Ďábelské ženy

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)

"Nic ji nehrozí, trosky se přece nedají zbořit. Všechny nás jednou pohřbí. Že ano ty moje malá trosko?" Pro mne velmi těžký film. Ne na sledování, ale na zhodnocení. Režisérsky se jedná o skvělou věc. Děj má jasnou linku, které se hlava nehlava drží a má až nádech kriminálky. Výraznějších odchylek v podobě příběhů vedlejších postav apod. se zde nedočkáme. Kamerově jde hlavně v poslední hodince o velmi dobrý počin a herecky? Simone Signoret a Véra Clouzot si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Velice kvalitně zahráno, až jsem měl někdy pocit, že sleduji kukátkem reálnou scenérii. Obzvláště posledních 10ti minutách byla Véra Clouzot briliantní. Osobně mám ale trochu problém s atmosférou a mírnou "roztahaností". Mluvím ale hlavně o první hodince, která se až neskutečně vleče a nic pořádného se v ní neděje. Tedy. Děje, ale v tomto podání se to opravdu vleče. Zvrat přichází v druhé půlce, v cca 65minutě. To přichází to krásné mírné zvedání atmosféry, která pomalu více a více graduje, až v posledních minutách vygraduje ve velké finále. Posledních 10 minut je opravdu skvělých. Les Diaboliques má velké kvality. Od režie, po herecké výkony. Ale chvílemi může nudit a připomínat klasickou kriminálku, kterou ale až tak není. Jen upřímně nevím, zda se na snímek ještě někdy podívám. (21.07.2013)

Ďábelské ženy nás bez výraznější expozice vrhají střemhlav do děje: Na internátní škole se právě dokončují přípravy vraždy. A to vraždy celkem ordinérní, v průběhu jejíž realizace dochází k standardní řadě pro pachatele nechtěných epizod, které by se v běžném kriminálním příběhu staly zdrojem usvědčujícího materiálu pro pilného detektiva. Jenže všechno je úplně jinak! Mrtvola oběti mizí, jiná se objevuje, detektiv je podivný vlezlý stařík, nic nedává smysl... Rozuzlení je nejednoznačné a klade více otázek, než kolik jich zodpovídá. A tak se Ďábelské ženy dostávají po bok takových zneklidňujících (a žánru se vymykajících) filmů jako Antonioniho Povolání reportér, Hanekeho Utajený nebo Hitchcockovo Vertigo. - Snímek je velmi zdařile nasnímán a sestříhán. Některé momenty (jako detailní záběr na kolo automobilu, které rozjíždí kaluž s papírovou lodičkou) pak skutečně upomínají přímo na Hitchcocka. (23.08.2008)

Po Mzdě strachu, který na mě působil jako docela průser, se Ďábelské ženy jeví jako dokonalost sama. Černobílá barva působí přesně tak ponuře a nejistě, jak Clouzot chtěl. Charaktery jsou také vystiženy výborně - slizký ředitel, kterého budete nenávidět, jeho milenka, kterou budete opovrhovat a manželka, kterou litujete. Držel jsem jí palce až do konce, u kterého jsem seděl jak pěna a čekal jak to dopadne. (02.11.2011)

Když se spojí dvě Femme Fatale, tak to nemůže pro chlapa dopadnout dobře, což bohužel Michel Delasalle nevěděl a zatopil si na hezkej malér. __ Jestli by to natočil Hitch líp, tak o tom se můžeme jenom dohadovat, avšak co je jasné, tak to, že Henri Clouzot si s tím poradil výborně a naservíroval divákovi výbornoý noirovský thriller, který na konci opravdu směřuje do psychologického hororu, který člověka brutálně rozloží. Skvěle napsané, zrežírévané a vykonstruované do jednoho z nejlepších filmů všech dob. Upřímně lituji každýho, kdo tenhle skvost neviděl, protože finální rozuzlení je jedno z nejlepších vůbec. Na jednu stranu jsem si po skončení řekl, že jsem ho mohl očekávat, ale režisér mi nedal ani sekundu na přemýšlení... (23.01.2009)