Tělesné vztahy

Znám Arta Garfunkela jako zpěváka, kdy zpíval s Paulem Simonem. Oba vytvořili legendární dvojici, která se nesmazatelně zapsala do historie folkrocku. O tom, že také fušuje do herectví jsem nevěděla, nebo spíše jsem mu nevěnovala pozornost. Jak už říkal POMO, lidi se nemění, mění se jen prostředí okolo nás. Stejné problémy jako řešili Garfunkel a Nicholson, řeší lidi i dnes. Takže, je film stále aktualní a na jeho aktuálnosti nezmění nic ani čas. Bez Nicholsona by tenhle film nebyl vůbec zajímavý. On mu dává šťávu. (02.06.2010)

Pohodová retro konverzačka o sexuálním životě několika obyčejných lidí ve značně neobyčejné době, která i po letech udivuje hlavně tím (jak už napsal POMO), že charakter lidí se od té doby vlastně nezměnil a za některými frázemi a moudry z úst hlavních hrdinů zaručeně poznáme i sami sebe. Velká škoda, že scénáři postupně trochu dochází dech a v úplném závěru už jsem chtě nechtě několikrát zazíval nudou. A nezabránil mi v tom ani jeden výjimečný herec (Nicholson), ani jeden výjimečně dobře obsazený herec (Garfunkel). No zkrátka jen lehký nadprůměr.. 65% (27.08.2013)

Nemyslím si, že jde o psychologický film, spíš ukázkový příklad tendence určité skupiny amerických filmařů, která v 70. letech adaptovala pro Hollywood originální postupy evropského modernistického/art filmu (viz THX 1138). Tělesné vztahy tak nemají klasicky strukturovaný děj, ani žádný dramatický oblouk. Jde spíš o „scény z nemaželských životů“ dvou hlavních hrdinů, které Nichols s Feifferem během sta minut proměnili z hledajících se dvacátníků v zoufalé čtyřicátníky. Jejich dialogy – i zpovědi adresované přímo nám, divákům (kameře) – přitom naplnili množstvím sexuální otevřenosti dříve v Hollywoodu nevídaným (nedosažitelným). Jen škoda, že za oběť jejich postupu padla jediná charizmatická a oduševnělá postava filmu ztělesněná Candice Bergenovou. (03.06.2021)

No Nichols natocil spoustu lepsich filmu. Problem je, ze tohle je cely tak trochu o nicem, pribeh o dvouch kamaradech a jejich vztazich se zenskejma a jak se v prubehu zivota vyviji. Ze zacatku, kdyz jsou jeste spolu na koleji a oba si narazi stejnou holku, to pusobi trochu komedialne a zajimave, jenze postupne se z toho stane nic noveho neprinasejici drama, kde navic chybi nejakej poradnej konec a dialogy misty susti papirem. Nicmene potesil me Garfunkel, na to, ze neni herec, podava paradni prirozenej vykon, navic vypada jak svatousek, akorat misty mi prislo, jak kdyby behem dialogu koukal do scenare. No a Nicholson ma takovou svoji typickou roli, kdy Garfunkel je dobrak a Nicholson suknickar a samozrejme, jak jsem ostatne cekal, hraje nadprumerne, i kdyz ke svejm nejlepsim vykonum ma jeste daleko. (30.05.2009)

Roztomile starosvětsky cudný film, u něhož si lze nostalgicky povzdychnout nad starými zlatými časy, kdy ještě tento typ filmů nebyl tak protivně přesexualizovaný, vulgární a naturalistický, jako je tomu dnes. Film v mých očích vyzdvihují výborné herecké výkony představitelů hlavních rolí, inteligentní dialogy, a v neposlední řadě i to, že Mike Nichols si film natočil podle vlastního scénáře a sám si ho i produkoval. Naopak mi moc nesedlo vypointování závěru, které mi přišlo ne příliš šťastné. Trošku se mi při sledování vybavil podobný film z téže doby - BOB A CAROL A TED A ALICE od P. Mazurskyho - oba jistě stojí za srovnání, coby zajímavá zpráva své doby. Přesto se však nemohu ubránit dojmu, že to hlavní, co jsem si ze zhlédnutí TĚLESNÝCH VZTAHŮ odnesl, je v první řadě chuť znovu vidět báječný film NA DOTEK, který Mike Nichols natočil po 33 letech po vzniku tomto filmu a který má se svým předchůdcem celou řadu společných rysů. Málo platné, ale Natalie Portman a spol. dává svému staršímu filmovému bratříčkovi podle mě dost na frak, minimálně po stránce zábavnosti - TĚLESNÉ VZTAHY místy sklouzávají do únavné nudy, to vám tedy řeknu. (26.08.2013)