Herkules

Dobrodružný fantasy seriál Herkules s Kevinem Sorbem v hlavní roli je pro mě už od dětství opravdovou legendou. I přesto je pro mě však mimořádně těžké tento seriál nějak objektivně zhodnotit. Čím bych tedy začal? Když se Herkules poprvé objevil na televizních obrazovkách, byl doslova zjevením. Bylo to něco, co tu ještě nikdy předtím nebylo a troufám si tvrdit, že už ani nikdy nebude. Potenciál tu byl naprosto neuvěřitelný a náběh na kult zcela zřejmý. A o čem že to tedy vlastně je? Seriál primárně vychází ze starých řeckých bájí a pověstí, i když si je samozřejmě upravuje podle svých vlastních potřeb. Herkules je synem vládce bohů Dia a smrtelné ženy Alkmény. Díky svému polobožství má neuvěřitelnou sílu, vytrvalost a fyzickou zdatnost. Ve svém nitru je to pak skutečný hrdina s dobrým a ušlechtilým srdcem. Herkules se svých neuvěřitelných schopností snaží využívat ve prospěch ostatních a pomáhá všude tam, kde je ho potřeba. Statečný silák je však trnem v oku své zlé nevlastní matce Héře, která se chce skrze něj pomstít nevěrnému manželu Diovi. Základní premisa je rozhodně velmi zajímavá, co říkáte? Vynikající je také obsazení hlavních rolí. Kevin Sorbo je jako Herkules naprosto dokonalý. Stejně tak je skvělý i Michael Hurst coby Herkulův vtipným parťák Iolaus. Dále je tu pak ještě vychytralý obchodník Salmonelus (sympatický Robert Trebor), král zlodějů Autolycus (geniální Bruce Campbell) a v prvních dílech také Herkulův otec Zeus v podání slavného Anthonyho Quinna. Co se týče zápletek, seriál zpočátku čerpá především z klasických herkulovských mýtů. Zabití lernské Hydry, střet s Amazonkami, polapení Kerbera či boj s obrem Antaiem. Místy se však ústřední hrdina střetává také s protivníky z jiných bájí jako například s Minotaurem či jakousi variací na Medúzu. Seriál má úžasnou výpravu, nádherné kostýmy a na svou dobu prvotřídní triky. Navíc se celý odehrává v překrásných novozélandských lokacích, které mi dokonale učarovaly. Za zmínku pak samozřejmě stojí i skvělá hudba. Chytlavá úvodní znělka je naprosto nepřekonatelná. Scénáře jsou většinou velmi chytré a vtipné. Nechybí tu napětí, nečekané zvraty, působivá akce, humor a ani nějaké ty hlubší myšlenky a morální ponaučení. Ke slovu se zde dostávají také různá závažná sociální témata jako například otroctví, rasismus, rovnoprávnost žen či kriminalita mladistvých. K tomu všemu si pak ještě přičtěte úžasnou různorodost a variabilitu zápletek, kterou jednotlivé epizody nabízejí. Úvodních pět filmů a celá první série se nesou v dokonale seriózním a perfektně konzistentním duchu. Této části seriálu nemám absolutně co vytknout. Od druhé série však místy začíná převládat poněkud komediálnější a odlehčenější ladění, které mi moc nesedlo a které se čím dál častěji vyskytuje i v řadách následujících. V důsledku toho bohužel dochází ke značné nekonzistenci z hlediska tónu jednotlivých epizod. Například v páté sérii máte díly, které jsou smrtelně vážné či dokonce až hororové a potom třeba díly, které jsou naprosto bláznivými a ztřeštěnými taškařicemi. Stejně tak se postupem času snižuje také kvalita jednotlivých epizod. Za zdaleka největší problém však považuji naprostou neschopnost tvůrců vytvořit zde nějakou ucelenější a souvislejší kontinuitu bez nesrovnalostí a logických kiksů. Jednotlivé epizody jsou samy o sobě dobré, ale jako celek seriál téměř vůbec nefunguje. Ukázkou může být například to, že Herkules v jednom díle změní minulost, takže se určité události nikdy nestanou. V pozdějších epizodách si však na tyto události všichni v pohodě pamatují, jako by se nechumelilo. Stejně tak se tu objevují i rozdílné verze těch samých postav. Typickým příkladem je třeba Deianeira, která se hned ze začátku objeví ve dvou různých podobách. Totéž v podstatě platí i o Áreovi, který je v prvních dvou řadách prezentován úplně jinak než v pozdějších. Stává se tu třeba i to, že jednou něco bez problémů možné je a jindy zase není. Týká se to například oživování některých postav. Potom jsou tu i značné nesrovnalosti v minulosti obou hlavních hrdinů. Takovéto úlety považuji za docela velký problém a tvůrci si je měli určitě lépe pohlídat. Dalším nedostatkem je to, že tu vlastně úplně chybí nějaká hlavní dějová linie. Zápletka s Hérou se vůbec nijak nevyvíjí a celkově trvá strašně dlouho, než se tato Herkulova nemesis v seriálu objeví osobně. Áres zpočátku působí jako poměrně zajímavý protivník, ale později se z něj stane tak trochu parodie na sebe sama. Jeho nepřátelství s Herkulem navíc v pozdějších dílech ani nepůsobí moc věrohodně. Žádní jiní dlouhodobí protivníci se tady už v podstatě nevyskytují. Jedinou výjimkou je snad pouze Dahak, který měl obrovský potenciál, ale bohužel v seriálu nevydržel příliš dlouho. Problém je pak i v tom, že jakákoliv snaha o určitý dějový posun je vždy hned vzápětí zmařena a všechno se pokaždé vrátí zpět do zaběhnutých kolejí. Za zmínku tak v tomto ohledu stojí jen první polovina páté řady, kdy se tvůrci pokusí alespoň o nějakou změnu. Jinak se to ale pořád ubírá od ničeho k ničemu. Tohle jsou prostě nedostatky, které mi opravdu vadí a nehodlám je nijak přehlížet. Abych to celé nějak shrnul, tak Herkula obecně považuji za seriál, který je rozhodně vynikající, ale klidně by mohl být ještě o sto procent lepší. Ten nevyužitý potenciál je opravdu do očí bijící. Velká škoda. Přesto však dávám takové hodnocení, jaké dávám, protože tohle je prostě jedinečný klenot seriálové tvorby a neuvěřitelně kultovní záležitost. Jak už jsem napsal v úvodu, je to zkrátka legenda. (13.07.2021) (méně) (více)