Sex ve městě

To jsem takhle jednou - psal se 18. prosinec 2012 - přepínal v noci kanály na televizi, jak je mým oblíbeným zvykem, když jsem na Prima Love náhodou narazil na 20. epizodu 6. série Sexu ve městě, neboli na závěrečný díl celého seriálu, kterým se uzavírá předchozí vývoj osudů všech seriálových postav a v němž dojde naplnění ono shakespearovské "konec dobrý, všechno dobré". A tehdy mi to došlo - vědomí, že tohle je přece už strašně dlouho můj oblíbený seriál, který mám rád a na který koukám už tolik let, až se tomu nechce věřit. Konkrétně to bude něco kolem 11-12 roků, ale to je vedlejší - tenhle seriál se mým životem táhne už tak dlouho, a sledoval jsem ho s tolika lidmi na tolika místech, až se stal zcela nedílnou součástí určité etapy mého života, a nyní bych opravdu rád napsal, že ho vážně chovám v oblibě, a kdykoli na něj v telce narazím, tak jako třeba dnes, rád zhlédnu libovolnou epizodu - přičemž ta závěrečná je opravdu skvostná a nezastírám, že jsem byl při ní naměkko, ačkoli jsem ji už viděl v minulosti, a dost možná i opakovaně. Ostatně celou řadu epizod - díky jejich neustálému reprízování v televizi - znám už skoro nazpaměť, ale to v mým očích pouze posiluje až familiérní vztah, který jsem si k tomuto seriálu vypěstoval. A ačkoli jsem se při jeho sledování mnohokrát neubránil pocitům trapnosti, jako celek ho velkoryse vnímám jako odzbrojující a nesmírně zábavnou podívanou, která mě dost možná naučila milovat New York. Mimochodem, nejradši mám stejně Charlottu. (18.12.2012)

"Moje vagína by si dala hranolky." Jestli tahle věta symbolizuje sexuální svobodu žen, tak to ať raději zůstanou - čím vlastně, když neosvobozenými? Otrokyněmi? A koho? Po cca dvou epizodách jsem měl pocit, že tam několikero nesympatických pitomých a povrchních slepic stále hledá omluvy pro vlastní lidská selhání. Zkrátka pravý opak holek do nepohody. Možná je to nesprávný úsudek, ale neměl jsem odvahu a vlastně ani důvod podrobit ho revizi. Řeči typu "ale dyť to je to vono, to si z toho právě jako dělá legraci" neberu, leda bych připustil, že koukat na kretény je nějaká lidská potřeba. Navíc SJP je tak vošklivá a nesympatická ženská... Bergův komentář to vystihuje přesně. A samozřejmě canakja. Podepisuju třikrát. (05.05.2006)

na mě je tady příliš feminismu. až opravdu hodně (a v těch chlapskejch humornejch seriálech je na mě zase příliš maskulinismu, asi jsem hermafroditista). a ani představitelky hlavních rolí se mi nijak zvlášť nelíbily. prostě jen obyčejný hollywoodský vychrtliny s hladovým vlčím výrazem ve tváři. a humor sice občas dobrej, ale až příliš často až neuvěřitelně strojenej a křečovitej. Navíc, vulgarismy nemusím ani ve vlastním životě, natož v televizi od žen, který by mělyx aspoň nějakou tu úroveň přeci jen snad mít. (13.12.2005)

Tvůrcům se tady daří zajímavá věc - natočit čtyři neobyčejné krávy tak, aby na první (a pro některé diváky i druhý, třetí..) pohled vypadaly sympaticky, dospěle, ne-li moudře. A v tom je právě ten problém. Nebo jinak : Mám pocit, že jisté mé kamarádky byly svého času docela normální - předtím, než začaly sledovat tento seriál. (03.08.2009)

Ukázka toho, kam až můžoudojít stupidní představy debilních amerických feministek o emancipaci. Ženy, které prdí a krkají, kouří na ulici, plivou a klejí, jsou agresivní a loví chlapy, opilé a uvřeštěné, se mi prostě hnusí, je to tak. Téhle sbírce frustrovaného pseudosebevědomí bych dal akorát pár facek. SJP je nosatá hrůza s obarvenou palici, a ne módní ikona a kráska světa, jak se snaží tvrdit bulvár (05.06.2008)