Rychlé šípy

Nejen výborná adaptace románu, ale i skvělý seriál pro děti se srávně odměřenou strašidelnou atmosférou. Pozdější barevný celovečerák je jen hodně slabý odvar. Jen by mě zajímalo: - Proč chodili Rychlé šípy do Stínadel jen za tmy? Podle oblečení to nebylo v zimě, takže kvůli odpolednímu vyučování asi ne. - Kde byli dospělí a holky ve Stínadlech? Po ulicích chodí jen Vontové, pár dospělých je uvnitř domů, holka nikde žádná. (20.07.2007)

Jako mladistvý plantážník jsem Rychlé šípy hltal jedním dechem a tato seriálová podoba jejich nejznámějšího dobrodružství vůbec nedopadla špatně. Až na toho Mirka Dušína velice pozitivní dojem. A koho volím? Jakožto nestraník pochopitelně "třeba Bažňáka". :-) 85% Zajímavé komentáře: pshimi, filmator, packa (11.07.2007)

Rok 2018 jsem si užil v duchu hesla „návrat do dospívání“ – přečetl / viděl jsem Harryho Pottera, Stranger Things, tématem Letní filmové školy byly horory pro dospívající (Stůj při mně, Dům plný strachu, Záhrobní komando)... A do této linie mi skvěle zapadla i moje dětská láska, Záhada hlavolamu. Kdo z nás, městských kluků, si nehrál na Rychlé šípy, nelezl do opuštěných baráků a nezaložil nějakou chlapeckou partu? Křivolaké pražské uličky, záhadný hlavolam, Širokova škraboška... Stačí ta slova vyslovit a příjemně mě zamrazí. Rozhodl jsem se tedy osvěžit si paměť a seriál jsem si po mnoha letech pustil. Otázka je, jestli to bylo správné rozhodnutí. Bohužel jsem totiž zjistil, že není tak dobrý, jak si ho pamatujeme. Herecké výkony skoro všech kluků toporné, chlapci navíc nejsou vždy vybráni v souladu s předlohou (vyčouhlý Mirek Dušín), hihňají se i v dramatických situacích... To by se ovšem dalo přejít, protože to má jisté „novovlnné“ neherecké kouzlo. Horší je, že tvůrci jako by nevěděli, jak vytvořit seriálové napětí. Tzv. cliffhanger tu neexistuje, příběh většinou prostě najednou skončí, protože uplynulo 20 minut, a to i v těch nejméně napínavých situacích, jako když si třeba Šípy jen čtou kroniku. Nakládání s filmovým časem je tak nějak podivné - první tři minuty se shrnují minulé díly, poslední tři minuty jsou titulky a zbývá tedy zhruba čtvrthodina, v níž často chlapci prostě jen jdou nějakou temnou chodbou. Dobrým příkladem je díl pátý. Na začátku sice od zvoníka poprvé slyšíme jméno Jan Tleskač, ale po zbytek dílu už jen sledujeme kluky, jak lezou kanálem a šokující pointou je, že otevřou dveře… Díl šestý pak pokračuje tím, že otevřeli dveře, zjistili, že jsou v kapli a zase asi osm minut s baterkami chodí po temné kapli… Když se to vezme kolem a kolem, příběh není zas tak zábavný, jak by se zdálo: Šípy najdou nějakou kroniku, kde je napsáno, že mají jít za zvoníkem a do Přístavní, tak jdou za zvoníkem a pak do Přístavní, tam najdou deník, z nějž se dozví, že mají jít zase jinam… Skutečně dramatických okamžiků (Široko, Červenáčkova „zrada“) je vlastně v seriálu dost málo. Stopáž je trochu přepálená. Podle zajímavostí na zdejším webu ostatně seriál měl mít pouze sedm dílů, ale protože vybudovat v ateliéru celá Stínadla stálo hodně peněz, dostali filmaři za úkol, natáhnout ho na dílů devět. Na výsledku to je bohužel trochu znát. Přes to všechno se ovšem nedá hlasovat průměrně – jak jsem napsal výše, toto dílo je pro mnoho kluků několika generací srdcová záležitost. Ve spojení dospívání a mystéria; v tom, že se nebojí dětem předkládat témata jako zrada, strach a smrt, je pravým předchůdcem všech těch Potterů a dalších záležitostí, co jsem jmenoval výše. (03.03.2019)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

Nemám srdce.¬         Televizní seriál z r. 1969 "Záhada hlavolamu" podle stejnojmenné knížky pro mládež Jaroslava Foglara je ukázkovým příkladem zcela špatného průměrného hodnocení na ČSFD.¬                 Všechny karty hrají do ruky tomuto nadnesenému velmi hodnocení (nyní 85 %): doba vzniku; předchozí zakázanost až nepodporovanost autorova díla; zveličení vzpomínek na četbu v dětství, podpořenou barevnými komiksy výtečného kreslíře M. Čermáka. Samotný seriál, jeho kvalita, ale není součtem zmíněných ukazatelů, je součtem kvalit obvyklých u filmových děl: scénář, režie, kamera, hudba, dramaturgie, kostýmy atd. Toto vše dává dohromady počin v celku průměrný, možná mírně nadprůměrný (všimněme si na příklad připomínky uživ 'fragre', který zmiňuje absenci Bratrstva kočiči pracky, což je zásadní ochuzení). Dobře to je viděti na hodnocení prvního tisíce uživatelů na IMDb, které je jedním z nejbližších skutečnosti na veřejných databázích filmových: 55 %, a to ještě třeba si uvědomiti, že nejmenší hodnocení má pořád hodnotu 10 %, poněvadž IMDb nezná nulu-odpad!, takže skutečný průměr je pouze 50 %, hodnocení v pravdě průměrné, takové, jaké si seriál zaslouží objektivně, s postojem nezkresleným, jakého se lze nadíti od nezaujatých zahraničních diváků. (19.10.2019)