Strach a chvění

Dojem z celkem zajímavého příběhu mi zkazila především naivita postav. (I ty "zlé" byly naivní; vždyť ta japonka týrala hlavní hrdinku s dětinskou radostí.) Kromě toho mi všechny boty, kterými se hrdinka provinila proti pravidlům japonské společnosti, přišly poněkud čítankové. Střetnutí kultur na pracovišti se mi zdá povrchní, mnohem zajímavější mi připadl střet dvou hrdinek: na první pohled protikladné - obyčejná, hodná dívka vs. krásná, vznešená a podlá dáma. Jejich cíle přitom tak rozdílné nejsou - na jejich vztahu, na způsobech jejich vzájemného chování, na vyrovnávání se s překážkami je vidět odlišnost kultur víc, než v tom, co je řečeno. (21.04.2010)

artově laděný příběh, kde je vtipně i vážně představena japonská mentalita – zejména v pracovním procesu. Rozdíly jsou docela velké a nedivím se autorce předlohy, že s tím měla problémy a já bych dopadl podobně. Líbil se mi styl v jakém byl film podán i absurdní tón, který přidával scénám na gradaci a některé jsou opravdu nezapomenutelné. Prozatím „jenom“ silnější 4 hvězdičky a rád si to zopakuju. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.08.2013)

Mladá Belgičanka Amélie se chce stát Japonkou, a tak se vrací do rodného Japonska, aby tam nastoupila do firmy a pracovala jako tlumočnice. Ukáže se, že její rozhodnutí jí pořádně znepříjemní život, protože pro svou podřadnou práci nakonec ani znalosti japonského jazyka nepotřebuje. Setká se zde se zesměšňováním a pohrdáním téměř ze všech stran a to do té míry, že se s tím jedna její část smíří a ona se zmítá na pochybnostech, zda skutečně není psychicky narušená, jak se jí to mnozí snaží namluvit. Skutečně v průběhu není jisté, kam se příběh bude dále rozvíjet a to mě nutilo pozorně se dívat dál. Na jednu stranu je to děsivý film, ale také komedie. Velmi zvláštní a zajímavý film, u něhož jsem se rozhodně nenudila. (21.04.2010)

Dvě ženy, jedna Japonka, druhá v podstatě světoběžnice. Střet byl patrný a očekávaný, ovšem nezasáhl mě tak, jak by asi měl. Zřejmě to bude tím, že až tak netíhnu k tomu dokola omílanému evropskému způsobu myšlení a pak nedokážu, vlastně ani nechci, posuzovat Japonsko či japonskou mentalitu. Co se mi líbilo a kvituji, obzvláště v dnešní době, sdělení filmu, že my lidé vážně nejsme všichni stejní a záleží na tom, odkud pocházíme, jaké máme zvyklosti, výchovu atd. atd. A rovněž oceňuji herecké kreace hlavních postav, Sylvie Testud a Kaori Cudži, obě byly báječné. (15.06.2019)

Zaujimavy pohlad na zivot na japonskom pracovisku ocami idealistickej belgicanko-japonky. Opat tu vidime stred zapadnej a vychodnej kultury,tentokrat zo znacne nadneseneho pohladu (aj ked to sa hodnoti tazko,kedze v Japonsku som nikdy nebol). Ameliine vsehodnotiacoironizujuce komentare su velmi vtipne a svizne. Film ma velmi dobry spad, inteligentne dialogy,pribeh,ktory nie je vsedny a dalsi, najma iny pohlad na dnes coraz aktualnejsi stret zapadnych a vychodnych kultur. Velky prinos vidim v zachovani si velkeho nadhladu,co nechava priestor pre samotneho divaka. (02.08.2006)