Barvy moci

Dve tretiny filmu to vyzeralo ako brilantná satira, ale potom akoby sa do toho zastarela patriotická cenzúra. V závere ma sklamal vášnivý idealizmus práve od ľudí, o ktorých si myslím, že sú cynici do špiku kostí. Zdalo sa mi, že chce film a jeho posolstvo zámerne zmäkčiť, obrátiť na ružovú farbu to, čo je očividne špinavo šedé. Typicky po americky pridať na záver ten záblesk nádeje, že ľudia (a politici) sú vlastne dobrí a *fakt to robia pre ľudí*. To iste... Ale možno aj o tom to je - možno v mašinérii politiky naozaj existujú ľudia, ktorí odmietli stratiť ilúzie a udržali si ich napriek všetkej špine (Libby) - lenže ilúzie za každú cenu sú naivitou a ak sa predsa len stane niečo, čo ich vyfacká a ukáže nositeľovi realitu, riziko trvalého poškodenia je oveľa vyššie. V prípade Jacka Stantona sa však prikláňam k tomu, že on svoje ideály len šikovne predstiera - aj sám pred sebou. To je vrchol politického sebaklamu :-) Ale dobre, zaslúži si to pekné 3* za dobre vyprofilované postavy, slušné výkony a hromadu dobrých detailov, ktoré dotvorili remeselne zvládnutý celok. (12.07.2012)

Docela hutný výlet mezi hýbatele americkou politikou jisté doby. Blíží se volby prezidenta země a tak se začínají vytahovat různí „kostlivci ze skříní“, sbírají se hanebnosti na konkurenční kandidáty a vyvolávají se skandály. Poradci jsou vybíráni podle příslušnosti k menšinám, aby svým vlivem zajistili hlasy. Veškerá politika je o strategii, taktice a o žaludcích účastníků. Jakože Johna Travoltu moc nemusím, v roli pana „jak chutná moc“ je velmi uvěřitelný. (22.06.2010)

Režisérský veterán Mike Nichols velmi rád obnažuje mechanismy nejrůznějších her, tentokrát si vzal na paškál rovnou politickou kampaň prezidentského kandidáta (modelovaného podle Billa Clintona) a nešetřil hořkou příchutí. Černé komediální drama tak přináší svěží interpretaci z průběhu jedné nelehké kampaně. Jižanský guvernér a prezidentský kandidát tu přesto ustupuje trochu do pozadí a prostor je věnován jeho nejbližším a spolupracovníkům, kteří tu jsou z čirého idealismu nebo pro to, aby likvidovali skvrny na jeho minulosti (zejména kvůli slabosti pro něžné pohlaví). Místy lehkomyslný požitkář je tak obklopen lidmi, kteří v něj věří, zároveň nenávidí, učí se přijímat kompromisy a jsou pro něho ochotni dýchat, včetně jeho silné, ironické manželky. Každý z jeho štábu tak dostane slušný prostor, aby jen prohloubil pečlivě vybudovanou charakterizaci. Navíc herci Nicholse skutečně milují.. i zde se sešly skutečné herecké ikony a pokud někoho vypíchnout, tak musím svéráznou Kathy Bates a velmi příjemného Johna Travoltu, který opakovaně dokazuje, že comebacky jsou jeho parketou a který velmi přesně odkoukal gesta i mimiku svého předobrazu. Jednoznačný soud ode mě nečekejte, tahle trochu přepálená mozaika drží velmi dobře pohromadě, ale na podruhé jí zřejmě vyhledávat nebudu!! (29.11.2009)

Prostřednictvím tohoto filmu nahlížíme do zákulisí politických bojů o post prezidenta spojených států a to nejen prostřednictvím kandidáta do tohoto úřadu, ale i za pomoci celého týmu jeho spolupracovníků a získáváme tak ucelený pohled na náročnou práci, jejíž výsledek je velmi nejistý. I když jsou Barvy moci jistě zajímavější pro americké publikum, kterému je problematika filmu bližší a já nejsem zádný fanoušek politiky, i tak se mi film navzdory značné délce líbil. (22.05.2003)

Ke snímku jsem zpočátku přistupoval s obavami, ale nakonec jsem byl mírně příjemně překvapen. Pravda, možná by filmu slušela kratší stopáž a lepší rozjezd, každopádně prostřední část je velmi slušná. Na druhou stranu, nám, Čechům, můžou připadat souboje mezi kandidáty na prezidenta mezi demokraty trošku cizí, když u nás se prezident jmenuje tak, jak se jmenuje. (29.01.2007)