Absolvent

Film, který bych bez přípravy asi jen stěží vstřebávala. Rozhodně jsem ho nevnímala jako komedii. Podle mě je to mnohem víc sonda do americké společnosti, vykořeněné, zvrácené, zoufalé a vyprahlé. Ženská rafinovanost a žádostivst! Která z nás by někdy nezatoužila rozbalit to na studentíka, který se ještě umí rdít a kochat se jeho rozpaky? Tahle svádivá hra by mohla snad pouťouchle bavit, kdyby se nezvrhla v cosi jiného, obludného. Paní Robinsonová možná chtěla jen rozptýlení a zábavu, protože se odcizila manželovi. Zatoužila tato cynická žena snad po něze? Nebo jen chtěla ukojit svou touhu? Třeba si chtěla jen trochu posílit sebevědomí. A snad se jí to na chvíli i povedlo. Ale zřejmě trvale ztratila svou dceru. A mnohem víc ... Kdepak, to nemá s komedií nic společného, to je smutné. Moc smutné. A výstižné. (14.11.2016)

Snímek plný milých překvapení. Pravděpodobně nejlepší film Dustina Hoffmana. Hoffman zde nepodává lepší výkon než v Midnight Cowboy, Malém velkém muži, Tootsie či Rain Manovi. „Absolvent“ je prostě jen lepší film než ty ostatní. (Snad jen Půlnoční kovboj mu může konkurovat.) Někteří se dodnes diví, co na „Absolventovi“ lidi tak fascinuje. Jestli je to skvělý scénář, nebo snad písničky Simona a Garfunkela ... Zkuste posoudit sami. (12.04.2005)

Soudě podle množství hodnotících a jejich nadšených komentářů a nadílky hvězdiček se už o Absolventovi nedá hovořit jako o kultu, jako spíš o náboženství. Obecně je považován za výrazný film charakterizující pozdní dobu amerického hospodářského zázraku 50. a 60. let a svého druhu satiru na poměry tehdejší společnosti. Musím přiznat, že euforii tohoto ražení vůči Absolventovi necítím. S odstupem času se mi zdá, že na něm opravdu bezchybně fungují dvě věci - skvělý náladový soundtrack Simona a Garfunkela, který mu vtiskl typickou atmosféru, a herecký výkon Dustina Hoffmana, u kterého je ale jeho tradiční perfekcionismus a absolutní ztotožnění s hranou postavou takovou samozřejmostí, že už to zkrátka nepřekvapí. Jako společenská satira snímek funguje snad jen na samém počátku, kdy vidíme návrat hlavního hrdiny do rodičovského sídla a jeho přivítání rodinnými přáteli z téže společenské třídy vlastníků honosných vil a velkých bazénů. A pak ještě v podobě pana domácího z univerzitního městečka, který v každém druhém vidí agitátory a rozvraceče starých dobrých pořádků. Jinak se ale film soustřeďuje na čtyři hlavní postavy, které se pohříchu chovají tak trochu a vlastně docela dost jako mimoňové a mají schopnost zaujímat prapodivné postoje a konat prapodivné činy. Jsou vlastně méně čitelní a mně méně pochopitelní než hrdinové úchylných Lynchových psycháren. A ještě jedno mi na Absolventovi vadí. Jeho mladí hrdinové za celou dobu trvání filmu neprojevili ani minimální schopnost samostatného fungování a bez rodičovských účtů a zázemí by se jim svět velice rychle zřítil. Taková ta revolta a vzpoura proti konvencím, kdy vyrazím na cestu s vozem od tatínka a kupuju benzín z tatínkovy kreditky, je pro americký film nejen 60. let docela typická. Celkový dojem: 60 %. (09.01.2014)

Naprostá bomba. Druhá polovina 60. let znamenala pro Hollywood doslova filmovou renesanci. Silné poválečné ročníky v USA dospěly a jednoznačně se postavily proti establishmentu starosvětské morálky svých rodičů. Přišla doba květinové revoluce, sexuální otevřenosti, rockových festivalů a nejrůznějších experimentů. Mezigenerační konflikt, který nechává vzpomenout Lennonův výrok „Nevěř nikomu, komu je přes 30.“, byl nevyhnutelný. Mladá generace už měla dost vzorných šablonovitých hrdinů. Hledala rebelující hrdiny, kteří se vzepřou společnosti a dělají si, co je napadne. Hrdiny, se kterými se může ztotožnit. ABSOLVENT přesně vyslyšel volání doby. Obrovský úspěch, 72% diváků do 24let, pouze 4% nad 30let. ____ Krom toho, že jde o dokonalý obraz doby, jde i o dokonalý film. Mistrovský výkon Dustina Hoffmana. Nikdo nikdy nedokázal a asi nedokáže tak věrohodně ztvárnit plachého studentíka, který je vlivem okolností donucen stát se rebelujícím jedincem, který neváhá spálit všechny mosty. Krásná Katharine Rosse a nezapomenutelný milostný trojúhelník. Jeden z nejlepších filmových soundtracků. Simon a Garfunkel nahráli písně, z nichž jsou všechny dodnes hity, které zná každý. Parádní scénky, roztomilé dialogy, práce kamery, přehršel nápadů i improvizace. O tomhle filmu by se daly psát eseje. Romantický příběh podaný s upřímností bez zbytečného sentimentu. Umí být skutečný a tím i trpký. Závěrečná, zdálo by se happyendová scéna, ještě zamrazila posledním pohledem Benjamina a Elaine do prázdna. Jakoby si teprve v tu chvíli uvědomili, co udělali. Jakoby procitli a teprve nyní pochopili, že už není cesty zpět. Nejlepší romantická komedie všech dob. 98% (14.10.2011)

"Paní Robinsonová, vy mě chcete svést." Jsem jedináček a rodiče mne vždy považovali za loutku, jejímiž průměrnými studijními výsledky ohromovali své známé. Tady sice má podobnost s Benjaminem Braddockem končí, ale přesto mu tak nějak rozumím. I tak se škodolibě bavím při jeho pokusech o intimní sbližování s paní Robinsonovou, držím mu palce při vytrvalém nahánění slečny Robinsonové a písniček Paula Simona s Artem Garfunkelem se moje uši již dlouho nemohou nabažit. (12.11.2011)