Po životě

1. série - 85% - Svět je prostě někdy to nejhorší místo k žití, to zná každý, komu někdy něco nevyšlo - aniž by se muselo jednat o tak smutně definitivní neštěstí jako u Tonyho. Jednomu pak dokáže nenávratně zkazit den i nevinný konzument zbytečně hlasitě křupajících křupek. Když se takovým světem protlouká Ricky Gervais, který v permanentní přinasranosti neselhává, je rozhodnuto. Tony je mi proto blízký jak v pocitech bezmoci, kdy na něj padá smutná prázdnota okolního světa, tak naštěstí i v kouzelných přelétavých okamžicích malých radostí, kvůli kterým stojí za to žít. I přes epizodičnost jednotlivých příhod a jen opatrně vybudovanou soudržnost se navíc víc než o seriál jedná o tříhodinovou introspekci po všech zákoutích vlastní duše. O to víc mě překvapuje, že chtějí Netflix i sám Gervais zkusit něco tak neuchopitelného zopakovat v další sezóně. 2. série - 85% - Chtělo by se říct jen "to samé v bleděmodrém", ale v takto specificky dramedickém zaměření (tím spíš, když se k dramatu přiklání čím dál silněji) si zopakování úspěchu zaslouží pochválit dvojnásob. Čím jsem starší, tím vzácnější je stav, kdy mě seriál dojme k slzám, After Life to mávnutím kouzelného proutku zvládá doslova každou epizodu. Na to, jaký je Gervais zpravidla poděs, je jeho vyzrálé doznání (v čele s vlastním úžasným hereckým výkonem) upřímné a cituplné. Kdyby se v něm navíc nevyskytoval vulgární psychiatr, patřilo by k němu i nejvyšší hodnocení. 3. série - 70% - Občas se stane, že potkáte člověka, se kterým se dáte do řeči a okamžitě víte, že vám má co říct. Spoustu toho jste věděli nebo znali, ale i tak mu visíte na rtech, protože dokáže zdánlivě obyčejné věci pojmenovat jinak. Když ho potkáte podruhé a on spustí na stejnou notu, poslechnete si ho rádi znovu, protože vám napoprvé mohlo něco uniknout. Jenže když začne o tom samém i potřetí, už máte pocit, že jste klidně mohli být někde jinde. Nebo si alespoň povídat o něčem jiném. Zkrátka a dobře, Tonyho pohled na svět zase zvládne za šest epizod udělat několik veletočů, přestože začínal na stavu permanentního sundávání všech, co se v jeho okolí vyskytnou. A já jsem natolik loajální, že by mě to nerozhodilo a rád bych s ním tu procházku absolvoval zase. Ale co dělá v příběhu Brian, to mi hlava nebere. Když už zmizel otravný psychiatr, dostává se do popředí právě místní vágus, který nejenže napovídá jen a pouze historky plné vulgárních nesmyslů, ale pro jistotu se ještě pokaždé vrátí s nášupem. Právě kvůli téhle chodící nechuti jsem původně s hodnocením byl ještě níž, ale nechal jsem se uplatit dokonalým finále, které nějakou záhadou nikdy nesklouzne do laciného slzopudu a stejně ze mě vyždímalo úplně všechno. I nekonečně dojímat se totiž dá s chlapským nadhledem. (04.04.2019)

Mám z toho rozporuplné pocity. Ricky nám nadělil neskutečně silný příběh, doprovod tomu dělá specifický humor a nadhled. Spolu s hlavním hrdinou prožíváme jeho muka a minipříběhy postav, které jsme si oblíbili. Dvě série krásně gradují a na sebe hezky navazují, aby vznikla třetí a finální, kde se nestane prakticky nic nového a příběh jednoduše dojede na půl plynu k symbolickému konci. Takže jak to vlastně hodnotit? Super seriál s přesahy a silnou myšlenkou ale k plnému počtu něco chybí a ta třetí série nám to určitě nedodala. (04.12.2023)

Ricky Gervais stále umí být velmi vtipný, ví, jak načasovat pointu a rád obnažuje lidskou blbost a šije do věcí, které ho štvou. Oproti Kanclu se ale téměř vytrácí práce s trapností, a nárůst "lidsky" dojímavých scén a pronášení mouder už bohužel není vybalancovaný jako u Extras, a více vyplyne jejich plytkost. A Ricky "hrdina" z několika scén by zasloužil zesměšnit svým minulým já. (18.04.2019)

"NADĚJE JE VŠECHNO." Zajímavá směsice přepáleného sentimentu a humoru bez mantinelů. V životě jsem neviděl materiál, kterým by to slovíčkem cunt bylo tak protkané :-) Cunt sem, cunt tam, ale vždycky tak vtipně použité, pořád dokola a neomrzí se to :-) A další obdivuhodná věc, pokaždé, když už ten sentiment a fňukání začínají dosahovat přijatelnou míru snesitelnosti, vždycky se to bezvadně shodí. 3 série, po 6 dílech, super stopáž jednotlivých epizod, nudit to nezačne a závěr je v duchu celého seriálu, ne-šťastný, melancholický, dobrý... (01.03.2023)

Po první sérii to byl jasný plný počet. Kombinace depky a luxusní kombinace suchého a štiplavě sarkastického humoru, kdy Tony každého na první dobrou nekompromisně stírá, byla dost super. A to i v tom, že i když seriál na první dojem působí jako klasický britcom, tak jím vlastně moc není a ve správných momentech umí rychle dupnout na brzdu. První série navíc předvedla moc hezký dějový oblouk a působila příjemně uzavřeně. Přesto ale byly natočeny další dvě série, které už působí trochu navíc a jen se nimrají dál v tom, co už bylo předtím řečeno. Tony se už nechová tak "agresivně", už to není taková sranda, ale spíš taková melancholie. Přesto si svým feel-good writingem, nesmírně sympatickými postavami, líbivým skoro až romanticky působícím britským maloměstem a jakousi snahou o navození každodenní rutiny After Life drží, i přes bolestivá témata, neskutečně pohodovou a podvědomě civilní atmosféru až do konce. Trochu mě mrzelo, že ve třetí sérii chybí některé oblíbené postavy a obsahově už tomu skutečně zlehka docházel dech, ale finální emocionální horská dráha plná drobných postřehů o životě v podobě finální epizody výsledný dojem vystřelila opět na vrchol. (03.02.2024)