Po životě

Smutný příběh smutného Ricky Gervaise, který tu svojí depresi chce navalit na všechny kolem a všichni kolem jsou naopak tak v pohodě a fajn (až na právníka), že mít takové lidi kolem sebe je jednoznačný sen. Z depresivní záležitosti tak seriál Po životě udělal příjemnou feeling good pohodovku, kde Ricky sarkasticky hláškuje tak, jak kdyby zrovna slezl z pódia udělení Glóbů a sype to na obyčejné lidi, kteří se mu odvděčují vlídností a vděkem. Příjemná, odpočinková věc . Z fajnového anglického prostředí, kterému ty modré slunné dny nevěříte ani za pětník, ale necháte se tím příjemně uchlácholit. (10.01.2022)

Geniality Kanclu už Gervais jistojistě nikdy nedosáhne, přesto je jeho nejnovější šestidílný počin originálním příspěvkem do současné seriálové tvorby. Rozhodně se však nejedná o čistou komedii, jak uvádí zdejší popisek. Hlavní hrdina se nedokáže vyrovnat se ztrátou milované osoby, přičemž bilancuje mezi touhou po sebevraždě a experimentováním s heroinem. Zejména první epizody jsou tedy až nečekaně depresivní a můžou mnohé odradit, zvlášť když 90 % "humoru" je postaveno na sarkasmu a nekompromisně upřímném stírání všech lidí vyskytujících se v okolí zahořklé a apatické Gervaisovy postavy. Závěr pochopitelně přináší smířlivé rozuzlení a lehce nasládlý příslib lepších zítřků, nicméně působí docela přirozeně a celkové vyznění neútočí na emoce diváků tak násilně, jako mi to přišlo u autorova předchozího seriálu Derek, který mě zdaleka tak neoslovil. (11.03.2019)

Ricky Gervais si napsal seriál přímo pro sebe. V šesti epizodách, které mají lehce pod půl hodiny hraje muže, jemuž zemřela manželka a on tak ztratil důvod proč žít a vlastně jenom neustále uráží lidi. Chvílemi je to více povedené, chvílemi zase méně, ale celkově je to poměrně zábavná malá série na zkracení dlouhé chvíle. (06.05.2019)

Smutnější komedii jsem dlouho neviděl. Hlavní hrdina je v těžké depresi a ani na chvíli o tom nepochybujete, chtěl by úplně nekomediálně spáchat sebevraždu a také se o to několikrát úplně nekomediálně pokusí, jeho život je jenom sled ubíjejících stereotypních situací proložených setkáními s rlzně výstředními obyvateli malého městečka, kteří udělají cokoliv, aby se dostali do novin - češou své novorozeně jako Hitlera, hrají nosem na dvě flétny, vyrábějí zvláštní rýžové pudinky (o chlebu nemluvě)... Jestli má Gervaisův Tony v něčem štěstí, tak v tom, že má psa a že nad ním ostatní ještě nezlomili hůl. Odpověď na otázku, jestli tu hůl nezlomil ani on, sice nakonec není překvapivá, ale komu by to vadilo, když se na to tak pěkně dívá. (21.04.2019)

První série: Tonymu zemřela manželka a musí si projít různými fázemi truchlení. Hodně mluví o tom, jak bude na všechny zlý, ale ve skutečnosti z něho kdovíjaký drsňák není. Když dělá v novinách, tak jsem trochu čekal, že se z něho stane nějaký hustý gonzo novinář, co bude jako komentátor nadávat na svět, ale ne, obvykle si jen dělá srandu ze své trochu prostodušší kolegyně nebo třeba jen nadává na lidi, co příliš hlasitě jí nebo zívají... Hlavní hrdina má občas pěkné postřehy, ale nemůžu si pomoct, Ricky Gervais by je dle mého názoru dokázal ve svém ne-truchlícím já podat mnohem zábavněji. After Life MÁ pár temnějších momentů, ale moc se mi nelíbilo, jak má Tony obrovské štěstí na lidi kolem sebe. Jeho rodina, kolegové v práci, náhodní lidi... Drtivá většina se k němu chová trpělivě, moc ho neobtěžuje a naopak mu často lichotí, jak je úžasný. Obávám se, že většina lidí, co přijde o někoho blízkého, nemá ani zlomek tak skvělých lidí kolem sebe. Jo, je docela fajn sledovat jak se pak Tony postupně přátelí s obyčejnými lidíčkami, ať už jde o paní na hřbitově či tlustou prostitutku, a musím říct, že se seriál velmi slušně vyhýbá různým klišé, ale na druhou stranu je to taky místy slušný patos. Nejvíc mě mrzí, že After Life není nijak zvlášť vtipný. Jak jsem říkal, dobře nakousnuté témata, ale Ricky Gervais by to řekl ve stand-upu nebo i jen obyčejném rozhovoru v nějaké talk show mnohem líp. Docela zajímavý seriál, ale nic extra. (7/10) (12.05.2020)