Rychlé šípy

Hrají: Roman Skamene (ČERVENÁČEK), Martin Kapoun (RYCHLONOŽKA), Jiří Lukeš (kdysi Malý Bobeš, zde přerostlý MIREK DUŠÍN), Tomáš Hádl (JARKA METELKA), Zdeněk Jánský (JINDRA HOJER), Jaromír Hanzlík (JAN TLESKAČ), Jaroslav Moučka (EM), Jaroslav Satoranský (VOJTĚCH VONT), Václav Sloup (MAŽŇÁK), Petr Štěpánek (VONT), Jan Tříska (ŠIROKO), Ivan Vyskočil (LOSNA) a další. V mládí má oblíbená kniha (s ostatními dvěma díly), seriál za ní však pokulhává. Ukázka: http://www.pohadkar.cz/video/zahada-hlavolamu-7dil/ (22.02.2009)

Ikonické dílo Jaroslava Foglara v takřka ikonické televizní podobě, která v sobě navždy uchovává nezaměnitelnou atmosféru temných, úzkých a křivolakých uliček Stínadel, čtvrti se špatnou pověstí, kde není příliš bezpečno a kde vládnou divoké party kluků, kteří se hrdě nazývají Vontové... Použitím černobílého filmového materiálu zajistili tvůrci seriálu nejen patřičný hororový vizuál, umocněný ještě téměř démonickými postavami sýpajícího Ema a záhadného Široka, prohánějícího se po střechách s ježkem v kleci, ale také nehynoucí nesmrtelnost, protože každá další výprava do Stínadel už nikdy nebude tak působivá a autentická, jako v případě tohoto televizního seriálu. (30.07.2018)

Nejen výborná adaptace románu, ale i skvělý seriál pro děti se srávně odměřenou strašidelnou atmosférou. Pozdější barevný celovečerák je jen hodně slabý odvar. Jen by mě zajímalo: - Proč chodili Rychlé šípy do Stínadel jen za tmy? Podle oblečení to nebylo v zimě, takže kvůli odpolednímu vyučování asi ne. - Kde byli dospělí a holky ve Stínadlech? Po ulicích chodí jen Vontové, pár dospělých je uvnitř domů, holka nikde žádná. (20.07.2007)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

Jako zarytý "rychlošípák" bych raději viděl nějaké věrnější zpracování Tajemství velkého Vonta, než tady tu míchanici, ale co se dá dělat. Buďme vděčni Bočanovi, že se do toho tenkrát pustil, protože jinak by po Foglarovi na filmových plátnech nezbylo skoro nic. Zpracování předlohy je jeden velký scenáristický přemet, ale alespoň se dá během sledování diskutovat o tom, co je z prvního a co z druhého dílu trilogie. Sestavené je to vlastně docela dobře. Hoši hrají jako praví ne-herci, ale Tříska, Vyskočil a Sloup to celé podpírají, takže jde o důstojný pomník hrdinům mého dětství. 90% (18.01.2016)