Po životě

Mám z toho rozporuplné pocity. Ricky nám nadělil neskutečně silný příběh, doprovod tomu dělá specifický humor a nadhled. Spolu s hlavním hrdinou prožíváme jeho muka a minipříběhy postav, které jsme si oblíbili. Dvě série krásně gradují a na sebe hezky navazují, aby vznikla třetí a finální, kde se nestane prakticky nic nového a příběh jednoduše dojede na půl plynu k symbolickému konci. Takže jak to vlastně hodnotit? Super seriál s přesahy a silnou myšlenkou ale k plnému počtu něco chybí a ta třetí série nám to určitě nedodala. (04.12.2023)

Ricky Gervais ví, jak vás rozesmát a ošklivě rozplakat, někdy obojí zároveň. Asi nejlepší seriál o truchlení, co jsem kdy viděla. Mluví přímo k temné, smutné a naštvané části v nás všech. Také nám ale ukazuje, že všichni jsou krásní. Občas to až láme srdce se na to koukat. Jsou tam vtipné scény, ale často je to smích přes bolest v očích. Série je krásně natočená, obsazení je fantastické a každá postava pomalu odhaluje, kdo je v Tonyho očích, až po to, kým skutečně je. Až by člověk chtěl, aby to nikdy neskončilo. Krása. (18.03.2023)

Celý seriál mi přijde jako seskupení jednotlivých scén daných dohromady. Ale skvělých scén a Tonymu bohužel velmi rozumím. Zemřela mu milovaná žena a jediný přítel v jednom, nemá smysl tu dále být a na ničem už příliš nezáleží. Jen na psovi, který mu zůstal. Z videí, které mu žena už s vědomím své smrti, zanechala, můžeme vidět, jak skvělý a laskavý člověk to byl a jak velká je jeho ztráta. A tak Tony dál tak nějak proplouvá životem, se smrtí ženy se vyrovnává po svém, čímž štve všechny kolem sebe. Docela hodně slýchávám názory, že druhá série zklamala, protože se seriál začal snažit prodávat moudra typu 'stále je tu pro co žít, i když už dávno máme pocit, že tomu tak není'. Moc tyto názory ale nechápu. Stejně tak jako v realitě, se lidé kolem nás ne zrovna moc rádi dívají na to, jak někdo koho mají rádi, vede mrzutý život se silnými sebevražednými sklony. To je přeci jasné, že se takového jedince budou všichni snažit přesvědčit o tom, jak krásný život vlastně je a zvracet na něj své inspirativní citáty. Ale tak to prostě je. Taková je realita. Ricky Gervais vlastně natočil dílo, které je něco jako sledovat reálné záběry ze života na obrazovce. A to je na tom to nejlepší. Kdyby totiž Ricky Gervais natočil seroš o tom, jak vám někdo při sebevraždě drží palce a přeje vám brzkou smrt, to by byla tak trošku fantas magorie. Každopádně se mi ale s tímto zpracováním trefil přímo do noty. Já osobně bych klidně brala, aby seriál nebyl natočen až tak 'novodobou' kamerou a všechno se třeba namísto nynějška odehrávalo v 80. nebo 90. letech, ale za celkovou kvalitu seriálu tuhle jedinou nemilost dokážu odpustit. Hlavně co je mi hodně sympatické a co mě moc těší je, jak krásně a čistě je tu znázorněna láska jako taková. Člověk je na obrazovkách zvyklý na falešný typ lásky, takový ten instinktivni. Ale láska člověka k druhému jako je právě ta Tonyho ke své zesnulé manželce Lise, není na plátnech moc častá a hlavně ne moc pravděpodobná. Já Tonymu ale naprosto rozumím a mám to s láskou uplně stejně. Smrtí láska totiž nekončí, naopak se ješté více prohlubuje a vám nezbývá nic jiného, než se bez své lásky naučit žít život tak trpký, jaký bez ní opravdu je. - "I'd rather be nowhere with her than somewhere without her." (03.06.2020)

S1:** Ricky Gervais se pokouší o další sondu do patetického života lidského druhu, tentokrát se však netrefil do černého. Ba ani nestřílí do terče. Čekal jsem alespoň nějaké vtipy, ale u všech 12 epizod jsem se zasmál pouze párkrát. Při sledování jsem se navíc nemohl zbavit dojmu, že sleduji levnou televizní produkci. Gervais bohužel vůbec nedodržuje zlaté pravidlo filmařů "show, don't tell". Hraje tedy manžela, kterému zemřela žena na rakovinu a on by se nejraději zabil, ale pořád jen mluví o tom, jak se cítí hrozně, nikdy nenastane situace, kdy svůj žal ukáže. Jeho poloha je tedy velmi těžce uvěřitelná. Jakoby se nemohl rozhodnout, jestli točí komedii nebo drama. Gervais jen prostě potřeboval další médium, skrz které by šířil své názory. Co se technické stránky týče, tak jsme přinejlepším na průměru. Stejné nudné záběry bez invence, hudební podkres nulový. S2:** Druhou sérii vystihuje jedno slovo – lenost. Gervais jede přes kopírák. Jak se říká „když to funguje, proč něco měnit?“. After Life je však výjimka, protože zde nefunguje nic. Vedlejší postavy jsou zde prakticky jen na okrasu, seriál je one-man show Gervaise, který opět světu představuje své názory, za kterýma si pevně stojí a má tudíž perfektní výmluvu, proč shazovat všechny ve svém okolí. Každý dialog skončí tím, že začne povídat, jak strašně mu chybí jeho žena. Seriál se točí v podstatě okolo těch samých dějových linek a situací jako první série (občasné výjimky se najdou, není však o co stát), dokonce i ty začátky, kdy si Tony pouští ráno v posteli videa se svou zesnulou ženou a poté vstane a jde dát psovi nažrat, jsou pořád ty samé. Neustále povídá, jak je strašně smutný, ale nijak to na něm nejde vidět. V posledním díle první série se z něj stane slušňák, který chce konat dobro, aby si o dva díly později zase utahoval z kolegyně v práci, protože mu při psaní scénáře nejspíš došly nápady. Při sledování scénky, kdy ředitel amatérského divadla vysvětluje, jak ho znásilnil duch, jsem měl pocit, že tohle přece nemohl žádný producent při smyslech pustit na Netflix. Mýlil jsem se. Mdlé a nudné, opakující se šeď. Alespoň že byl někdo tak uvědomělý a změnil font v titulcích, protože i ten vypadal v první sérii amatérsky. Očividně nejsem cílová skupina, protože vůbec nechápu celkově vysoké hodnocení. Snad jediný Matty pochopil, že tohle je opravdu slátanina :). (11.07.2020)

Being healthy is just dying more slowly. Ricky Gervais zdánlivě pouze vzal své pódiové alterego z posledního stand-upu a umístil ho do idylického maloměsta. Jenže to by se záhy přejedlo, nemluvě o tom, že by to bylo nemálo samožerské. Nespokojil se však pouze s kontroverzním humorem "na plnou hubu bez příkras" a recyklováním svých oblíbených témat, která propírá ve standupech i podcastech. Řeší především (a náladou trefil) melancholii, ztrátu, depresi a naději. Výsledkem je zdaleka nejlepší kombinace "hořké komedie" za dlouhou dobu; nepamatuji, kdy naposledy bylo něco tak vtipného a posmutněle dojemného zároveň. Je to sice předvídatelné, ale umí to navzdory tématu nelacině vzít "za srdíčko". A navíc to spolehlivě rozvibruje bránici čili jsem mnohdy ani nebyl s to určit, zda slzím smíchy či dojetím. Což přebíjí i detaily, že je to poněkud schématické, že se s jednotlivými postavami po všech šest epizod setkává na jednom a tom samém místě, že spousta z nich jsou jen postavičky spíše než charaktery... No, bylo by toho hodně. Zbylé dvě série sice jsou kolovrátkově "v podstatě to samé", ale zatímco ve druhé to ještě funguje, tak ve třetí již příliš ne, protože v té době jste to samé viděli dvanáctkrát předtím. A lépe. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 |  (09.03.2019)