Ptačí klec

Po shlédnutí filmu a přečtení zdejších kometářů začínám mít pocit, že nemám smysl pro humor. Jedinou homosexuální postavu, na kterou se dá ještě dívat, zde hraje Robin Williams. Všichni ostatní (Nathan Lane a spol) přehrávají natolik šíleným a hysterickým způsobem, že některé scény jsou svou trapností k nevydržení. (13.05.2007)

Udělat dobrý americký remake francouzské komedie je jako umět strhnout ubrus se stolu a nepokácet přitom věci na něj pokladené. Američané jsou ve své podstatě velmi konzervativní, hákliví na své soukromí a vnitřní život. Než vyjdou na ulici, nasadí si pomyslnou masku "keep smiling" a snaží se být asertivní. Liberální Francouzi jsou jiní - pro ně jsou emoce vším. Když se nic neděje, nějaký problém si prostě vytvoří, aby kolem něj mohli půl dne tančit, vyhazovat ruce nad hlavu a vykřikovat "C´est ne pas possible!" ;o) Asi proto od nich bez problémů vezmeme i nejnepravděpodobnější komdiální zápletku jako něco normálního a snadno uvěřitelného. I Amíci se tomu smějí, ale nevěří, že by to fungovalo i u nich. Hrdinové remaků proto nejsou nikdy normální lidé, ale různí pomatenci, čímž se má vysvětlit jejich výstřední chování. To byla chyba Dne otců, například. Ptačí klec je dechberoucí výjimka. Scénáristka Elaine Mayová a režisér Mike Nichols (v 50. letech populární dvojice televizních komiků) převedli francouzskou Klec bláznů do amerických reálií s právě tak filigránskou pečlivostí, jako když se staví model lodi v lahvi. Upravovali velmi opatrně, častěji ubírali než přidávali. A dosáhli toho, že se film bez potíží varovnal originálu. Samozřejmě když přijmete, že hlavní roli nehraje úžasný Michel Serrault, pro nějž byla napsaná už divadelní předloha a v době natáčení měl roli v malíčku. Vzhledem k tomu handicapu není Nathan Lane vůbec špatný. A špatné nejsou ani některé drobné změny - postava konzervativního politika v originálu působila dojmem mluvčího jakési pomatené církevní minority, kdežto tady je to dokonce senátor existující Konzervativní strany a všechny narážky na to téma jsou přímočaře adresné. Jeho žena - další rozdíl - není jen submisivním přívěskem, je to příslovečný krk, otáčející hlavou rodiny. A nejpůvabnější rozdíl je, že pan senátor si "paní Colemanovou" narozdíl od svého předobrazu velmi oblíbí. ;o) 80% (22.01.2007)

Ptačí klec nabízí svěží bezmála dvouhodinovou zábavu stojící zejména na úžasných hereckých výkonech, z nichž je nutné vyzdvihnout zejména Nathana Lana a Hanka Azariu, kteří mě vskutku královsky bavili. Film, který je plný humorných situací, převleků, omylů, pádů a zdvižených malíčků, stírá vtipným způsobem jak sexuální a náboženské předsudky, tak se naváží i do politické scény, a to vše velice inteligentním způsobem. Zkrátka kvalitně a poctivě natočená komedie, která si rozhodně zaslouží diváckou pozornost. (06.09.2016)

Mike Nichols byl režisér, který dokázal homosexuály natočit, aby vypadali vtipně, ale zároveň je neurazit, protože je to prostě jejich styl života. Navíc si do hlavních úloh vybral ty nejlepší možné herce, které měl po ruce. Spojení Robina Williamse a Nathana Lanea je prostě dokonalé. Těžko uvěřit, že Robin byl na ženy, Nathan se do své role ponořil, i když určitě něco z toho vzešlo i z jeho soukromého života. Překvapil mě Gene Hackman, podle mě jako ženská vypadá daleko lépe. Film jako celek je vtipný, hysterický, ale místy až moc utahaný a taky mě moc nepotěšil ten otevřený útěk. (08.09.2019)

Velmi příjemná komedie, která nezapře své divadelní kořeny. Výborný je nejen Nathan Lane a jeho kreace hysterické a přepjaté "ženy," ale i "chlapácky" uměřený Robin Williams, který je vůči svému partnerovi manželem i otcem zároveň. Škoda jen toho useknutého závěru, jde si dost těžko představit náhlé senátorovo prozření, zvláště s jeho paranoiou vůči tisku. (30.06.2009)