Past

Viktor Polesný se pokusil režijně excelovat, což mu až tak nevyšlo. K ruce měl zajímavou Zuzanu Stivínovou, která sice zrovna není žádná překrásná tvářička a skutečné Jiřině Štěpničkové je podobná jen při značné představivosti, ovšem za roli umí vzít a je schopná se do ní patřičně přesvědčivě položit, ale mohla se třeba přetrhnout, plochý scénář nedával šanci na mimořádně životopisný zážitek. Celé se to má v podstatě tak, že komunisté padesátých let minulého století, jsou zde vyobrazeni coby abnormálně fanatické rudé zlo a nebohá prvorepubliková herečka do jejich uvědomělého konceptu ani trochu nezapadá, tudíž je značně persekuována, odsouzena po pokusu o emigraci na 15 let politického žaláře, její čtyřleté dítě putuje do převýchovy, následně je po polovině trestu amnestována a život jde dál. Nejmrazivější scénou pro mě zůstává setkání po letech se slizkým vrchním estébáckým vyšetřovatelem v podání Igora Orozoviče, který ji předal zmanipulovanému a vykonstruovanému soudnímu procesu, jemuž v taláru vládne brilantně fanatická prokurátorka Kristýna Frejová, a který je v té době už jen pouhým taxikářem, ač byl v době nástupu herečky do výkonu trestu povýšen. Nejasné přitom zůstává, co třeba vedlo k jeho degradaci, a větší souvislosti chybí i napříč spektru vyprávění. Určitě i herecký soubor armádního divadla, v němž Štěpničková svého času působila, by mohl působit méně fiktivně, ovšem dmoucí se poprsí Lenky Zahradnické už byla tvrdá realita. Nejvrcholnějším aspektem je výpravná stránka filmu, která klidně může konkurovat evropským filmům určeným pro kina. V této oblasti je realizace mistrná. A celkové technické známky uděluji poměrně vysoké. Od Polesného jsem čekal jeho režijní standard, což se dostavilo, načež oživit příběh svého času hvězdné herečky, respektive určitý složitý úsek její životní dráhy, nebyl nápad k zahození. Vesměs důstojně natočeno. 7/10 (17.02.2020)

Pan Polesný by po druhé světové válce zřejmě udělal skvělou kariéru jako tvůrce budovatelských filmů. Schematičnost, popisnost, absence autorského rukopisu, správně uchopená politicky uvědomnělá témata... To vše i v tomto filmu tradičně doplněno návodnou hudbou a podivným castingem herců ve vedlejších rolích (kteří jsou tentokrát verbováni zřejmě i z ochotnických kruhů). Přitom i tady - stejně jako třeba u Polesného Monstra - platí, že námět je fascinující a dal by se pojmout mnoha zajímavými způsoby. Ani o velkorysý rozpočet zjevně nebyla nouze. Jenom to zase dopadlo blbě. P. S. Autorovy rutinérské opusy dávají vzpomenout i normalizačním dílům Evžena Sokolovského - včetně legendárního seriálu Gottwald. Onoho seriálu, kdy si syn Jiřiny Štěpničkové vystřihnul hlavní roli - týž syn, který je ve filmu Past neproblematicky vykreslován jako oběť komunistického režimu. Takové životní paradoxy ovšem v barvotiskových Polesného dílech samozřejmě nemají místo. (16.02.2020)

Snímek měl na televizní produkci poměrně velkou publicitu, a tak jsem asi měla přehnaná očekávání. Zuzanu Stivínovou považuji za jednu z našich nejlepších současných hereček, přesto se mi zdálo, že se do téhle role nedokázala dostatečně vžít. Zkrátka jsem před sebou neviděla Jiřinu Štěpničkovou, ale Zuzanu v paruce. Film vyprávěl o smutné kapitole československé historie, nevyvolal ve mně ale žádné emoce a několikrát jsem se během sledování přistihla, že místo dění na obrazovce uvažuji nad jinými věcmi. Zklamání, Polesný svůj "Zločin v Polné" stále nepřekonal. (29.02.2020)

Obdivuhodný příběh, který mi ale přišel natočený tak špatně, že místy připomínal parodii, a to včetně strašidelných hereckých výkonů ve vedlejších rolích. Akcentovaná gesta a pokus z diváka vyrazit nějaký ten afekt působí spíše nechtěně směšně a prostě nefungují, nezabírají, stejně jako nekonzistentní scénář a absence nastínění hlubších motivů postav, které teatralita nenahradí. Hvězdu za připomenutí života odvážné osobnosti. (16.02.2020)

Standardní zpracování látky, zřejmě poctivá snaha předvést historickou událost do filmu. Film se však snaží vytlačit dokument a zobrazit příběh. Pokud by však to měl být příběh, musel by obsahovat rekognoskaci terénu, motivy rozhodování, váhání a přešlapování na místě. Prostě: pro mě příiš přímočaré, aby to bylo uvěřitelné. (18.08.2021)