snaha o postižení plnosti doby a života. Sám jsem zvědav na další vývoj epizod třetí řady, na výpověď o době, která svou nemravností - ne zločinností - ještě padesátá léta předčila. Srovnání, které se vnucuje - seriál NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA - s možnou srovnatelnou ambicí, vyznívá jednoznačně ve prospěch ZDIVOČELÉ ZEMĚ a jejího scénáristy Jiřího Stránského. K věci se ještě na konci roku vrátím a pokusím se o hlubší zobecnění tohoto reprezentativního polistopadového rozsáhlého díla. (02.04.2008)

Možná by snad mohlo někoho napadnout, proč se seriál vrací k něčemu, co už dávno je definitivně za námi, když většina komunistických organizátorů vražd a násilí už je po smrti. Nebo možná je předem vyprávění pro někoho nedůvěryhodné, protože tempo a styl vyprávění je tak trochu účelový či dokonce kovbojský. Snad ani umělecky o žádný průlom nejde. Přesto přese všechno ve své podstatě čas zobrazovaných dějů leckdy takřka nepravděpodobný je vpravdě ze života a dalo by se říci, že z hlediska doby je dílo jakýmsi svědkem naší minulosti, i když ji má hodně lidí ještě v živé paměti. Na což někteří také dosud zapomínají, o to je potřebnější to připomenout, aby se to nevytratilo z povědomí naší společnosti. Těsně po válce následovalo několik slušných let a zdálo se, že bude fajn, ale s blížícím se rokem čtyřicátým osmým se upevnilo bratrství se Sovětským svazem. Následující léta 1948 až 1952 poúnorových praktik blažených časů komunismu patřila k těm nejtragičtějším v Československu. Dominantním prvkem seriálu je jednoznačně zobrazení šlechetného charakteru apolitického pilota Maděry, který prošel peklem padesátých let dvacátého století. Kolik u nás tady takových podobných Maděrů bylo, to se zřejmě už nikdo nikdy nedozví. Za ně patří tvůrcům můj dík. Snad i někdo namítne, tak to vůbec nebylo. A kdo tedy vehnal do utrpení a zkázy účastníky druhé světové války, kteří bojovali v řadách československých zahraničních armád jak na západní tak na východní frontě? Na to si určitě odpovíte sami, :o) Ještě doplním, že první dvě řady Zdivočelé země jsou řemeslně velmi dobře zvládnuté. Ostatní jsem však zatím ještě neviděl. (01.05.2012)

Já se nechci zapojovat do sporu Tosima a Oskara, jen chci říct, že Zdivočelá země nemá být historický dokument, ale dobrodružný seriál. A v něm by se asi nevyjímal nejlíp čerstvý absolvent zemědělské univerzity, který plný nadšení přichází do pohraničí vybudovat naši vlast, lepší a směřující k socialistickým zítřkům... No uznejte, že pilot RAF je přece jenom nosnější postava. Tenhle seriál i přes všechny jeho vady (rozvleklost, občasná dějová nevýraznost atd.) mám ráda proto, že se snaží nějak postavit k té části české historie, o které se ani dnes v dějepise neučíme. Ukazuje zvrácenost a teror nastupující komunistické strany, naivity lidí, kteří věřili v to, že v bratrství se SSSR nám určitě bude líp a koneckonců i ty komunisty-korytáře, kterých tenkrát bylo snad ještě víc. Tohle si Stránský nevymyslel ani nepřibarvil, to jsou prostá historická fakta. Zkrátka je dobré se na tenhle seriál podívat - a voličům dnešních komunistů bych ho pustila pro jistotu dvakrát. (07.04.2006)

Pro me osobne urcite nejlepsi cesky porevolucni serial. A to s velkym prehledem! Po prvnich par dilech posledni serie jsem byl ponekud na rozpacich, co ze se to z meho oblibeneho serialu stalo. Nicmene dalsi dily muj dojem napravily. Prvni dve serie jsou samozrejme neprekonatelne, dalsi uz tak dobre nebyly, ale furt si drzely vysoky standard. Jako celek nemohu ani vterinu myslet na jine nez plne hodnoceni. (27.12.2012)

Ačkoliv tento seriál beru spíše jako takovu čajovou pomazánku, nelze mu upřít jednu věc. I kdyby byl děj sebeblbější je jedním z mála seriálů, který svým zpracováním poukazuje na zvěrstva která se tu děla po válce. A nemluvím teď primárně jen o perzekuovaných letcích bojujících v řadách RAF. Když se odprostíme od řady zbytečných scén i postav (mně osobně iritovaly ty různé kovbojky hudebně doprovázené na foukací harmoniku), když se odprostíme od toho, že řada dnes už herců si zde odbývala své první krůčky (podle čehož také některé díly vypadají), můžeme si dát snadněji do souvislostí to plíživé strašidlo komunismu. Strašidlo, které těsně po válce a odsunu Němců jen zprvu obcházelo kolem, ale v padesátých létech už budilo skutečnou hrůzu prakticky všude... V tomto ohledu má seriál řadu kvalit, zejména v dílech, kde je odsouzený Maděra už zavřený v pracovním táboře a kope uran. Je tam zavřený s výkvěteme našeho národa (když nepočítám pravé kriminálníky) a právě za to mu dávám ty tři hvězdičky. Koho by ve velmi zkrácené formě, ale o to výraznější zaujmula tato tematika doporučuji rozhodně shlédnout TV film Hřbitov pro cizince s J.Bartoškou a J. Dvořákem v hlavních rolích. * * * (15.04.2012)