Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Zdenek MertaHrají:
Zuzana Stivínová, Adam Vojtek, Štěpán Gajdošík, Igor Orozovič, Jitka Ježková, Kristýna Frejová, Lenka Zahradnická, Daniel Bambas, Jan Novotný, Jan Teplý ml. (více)Obsahy(1)
V roce 1951 dostane známá česká herečka Jiřina Štěpničková (Z. Stivínová) dopis z Rakouska od režiséra Františka Čápa, který nedávno emigroval. Zve ji na západ a slibuje role v divadle i ve filmu. Je to lákavá nabídka, protože v divadle, kde hraje, velí spíše muži v plukovnických uniformách, než skuteční režiséři a umělečtí šéfové. Panuje tu tuhá stranická disciplína a repertoár vypadá podle toho. Budoucnost herečky v komunistickém Československu, které je pevnou součástí Sovětského bloku, je neradostná. Zvláště pro ženu, které komunistické ideály nikdy nepřirostly příliš k srdci. Rozhodne se tedy, že využije příležitosti a uteče. Spolu s nevelkou skupinkou lidí a malým synem Jirkou (A. Vojtek) se svěří do rukou převaděče a podnikne riskantní cestu přes hranice. Ale něco je špatně. Chytnou je. Všechno bylo předem připravené. Sám převaděč je členem StB. Ale tím všechno teprve začíná… Film nemapuje jen tragický osud herečky Jiřiny Štěpničkové, ale vypráví o době, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad lidmi, kdy herci z divadla žádali soud o co nejvyšší trest pro bývalou kolegyni, kdy ti, co se nepřidali k davu, byli zatracováni a ponižováni. Vypráví o době, která by se už neměla nikdy opakovat. (Česká televize)
(více)Recenze (157)
Silný příběh,ale planě natočený.Padesátá léta musela být strašná,hlavně pro lidi kteří něco znamenali.byli známí.Kdo s vlky nevyl ,dostal po tlapkách.Osud herečky Štepničkové a syna Jiřiho byl určitě krutý,ale film tak nezapůsobyl. ()
Několik dní před filmem jsem slyšel rozhovor s Jiřím Štěpničkou a bavil mě víc, než film o jeho mamince. A to je trošku smutné, protože jí byla slavná herečka, jejíž kariéru i život jako takový zničili komunisté. Nejvíc mi asi vadil velmi chladný herecký výkon Zuzany Stivínové. Nedovoloval mi prožívat trápení spolu s hlavní postavou. ()
Polesný je packal. Už Monstrum je dost zklamalo a Past mě jen utvrzuje, že není dobrý režisér, který by měl dostávat potenciálně tak dobrý náměty. Silný příběh, špatní herci a ještě horší režie. Celé mi to nedrželo pohromadě, postavy se tu střídali jak na kolotoči a mě to po hodině bylo úplně šumák.. ()
Film je překvapivě silnější v poslední fázi, tj. po propuštění Jiřiny Štepničkové z kriminálu, kdy ze sebe setřásl černobílou schematičnost zobrazení 50. let. Ne, že by snad ta doba byla v něčem lepší, ale většina dialogů šustila papírem a herci nebyli ve svých rolích skutečně uvěřitelnými živými figurami, až na Zuzanu Stivínovou. ()
Slabá adaptace slabé knihy navíc pozdě natočeno. Stivínová se snaží, ale je to celé šedé. ()
Jiřinu Štěpničkovou jsem jako herečku neznal. V závěru filmu byly záběry z některých jejích filmů, které natočila v pozdějších letech, její obličej mi něco říkal, ale jinak si ji absolutně nevybavuji. Mě se na filmu líbily především herecké výkony. Zvláště v úvodu filmu dětská hlavní role by zasloužila velké ocenění. Ale samozřejmě i Zuzana Stivínová byla skvělá. Mě se líbila i hudba. Co už tak skvělé nebylo je střih. Ten se dá sice pochopit ve chvíli, kdy se tvůrci snaží o větší dramatizaci tím, že některá fakta chtějí hned vysvětlit či podtrhnout a přesně takový střih jsme mohli vidět, ale mě to zkrátka nesedí. A pak mi haproval drobounce scénář. Jinak ale dobrý film s kvalitním obsazením. ()
Bohužel promarněná šance. Hollywoodský námět - a tady zpracovaný rutinérsky, bez napětí, bez dramatu, s nulovou atmosférou, upachtěně a velmi chladně, vykonstruovaně, se spoustou klišé (vyšetřovatel jako řidič na konci, to už snad nemyslí vážně), někteří herci spíše jako karikatury (Remundová, Frejová, Bittnerová). Jedině Stivínová a malý Adam Vojtek z toho vyšli se ctí. Značné zklamání... ()
Zajímavé téma.. Odporná.. Praskacska doba československa.. Bohužel mě absolutně nezaujalo pojetí.. kamera.. Nic.. Herecké výkony nezajímavé.. Celkově mě to vůbec nebavilo.. 20% ani náznak nějakých pocitů.. Bylo mi úplně jedno co se komu stane.. ()
Trest Štěpničkové= odporná křivda. O český film se zajímám od dětství, mám načteny mraky knih, taky se připojím k těm, co nad ní nemaj jasno. Za války chtěla hrát v německých filmech, ale typ selky nechtěli, po válce těžila z toho, že byly prvorepublikové herečky zatracené, ona vládla Vinohr. divadlu, pak vězení což bylo samozřejmě nefér, ale po vězení řada rolí a to nechápu. Asi nikdo z herců trestaných za politiku se takto realizovat nemohl. Souhlasím s komentáři skuby47, marhoul. Past je odfláknutá, nekonkrétní, kromě 50. let Štěpničkovou nevykresluje reálně. Osud Jiřího Štěpničky byl velmi smutný. ()
Celkem silný a pravdivý příběh ()
Herečku paní Štěpničkovou mám moc ráda. (Její babičku Snížkovou v F.L. Věkovi zbožňuji.) Toho, co ji potkalo, je mi upřímně líto. Film o svém osudu si bez debat zaslouží. Film, který nás chytne za srdce tak, jako to dokázalo její umění. Tenhle film měl být pocta? Životopisný dokument? Pojednání o tom, co dokáže závist, když se závistivci dostanou k moci? Asi ode všeho něco. Ale na poctu příliš chladné a uchvátané, na dokument málo fakt (třeba jména - proč je měnit nebo je zahrávat do autu, když se o nich všude píše?) Jedině představitelka titulní role mě přesvědčila na tři hvězdy. ()
Řemeslně a obrazově moc pěkné... silný příběh pěkně napsané a udělané ()
Není divu, že se tady tlačí na pilu, až třísky lítají. Soudruh Polesný přece musí vytvořit "angažované" dílo. To, že doba je jiná, že trapné scénky, ukazující jak byli ti komunisté hrozní se tady předvádí jejich prostředky (třeba to, jak pohraničníci rozpářou malému Jirkovi kabát a ukradnou mu šperky, nebo jak se Igor Ozorovič změní před svojí ženou v podlézavého křiváka, když kolem jde ministr) vypovídá o scenáristovi a režisérovi víc, než si tenhle konjunkturální řemeslník dovede představit. Kdo shlédl skvělý dokument o Vinohradském divadle, musí se jen útrpně pousmát, stejně jako hysterická snaha "omluvit" a "vyvinit" jednu z nejodpornějších kreatur nejen z této doby a z tohoto divadla, Vlastu Chramostovou, nota bene ztvárněnou Lenkou zahradnickou. Problém českého filmu (kromě toho, co zmiňuje Malarkey) je dneska v tom, že tvůrci zastydli kdesi ještě v pozdním socíku a hlavně bez scénáře, kvalitního podkladu nikdy nemůže vzniknout nic dobrého. Jistě mizerný režisér, nekvalitní herci, špatný střih, mizerná kamera i třeba můžou zazdít dobrý námět (to tady rozhodně je) i kvalitní scénář (to tady není ani náhodou), ale ani Spilberg ani třeba Fellini z mizerného scénáře nikdy neudělají alespoň průměrný film. Zde bylo téma dobré, ale jeho zpracování přes třeba perfektní interiéry, exteriéry, dobová auta, některé herecké výkony (zrovna Ozorovič, Stivínová se dobře prala se svým zjevem, takže jsme jí tu démonicky přitažlivou Štěpničkovou i přes naprostý nesoulad se zjevem chvílemi i věřili), ale na kvalitní film (ani televizní) tohle prostě nestačí. Kdyby tak malé množství kvalitních dramatických filmových děl (lhostejno zda kino nebo televize) čili v v poměru k celkové produkci třeba v onom Hollywoodu, už by dávno "americký" film zkrachoval. A místní nuly budou dál díky nastavení systému tlačit jednu sračku za druhou a na diváky budou kašlat...a když se diváci ozvou nebo prostě nechodí, dozví se že to "nepochopili" a že jsou "hloupí" nebo "vidláci"... ()
Padesátá léta, vláda jedné Strany v Československu je čerstvou záležitostí a tomu odpovídá zanícení (ideové či kariérní) jedněch a úzkost druhých. Jste dopadeni při pokusu opustit republiku a náhle se ocitáte, i vzhledem k tomu, že jste známá osobnost, zapleteni do vykonstruovaného procesu. Nejste toliko útěkář, jste zrádce lidu, agent imperialismu. Film nabízí "prosté" vyprávění, jak snadno komunistická moc ničila lidské životy. Jeho silnou stránkou je skvěle vykreslená atmosféra doby. Dusivá atmosféra. Všudypřítomná státní moc - mistr ve využití jakékoli vaší slabosti, strachu, závisti, ctižádosti. Není lidská činnost, která by nebyla zideologizována. Jste pro a nebo proti. Jste součást kolektivu nebo jste se z něj vyčlenili. Povinné schůze. Stálá nutnost dávat najevo svoji oddanost režimu. Stálá nutnost volit mezi sebezáchovou a ztrátou sebeúcty. Podpisy peticí, i peticí odsuzujících přátele, které zachytila kola „lidové spravedlnosti“. A fráze, tolik, tolik frází. Vrcholem filmu byl pro mne vlastní soudní proces; povolávání svědků, hlasitost kroků povolaných svědků, otevírající se ústa podávající naučená svědectví, vynášející rozsudek, ohlušující dunění psacího stroje. ()
Velmi špatné! ()
70% ()
60 % Lehce nadprůměrný televizní film až moc rychle střídá přitažlivé vyprávění za to nezajímavé, což mohla být zřejmě lehká pomůcka pro záměrně nastavovaný děj devadesátiminutového snímku. Přitom pro mnohé dosud neznámý příběh herečky mohl být napínavý od začátku do konce, s kapkou větší tvůrčí invence. Více v mé recenzi na filmovyguru.cz ()
velice nosné téma, které zasloužilo být detailnější...nejen "odfláklý " pobyt ve věznici v Pardubicích..bylo to o JŠ, ne o jejím synovi, ale i on jezdil na návštěvy , když je měla jeho matka povoleny..tak proč to tak odbýt???? Mohl to být velký dokument, takto to jsou jen shrnutá fakta...a to ještě stručná... kdyby se nějdy v brzku točil reemake Kolji,adepta na hl.roli bychom měli - Adam Vojtek. ()
Časy zrůdnosti na lidech a osudech lidí se musí připomínat už jen proto, aby se nezapomněly. Jenže jak říkával Werich: lidi jsou lidi. A lidi pořát budou opakovat chyby a volit k moci stejné stvůry, jaké byly kdysi. Lidi jsou nepozčitelní a rychle zapomínají. Ale musí se jim to připomínat, i když je to marný boj. Film je umocněn vynikající představitelkou Jiřiny Štěpnocmkové a malého Jirky. Ač Stivínová coby Štěpničková není noc podobná stvárněné postavě (Štěpničková má šibalský pohled), tak vnitřně ji bravůrně zAhrála. Hold silnou postavu musí zahrát silná herečka. Výborně sehrál roli i vyšetřující a Frejová. Škoda, že vedlejší role měly smyšlené jména a be ta skutečná. Film by byl emotivnější. Na druhou stranu chápu tvůrce z důvodu “lynčování” tehdejších herců očima nynějších diváků. Protože na to, aby bylo vykresleno jednání a důvody proč tak učinili oni jedinci, by musel film být mnohem delši. A navíc tu šlo o samotný osud hlavní role. Nu ale stejně škoda. Stejně tomu tak bylo u Bohémy. Ale tam spojili víc vedkejšich postav v jednu. Ale to zabíhám. Tu jednu hvězdičku trhán právě za ty anonymizované vedlejší postavy, i když kdo chce potřebné informace si dopátrá. Film má plno nezodpovězených otázek jako kde byl Jirka v době vězení matky, jak se chavaly herečky a herci, kteří hlasovali pro smrt nebo vězení v době, kdy se Jiřina vrátila z vězení apd. Jako televizní film to bylo skvělé dílo, ale toto téma stejně jako téma Bohémy si zaslouží velké plátno, i když jsou to témata moc citlivé pro osoby blízké a stále žijící a každý si chce v srdci ponechat jen to dobré. ()
Čekal jsem víc a, bohužel, se opět nedočkal. A tato životní etapa Jiřiny Štěpničkové si určitě víc zasloužila. Přišlo mi, že to jen klouzalo po povrchu. To, že to za komunistů nestálo za nic, všichni víme, to nám nemusí každou chvíli nějaký film sdělovat. Osud paní Štěpničkové a jejího syna Jiřího je tak nějak znám, navíc se film nedržel historických skutečností (Tak nebyl to dokument, že?) a občas byl hodně zkratkovitý a tím trochu haprovala logická návaznost situací a scén. Chtělo to jít víc do hloubky, co se týká psychologie postav. Především u tří hlavních postav - paní Štěpničkové, jejího syna a estébáka. Obsazení skvělé a bez námitek - hlavně právě paní Stivínová, pan Orozovič a Adam Vojtek. Ten na mě působil jako zjevení. Vizualita parádní, hudební doprovod mohl být výraznější, vypjatější a dramatičtější. Škoda té povrchnosti a uhlazenosti. Jinak to mohlo být určitě za čtyři a možná i za plný počet. Takhle ale nemůžu jinak a jen tři hvězdy. ()
Reklama