Po životě

Suché, dojemné, vtipné. Prostě chameleon Ricky! Nicméně obsah trošku pokulhává. Na jednu šestidílnou sérii akorát. Co chtěj dělat s druhou, to už moc nechápu... (edit po druhé sérii) Je fajn mít všechny ty postavičky zpět, ale bohužel mám dojem, že se tlačí pilou na city. A hlavně furt dokola. Posun vlastně žádný ačkoliv o jednu postavu přicházíme. (20.08.2019)

Naprostá pecka, absolutní majstrštyk, dílo, jež bylo tvořeno srdcem a každý si v něm najde to svoje - a čím je člověk starší, tím více toho načerpá. Emocionální jízda kdy se jednu chvilku člověk směje aby o pár minut později brečel - případně dělal oboje naráz. Perfektně plynoucí děj, skvělý Ricky Gervais a naprosto obyčejná story o osmnácti dílech rozprostřených na tři série dostačuje k tomu, abych tuto minisérii považoval za to nejlepší, co mě kdy na poli seriálů potkalo. Tleskám ve stoje. (09.02.2022)

Rickyho mám hrozně rád a zpětně dost lituju, že jsem After Life před pár lety přehlížel, už ani nevím proč. Seriál má skrze 3 série 2 nejsilnější stránky - na jedné straně je vtipný, tvrdý a pro Gervaise tak typický nihilismus, se kterým sarkasticky napadá kdeco a kdekoho. Druhou silnou stránkou je těžká melancholie, která skvěle hraje na city. Je trochu škoda, že byl původně seriál zamýšlen pouze jako 6 dílná minisérie a tedy k "napravení" dochází už velmi brzo a Tonyho sebevražedný sarkasmus a postoj k životu a lidem už nemá šanci pravidelně bublat na povrch. Jsou seriály, které mají něco víc, After Life je jedním z nich. Přestože se člověk zasměje, tak ho Ricky nutí i přemýšlet, vzpomínat na to, co bylo, a uvažovat, co ještě bude. Stejně jako Tonymu schází Lisa, tak i mně chybí lidé, ať už jsou pryč ze světa nebo jen z mého života a je až zarážející, jak moc dokážu Tonyho bolest cítit, jako by byla moje. (09.03.2023)

Kdo zná Rickyho Gervais, tak asi nebude překvapený filozofií tohohle seriálu. Cynismus v reakci na citlivost, zklamání a bolest, ateismus vedoucí k vážení si lidského života, nízká tolerance vůči lidskému kreténismu. To všechno je mi blízké a Ricky opět nezklamal. I tady je většina humoru v jádru docela vážná. Seriál nemá žádný velký spád a jedná se - stejně jako ve skutečném životě - o sled krátkých zážitků a scén. To ovšem neznamená, že by nakonec nepřišla katarze - poslední díl první série naopak působí až terapeuticky. (14.08.2020)

1. série - 85% - Svět je prostě někdy to nejhorší místo k žití, to zná každý, komu někdy něco nevyšlo - aniž by se muselo jednat o tak smutně definitivní neštěstí jako u Tonyho. Jednomu pak dokáže nenávratně zkazit den i nevinný konzument zbytečně hlasitě křupajících křupek. Když se takovým světem protlouká Ricky Gervais, který v permanentní přinasranosti neselhává, je rozhodnuto. Tony je mi proto blízký jak v pocitech bezmoci, kdy na něj padá smutná prázdnota okolního světa, tak naštěstí i v kouzelných přelétavých okamžicích malých radostí, kvůli kterým stojí za to žít. I přes epizodičnost jednotlivých příhod a jen opatrně vybudovanou soudržnost se navíc víc než o seriál jedná o tříhodinovou introspekci po všech zákoutích vlastní duše. O to víc mě překvapuje, že chtějí Netflix i sám Gervais zkusit něco tak neuchopitelného zopakovat v další sezóně. 2. série - 85% - Chtělo by se říct jen "to samé v bleděmodrém", ale v takto specificky dramedickém zaměření (tím spíš, když se k dramatu přiklání čím dál silněji) si zopakování úspěchu zaslouží pochválit dvojnásob. Čím jsem starší, tím vzácnější je stav, kdy mě seriál dojme k slzám, After Life to mávnutím kouzelného proutku zvládá doslova každou epizodu. Na to, jaký je Gervais zpravidla poděs, je jeho vyzrálé doznání (v čele s vlastním úžasným hereckým výkonem) upřímné a cituplné. Kdyby se v něm navíc nevyskytoval vulgární psychiatr, patřilo by k němu i nejvyšší hodnocení. 3. série - 70% - Občas se stane, že potkáte člověka, se kterým se dáte do řeči a okamžitě víte, že vám má co říct. Spoustu toho jste věděli nebo znali, ale i tak mu visíte na rtech, protože dokáže zdánlivě obyčejné věci pojmenovat jinak. Když ho potkáte podruhé a on spustí na stejnou notu, poslechnete si ho rádi znovu, protože vám napoprvé mohlo něco uniknout. Jenže když začne o tom samém i potřetí, už máte pocit, že jste klidně mohli být někde jinde. Nebo si alespoň povídat o něčem jiném. Zkrátka a dobře, Tonyho pohled na svět zase zvládne za šest epizod udělat několik veletočů, přestože začínal na stavu permanentního sundávání všech, co se v jeho okolí vyskytnou. A já jsem natolik loajální, že by mě to nerozhodilo a rád bych s ním tu procházku absolvoval zase. Ale co dělá v příběhu Brian, to mi hlava nebere. Když už zmizel otravný psychiatr, dostává se do popředí právě místní vágus, který nejenže napovídá jen a pouze historky plné vulgárních nesmyslů, ale pro jistotu se ještě pokaždé vrátí s nášupem. Právě kvůli téhle chodící nechuti jsem původně s hodnocením byl ještě níž, ale nechal jsem se uplatit dokonalým finále, které nějakou záhadou nikdy nesklouzne do laciného slzopudu a stejně ze mě vyždímalo úplně všechno. I nekonečně dojímat se totiž dá s chlapským nadhledem. (04.04.2019)