Hlava-22

Mému hodnocení hodně napovídá fakt, že jsem dosud neměl tu čest, abych si přečetl knižní předlohu. Tudíž z mého pohledu neznalce se jedná o dvouhodinové absurdní tragikomično s nepřeberným zástupem svérázných postav, výborným hereckým obsazením, černočerným humorem a s několika šokujícími scénami, dohnanými do absolutního absurdna (scéna se Snowdenem, bombardování vlastní základny, vražda prostitutky). 85%. (29.11.2008)

Údajně skvělá kniha Josepha Hellera mě zatím úspěšně míjela (No on to není žádný výkon, protože vždycky si najdu důležitější činnost, než jít do knihovny. Třeba zírání z okna. A když už tam omylem zabloudím, tak mě potom musí daná knížka dva měsíce hypnotizovat z poličky, než se do ní pustím) a tak jsem si říkal, že moje šance pochopit tenhle film jsou asi tak stejně vysoké, jako šance, že bych to nandal Einsteinovi v logických hrách (Tak kdybych ho teď vykopal, tak bych ho možná i dal. Samozřejmě myslím za živa). Jenže Hlava 22 ani tak není o tom jestli pochopíte příběh nebo ne, ale jestli si tuhle černo-humornou bizarnost užijete a já se bavil královsky. A musím před Nicholsem smeknout fiktivní buřinku, protože si dokázal s filmem formálně vyhrát jako Heller s psychologií svých postav. Navíc vybral skvělé herce v čele s úžasným Alanem Arkinem a výborným Jonem Voightem, který si z války udělal společnost s ručeným omezením. Také potěšil Orson Welles v roli generála Dreedla. Plusové body navíc za kameru a hudbu. Hodně silné 4*. (01.04.2008)

Pravdepodobne najlepšia ukážka fungovania armády a zelených mozgov. Svojim mierne komediálnym spracovaním mi Hlava 22 mi trocha pripomnala M*A*S*H, ale musím povedať, že seriál o kórejskej vojne sa mi zdal byť omnoho lepším ako román o absurdnosti armády. I keď má film vcelku vydarený scenár, pre mňa to bola skôr najvtipnejšia nuda akú som zatiaľ videl. Možno za to môže veľmi chaotický strih a tiež to, že slávnu kultovú knihu som nečítal, no možno tak niekedy učiním a môj názor sa zmení. Hudba sa vo filme objaví myslím iba 2x, poprvé v 48. minúte za zvuku Straussovho Tak riekol Zarathustra. (04.06.2008)

Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. (28.07.2011)

Dvojí hodnocení je zde namístě. Pro analfabety, neschopné si přečíst jedno z nejlepších děl světové literatury, půjde bezesporu o odpad. Pro nás, mistry slova, kteří jsme zvládli alespoň část druhého stupně základní školy a Heller nám proto obohatil slovník o výrazy typu Natelyho děvka, pumový rozptyl a Irwing Washington (či Washington Irwing), jde o vizuální dokreslení nepřekonatelné knihy. A kromě toho, všichni máme svůj podíl. (21.05.2012)