Po životě

Gervaisovská jednohubka,která mě sice celkem bavila,ale žádnou větší stopu ve mě nezanechala.Je samozřejmě smutné se vyrovnávat se ztrátou někoho blízkého a každý se s tím srovnává jinak a po svém,ale že by mě tady ve výsledku stále se opakující řeči o tom jak není proč žít atd dojímaly se úplně říct nedá...60% (17.03.2019)

Po první sérii to byl jasný plný počet. Kombinace depky a luxusní kombinace suchého a štiplavě sarkastického humoru, kdy Tony každého na první dobrou nekompromisně stírá, byla dost super. A to i v tom, že i když seriál na první dojem působí jako klasický britcom, tak jím vlastně moc není a ve správných momentech umí rychle dupnout na brzdu. První série navíc předvedla moc hezký dějový oblouk a působila příjemně uzavřeně. Přesto ale byly natočeny další dvě série, které už působí trochu navíc a jen se nimrají dál v tom, co už bylo předtím řečeno. Tony se už nechová tak "agresivně", už to není taková sranda, ale spíš taková melancholie. Přesto si svým feel-good writingem, nesmírně sympatickými postavami, líbivým skoro až romanticky působícím britským maloměstem a jakousi snahou o navození každodenní rutiny After Life drží, i přes bolestivá témata, neskutečně pohodovou a podvědomě civilní atmosféru až do konce. Trochu mě mrzelo, že ve třetí sérii chybí některé oblíbené postavy a obsahově už tomu skutečně zlehka docházel dech, ale finální emocionální horská dráha plná drobných postřehů o životě v podobě finální epizody výsledný dojem vystřelila opět na vrchol. (03.02.2024)

"Fuck that, Netflix already bought this show", jak řekl Ricky v listopadu 2019 v pražském Kongresovém centru v rámci svého (tehdy) nejnovějšího stand-upu Supernatural... Nevadí mi, že Ricky stárne, že se jeho tvorba proměňuje a že After Life de facto vůbec nepřipomíná třeba The Office nebo Extras (až na to, že točí svoje oblíbené herce). To je přirozené. Třeba Derek byl taky hodně jiný než cokoli, co dosud natočil, ale ten byl vynikající. A neodsuzuju ho primárně za to, že se po letech "Jsem nezávislý, alternativní, točím si, co chci" zaprodal takovému gigantovi jako Netflix a řekl si "Fuck it, důchod se blíží, jeho peníze nesmrdí, ať si každý říká, co chce, pětkrát jsem moderoval Golden Globes, mám X-krát BAFTU a Emmy"... Spíš jde o to, přesně jak píše Matty, že After Life je... co? První série ještě jako jo, když člověk přistoupí na to, že to de facto není komedie, ale drama. Druhá série však seriál nikam neposouvá, naopak ubíjí svou repetitivností, kdy Tony jde třikrát za díl na lavičku pokecat s Anne, třikrát jde navštívit otce, třikrát venčí psa, třikrát řekne Lennymu, jaké to je tlusté nechutné prase, třikrát zajde za úplně vyšinutým psychoušem, třikrát si pobrečí, třikrát se vožere a třikrát fňuká u starých videí s Lisou... Jediná změna je, že v první sérii se chce zabít, kdežto v druhé pořád dokola opakuje, jak už to je lepší, jen aby každý jednotlivý dialog zabil tím, že to stočí na Lisu a začne brečet... Veškerou svou tvorbou se snažil něco říct, na něco poukázat, ale tohle je vskutku akorát velice povrchní "Život / vztah je to nejcennější, co máme, buďme hodní ke svým životním partnerům, než nám umřou"... 40% (1. série - 70%, 2. série - 20%) (08.05.2020)

After Life je speciální kousek. Málokterý seriál se může chlubit tím, že vás přivede k slzám a vzápětí rozesměje, jen proto, aby vám bylo zase do breku a opět se zasmáli. Tony už nemá důvod brzdit sarkasmus, klení a upřímnost, ale zároveň dokáže být i citlivý, pozorný a zkrátka dobrý člověk. V pozadí se přitom objevují střípky dojemného příběhu lásky, který dokáže silně zasáhnout. Gervais mě do téhle chvíle ničím vysloveně nezaujal, ale teď se mu to rozhodně povedlo. 90% (31.08.2023)

Gervais hraje ovdovělého publicistu, který píše do lokálních novin, dobrých leda jako podestýlka pro kočku, má pěkného psa a těžkou depresi a cítí se být morálně a intelektuálně nadřazen zbytku civilizace. Vzhledem k nepříliš reprezentativnímu populačnímu vzorku, se kterým se v seriálu setkává, se jeho misantropie a nihilismus zdají být odůvodněné (tzn. vyprávění jeho pičování obvykle dává za pravdu). Ostatní postavy, vesměs prázdné karikatury, pro jeho jedovatou zahořklost, která ho společně s psím pohledem jeho feny drží naživu, navíc nacházejí pochopení, protože mu přece zemřela žena (která mu připomíná, jak byl úžasný, ve videích, jež pro něj před smrtí nahrála).___Zápletka seriálu by se dala shrnout do jedné jednoduché věty, dramatu je zde na deset minut, ne na tři hodiny, na konflikty nebo překážky k překonání zapomeňte (a vážně si nemyslím, že měla být bezdějovost a ubíjející stylistická strnulost - střídá se pár studiově působících prostředí, která jsou skoro vždy snímána ze stejných úhlů - způsobem, jak zprostředkovat omezenou akčnost člověka se sníženou hladinou dopaminu - tohle je Netflix, ne slow cinema).___Vytvořený dějový rámec slouží především tomu, aby Gervais mohl na větší ploše sarkasticky komentovat, co všechno jej na dnešním světě sere. To mu ovšem jde mnohem líp v jeho stand-upech, v nichž se zároveň nesnaží být dojemný a dlouze a pateticky nám osvětlovat, v čem tkví kouzlo života (i když se nenávidíte a obklopují vás samí idioti). Mezi cynickou komedií a (autenticky) citlivým dramatem dokázal Gervais díky přesvědčivější práci s postavami a chápavějšímu vykreslení jejich světa balancovat nesrovnatelně líp v Derekovi (kterého společně s Kanclem stále řadím k vrcholům komediální seriálové tvorby).___After Life budí dojem narychlo splněné zakázky, ne díla, kterým chtěl Gervais něco relevantního sdělit či jím otestovat hranice žánru. Párkrát jsem se pousmál (Gervaisův komediální timing je pořád perfektní) a ocenil občas vcelku přesné vystižení života s depresí (dobrý den poznáte podle toho, že se nechcete zabít), ale celkově jde o scenáristicky i režijně smutně odbytou práci, chudou na nápady, vtipy i emoce, kterým by se dalo věřit. (11.03.2019)