Rychlé šípy

Jako, ne že bych Foglarovky zase tak "žral", ale tohle je prostě klasika. O příběhu nemá cenu psát, zná ho snad každý (až na Stridera, že? ;-)). Film má atmosféru a také něco (neumím to přesně pojmenovat, snad napětí, poutavost), čím mě opravdu zaujal a neomrzel. K hercům nemám výhrady (a člověk přivře oči i nad těmi trochu staršími "kluky"). (21.05.2008)

Jako zarytý "rychlošípák" bych raději viděl nějaké věrnější zpracování Tajemství velkého Vonta, než tady tu míchanici, ale co se dá dělat. Buďme vděčni Bočanovi, že se do toho tenkrát pustil, protože jinak by po Foglarovi na filmových plátnech nezbylo skoro nic. Zpracování předlohy je jeden velký scenáristický přemet, ale alespoň se dá během sledování diskutovat o tom, co je z prvního a co z druhého dílu trilogie. Sestavené je to vlastně docela dobře. Hoši hrají jako praví ne-herci, ale Tříska, Vyskočil a Sloup to celé podpírají, takže jde o důstojný pomník hrdinům mého dětství. 90% (18.01.2016)

Foglarovky jsem měla příležitost číst až po revoluci, naštěstí jsem tou dobou stále ještě byla dítě a tito kladní hrdinové a jejich dobrodružství mi měli co nabídnout. Trochu mě mrzí, že se ke mně "Rychlé šípy" nedostaly přece jen o něco dřív... Seriál jsem si oblíbila, učarovala mi temná atmosféra Stínadel, záhadný příběh a tehdy mě nikterak netrápila ona celková naivita a přeslazenost "Rychlých šípů" (to až o několik let později se ze mě stal cynik se zálibou v záporných postavách:-)). Trošku mi haprovalo obsazení některých rolí - jak třeba mohl Václav Sloup hrát ve svých 33 letech kluka o polovinu mladšího; to skutečně nesehnali nějakého mladšího nebo alespoň mladě vyhlížejícího herce?;-) Příjemná klasika, lepší než většina seriálů pro děti natočených po revoluci. 79% (03.07.2009)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

Hoši od Hlasatele v příběhu z doby na hranici Stínadel. Nedostupná knižní předloha mě zastihla až v pokročilejším chlapeckém věku (a seriál ještě o hodně později), i proto si udržuju jistou distanci, plynoucí z příběhu neprožitého s plným ponorem, i když magie starého města je moje gusto. Krásně mrazivý obecný symbol rozpadu starého pevného řádu, o to více v klukovském světě. kamera Jiří Kadaňka (11.02.2015)