A co všechny ty ženy

„Základy hry na cello: roztiahnuť kolená!” • Aj majster tesár sa niekedy utne, a vskutku práve tento "nevydarený experiment," je toho následne i žiarivým príkladom, že nie úplne všetko sa Ingmarovi automaticky vydarilo, keďže daný nepodarok nemal žiadnu pätu a hlavu, iba niekoľko ženských predstaviteliek, ktoré sa naprosto zvláštnym spôsobom, štylizovali do podoby akýchsi nevraživých sliepok, bijúcich sa o jedného neporiadneho kohúta - inštrumentalistu Félixa, o ktorom prišiel do „Múzea voskových figurín Madame Tussaudovej,” životopisec Cornelius, podať správu, a to konkrétne v neznesiteľne trápnom stvárnení Jarlom Kulleom, čo ešte oveľa viac umocňoval i totálny pocit beznádeje nad oficiálne 1. farebným titulom v podaní Ingmara Bergmana, ktorý si mohol zvoliť aj celkom rozdielnu zápletku, než len zrovna príslušný zlepenec chaotických scén s miestami samotnou estetikou nemého filmu; jednu * napokon udeľujem iba za dynamicky podaný ohňostroj kdesi až za polovicou tohto mimoriadne plytkého diania, ktorý ma aspoň konečne dokázal prebrať zo strašnej letargie, inakšie to teda nebola vôbec žiadna sláva! • URČITE NIKOMU PRÍČETNÉMU NEODPORÚČAM, len na vlastné riziko prepadnutia sa na ozaj veľmi tenkom [rozumej: "filmovom"] ľade ← a z veľkej úcty k tomuto významnému Tvorcovi neudelím odpadové hodnotenie. (02.08.2024)

Cornelius: "Mimochodem, četl mistr mou skladbu? ... Bylo by skvělé, kdyby ji interpretoval." Jilker: "Ty interpretuješ jeho a on tebe?" Cornelius: "Interpretův vztah k interpetovanému." Jilker: "A najdete se nakonec?" Cornelius: "Cože?" _____Cornelius (Jarl Kulle) jako prototyp kritika-životopisce-darmošlapa, který se přiživuje skandálními životopisy známých hudebníků a skladatelů - toto byla jedna z nejlepších komedií, které jsem v životě viděla, přičemž beze studu dodávám, že jsem se smála tak, až mi tekly slzy z očí, a to nejsem příznivcem velkých komediálních šarád ani grotesek. _____Absurdní, gradující scény ztvárněné dokonalým pohybovým herectvím a mimickým rozsahem Jarla Kulleho (myslím, že tady hravě překonal Petera Sellerse, kdo viděl jistě ví, proč je srovnávám :-), které končí groteskně v uzším smyslu slova - ale především jde o vynikající scénář. Ironizující komedie o kriticích, životopiscích, impresáriích, umělcích (ale jen o těch s aureolou :-) a jejich milenkách. ______Cornelius plačtivě šeptá nad rakví mistra: "Co je to genialita?" Mistr ze záhrobí rázně odpovídá: "Genialita? - Schopnost přimět kritika změnit názor!" _____ Vivat Cornelius! Vivat Bergman! Vivat Kulle! _____ P.S. Nerozumím tomu, co má podle některých zde, tenhle film společného s Fellinim. Bergman - to je rozdílná optika, jiná filozofie, odlišná estetika ... (10.03.2009)

Na Bergmanove pomery absolútna slabota. Kadencia humoru je častá, ale len zriedkakedy čo i len pousmeje na divákových očakávaniach. Totálne béčko, v ktorom síce uvidíte, akčné dialógy, množstvo erotiky, (pre tvorcu veľmi netypickú) fanfárnu dynamiku hudobného doprovodu, sépiový odtieň ako spomienka na Chaplinovky či rozhovory vzdialene pripomínajúce Felliniho filmy, je to však len mútenie slanej vody. Bergman sa narodil pre úplne iné filmy. Pre filmy, kde využíva divákovu neistotu ako nástroj rozprávania. Experimentálny úlet, z ktorého sa ako správny majster poučil. (15.07.2014)

Do teď jsem myslel, že Bergmana „znám“. Nezralá parafráze Felliniho? – pche! Tohle má s Felliniho stylem společného asi tolik, co raný Woody Allen s Emirem Kusturicou. Bergmanovo „divadlo“ asi nikde jinde nebylo tak vtipné a hravé, jako tady (pokud bylo, upozorněte mne prosím, rád bych to viděl). Bergman natočil mezi introspektivním obrazovým perfekcionismem v Mlčení a introspektivním obrazovým perfekcionismem v Personě extravertní avantgardní krásně vypointovanou a přesvědčivě vtipnou divadelní hříčku. Ještě bych rád dodal, že herecký rozptyl Jarla Kulleho rozhodně zaslouží uznání. (09.03.2009)

No nevím, nevím. Nepřišlo mi to moc povedené. Některé gagy celkem fajn, jiné méně, ať už ale byly dobré či špatné, bylo jich jako šafránu, což je s ohledem na komediální žánr stylizovaný do grotesky, dost velký nedostatek... A zesměšnění pisálků, kteří neumí nic, ale přesto se snaží dělat mnoho, často i to, co neumí opravdu dokonale, je sice slušný nápad, ale způsob, jakým byl prezentován, mi přišel umělý a hlavně nudný. (01.12.2008)