Barvy moci

Prostřednictvím tohoto filmu nahlížíme do zákulisí politických bojů o post prezidenta spojených států a to nejen prostřednictvím kandidáta do tohoto úřadu, ale i za pomoci celého týmu jeho spolupracovníků a získáváme tak ucelený pohled na náročnou práci, jejíž výsledek je velmi nejistý. I když jsou Barvy moci jistě zajímavější pro americké publikum, kterému je problematika filmu bližší a já nejsem zádný fanoušek politiky, i tak se mi film navzdory značné délce líbil. (22.05.2003)

Ke snímku jsem zpočátku přistupoval s obavami, ale nakonec jsem byl mírně příjemně překvapen. Pravda, možná by filmu slušela kratší stopáž a lepší rozjezd, každopádně prostřední část je velmi slušná. Na druhou stranu, nám, Čechům, můžou připadat souboje mezi kandidáty na prezidenta mezi demokraty trošku cizí, když u nás se prezident jmenuje tak, jak se jmenuje. (29.01.2007)

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). (12.04.2006)

Politická satira s provokativním podtextem v rukou skutečného velikána. Robert De Niro kdysi řekl: ,,Talent je ve volbě‘‘ a nejspíš tomu tak bude. Nichols, jakožto radikální a temperamentní filmař nedovolující hercům příliš improvizovat si vybral horké téma a dle mého názoru vytvořil dílo hodno pozornosti. Možná bych tu volební kampaň raději viděl v rukou O. Stonea či Pollacka, ale Nichols ukázal, že ani takový projekt mu nedělá problém. Znamenitě zvolení herci hrají ukázkově a komické prvky jsou vynikající. Zpočátku jsem sice měl pocit, že Nichols bude brnkat i na citové struny, ale naštěstí tak neučinil. Kámen úrazu je pouze v tom, že nekonvenčně napsaný scénář střídají (dle mého názoru) zbytečně natahované sekvence, které mě bohužel nutily sem tam se mrknout na hodinky, i tak je ale mé hodnocení dočasné, protože jsem přesvědčen, že je potřeba takový film vidět vícekrát. Na poprvé cca 70%, na podruhé to určitě bude víc. (28.03.2012)

Skrze mladého a idealistického černocha se seznamujeme s guvernérem Stantonem, který je v jeho očích ideální kandidát na prezidenta Spojených státu amerických. Bojuje za běžný lid, soucítí s pracujícími a nezaměstnanými. Nicméně jak děj postupuje, dozvídáme se že Stanton je nahony vzdálen ideálu pana Dokonalého. Jeho život je posetý malými skandály, nevěrami a přešlapy. Může být on opravdu tím ideálním kandidátem na nejmocnějšího muže světa? Je lepší než všichni ostatní kandidáti, kteří mají také své aféry a skandály? Podle mě jsou toto ty hlavní otázky, které film předkládá divákovi a je na něm, jak se těmto otázkám otevře. Film popisuje předvolební boj jednoho kandidáta, sleduje ho detailně a přehledně. Zbytečně neodbočuje a neustále staví protagonisty před moralní a etické otázky, na které je tak těžké odpovědět. Že je film takhle konzistentní, je určitě zásluha zkušeného Nicholse. Z herců se mi nejvíce líbila Thompsonová a Batsová. Travoltu jsem nikdy v lásce neměl, ale tady mi nijak zvlášť nevadil. Je pravda, že v některých pasážích byl film až trochu moc sentimentální a patetický, ale to už k americkým filmům patří. (08.08.2011)