Star Trek: Nová generace

Příběh legendární vesmírné lodi Enterprise a její posádky odehrávající se přibližně jedno století po událostech původní série. Co všechno se za tu dobu změnilo? Federace uzavřela s Klingony křehký mír, v důsledku čehož se teď příslušníci této rasy objevují mnohem častěji spíše jako spojenci než jako nepřátelé. Dokonce tu máme i jednoho Klingona jako člena posádky, což je rozhodně dost zajímavé a překvapivé. S Romulany je to pořád stejné a co se týče fungování samotné Federace či Hvězdné flotily, tak zde také nedošlo k žádným výraznějším změnám. Z hlediska technologického pokroku je třeba zmínit, že vesmírné lodě nyní disponují tzv. holopalubami určenými k rekreaci či tréninku. K tomu jsou navíc silnější, rychlejší a prostornější. Co zůstalo víceméně při starém, jsou cíle a zásady Hvězdné flotily, tedy prozkoumávat vesmír, hledat nové formy života a civilizace a navazovat s nimi kontakt. A právě tyto cíle naplňuje zbrusu nová posádka vedená kapitánem Jeanem-Lucem Picardem, velice moudrým, statečným a čestným mužem s touhou po dobrodružství. Jeho prvním důstojníkem je William Riker, rovněž odvážný a šlechetný muž, který je však díky menším zkušenostem občas trochu unáhlený a zbrklý. Mezi další členy posádky pak patří doktorka Beverly Crusherová se svým synem Wesleym, strojní inženýr Geordi La Forge, klingonský důstojník Worf, poradkyně Deanna Troi a android Dat. Jak sami vidíte, sestava je to poměrně pestrá a ve spojení s nadmíru bohatým a rozsáhlým fiktivním univerzem, měl tento seriál už od počátku prakticky neomezený potenciál. Dokázal ho však plně využít? To ani zdaleka. Začněme pěkně od začátku. První série Nové generace je čiré peklo. Tvůrci si zřejmě z nějakého nepochopitelného důvodu mysleli, že to, co s odřenýma ušima fungovalo v šedesátých letech, bude zcela určitě fungovat i v roce 1987. V důsledku toho tu tak máme celou jednu sérii plnou toho nejstupidnějšího, nejabsurdnějšího a nejtrapnějšího děje, jaký si jen dokážete představit. Dokonce tu máme i momenty, kdy je na samotných hercích jasně vidět, jak moc jim bylo trapné všechny ty hloupé dialogy vypouštět z úst. Co k tomu říct? Pitomoučké epizody jako The Naked Now či Code of Honor, Ferengové jako nějací hroziví a ďábelští nepřátelé, nulový dějový vývoj, naprosto nevyužité hlavní postavy, zdlouhavé a nudné dialogy o ničem, neuvěřitelně otravný Wesley Crusher nebo vyloženě bizarní situace, kdy kapitán důvěřuje jakémusi neznámému a podezřelému androidovi víc než stálému členovi posádky. K tomu je tu pak ještě závěrečná epizoda série, která všem těm nesmyslům nasazuje korunu. Prostě a jednoduše, první sérii Nové generace bych s klidem hodnotil jako jasný odpad. Ovšem pozor! S druhou řadou totiž přichází naprosto zásadní zlepšení a již druhá epizoda dává jasně naznat, že bychom se tentokrát mohli posunout na úplně jinou kvalitativní úroveň. Zápletky, hlavní postavy, dialogy i vizuální stránka. To všechno učinilo ve druhé sérii obrovský krok kupředu a skoro bych i řekl, že se tu jedná o úplně jiný seriál než v sérii předešlé. Všechno to, co působilo v první řadě tak kostrbatě, rozpačitě a trapně, tady působí přirozeně, sebejistě a uvěřitelně. Je sice pravda, že některé postavy pořád hrají druhé housle, jako například Deanna nebo Geordi, ovšem trojice Picard, Riker a Dat seriál suverénně táhnou kupředu. Krokem zpátky je ovšem nahrazení doktorky Crusherové nesympatickou doktorkou Pulaskou. Jedná se o jedno z nejhorších rozhodnutí, jaké bylo v tomto seriálu učiněno. Ve druhé polovině této série je pak divákům poprvé představena kybernetická rasa vesmírných dobyvatelů Borgů a řekl bych, že právě v tomto momentě už to konečně začíná nabírat ty správné obrátky. Třetí série je pak ještě o pořádný kus lepší, protože vrací na scénu doktorku Crusherovou a ukazuje nám zatím netušené příběhové možnosti. Na přelomu třetí a čtvrté řady nás poté čeká dvoudílná epizoda The Best of Both Worlds, která představuje absolutní vrchol celého seriálu a za niž bych dal bez váhání plných pět hvězdiček. Čtvrtá série pak už pokračuje ve správně vyjetých kolejích a nebojí se zabrousit i do zcela rozdílných žánrů. Od páté série tu navíc máme i jakýsi pokus o nějakou souvislejší dějovou linii, když do děje vstupuje Ro Larenová a my se dozvídáme o dlouholeté okupaci její rodné planety Bajor nemilosrdnou dobyvačnou rasou Cardassianů. Tato zápletka je však plně rozvinuta až v následném seriálu Star Trek: Deep Space Nine. Co se týče šesté a sedmé řady, tak ty už bez problémů udržují vysokou kvalitativní laťku nastavenou v sérii páté. Ovšem pozor! Přestože se obrovská spousta věcí v průběhu seriálu zásadně zlepšila, pořád tu máme místy velice slabé až naprosto stupidní epizody. A to dokonce i v závěrečné sedmé řadě! Četnost těchto špatných dílů je navíc až znepokojivě vysoká. V důsledku toho si tak na začátku žádné epizody nemůžete být nikdy zcela jisti, jestli to bude hit nebo propadák. Když k tomu navíc přičtu tu stálou absenci jakéhokoliv navazujícího děje a víceméně nulový vývoj hlavních postav a jejich osudů, vychází mi to přinejlepším na pouhé čtyři hvězdičky. A to ještě zcela zavírám oči nad katastrofální první řadou, která by mé hodnocení zajisté ještě o něco snížila. Na druhou stranu však musím uznat, že je Nová generace obrovským popkulturním fenoménem a kultovním seriálem, který v průběhu let dokázal přijít s obrovskou spoustou nových a originálních námětů a odchoval celou jednu generaci věrných fanoušků. Zároveň také otevřel dveře dalším nápaditým projektům, jakými byly kupříkladu již zmiňovaný Star Trek: Deep Space Nine či Voyager. Svou recenzi tudíž končím veskrze pochvalně. Ať žije Nová generace! Seriál, který nám přinesl nepřeberné množství pozoruhodných nápadů, poutavých myšlenek a náhled do světa bezmezné fantazie. (23.01.2022) (méně) (více)