Bílá tma

Film o hrstce zranenych partyzanu ve slovenskych horach. Vyborna atmosfera, kdy zima doslova tloukla na okna meho bytu - slunecny zarijovy den:-). Velmi ocenuji take vykresleni jednotlivych postav. Mozna by filmu sluselo vice akce a napeti, pak take prirozenejsi chovani nemeckych vojaku, coz vsak vzhledem k roku nataceni se da pochopit. (24.09.2011)

Nemohu opominout čas vzniku a také politické klima, ve kterém byl příběh natáčen. Je třeba říci, že Slovenské národní povstání, kterého se zúčastnilo i mnoho Čechů, budí stále na různých diskuzích rozsáhlé debaty o tom, jak a proč se tak stalo. Režisér František Čáp zfilmoval předtím lepší filmy. Nastavenou dramatickou laťku sráží poněkud hloupé momenty. Nicméně jako celek na svou dobu to není vůbec špatný. (27.02.2016)

Film měl premiéru dřív, neboť byl uveden na I. Filmovém festivalu pracujících, který se odehrával ve dnech 28. 7. - 3. 8. 1948 ve Zlíně (o rok později již Gottwaldově) a verdikt dělnické poroty (respektive Čápova reakce na něj) se mu stala osudnou Bílá tma tak byl poslední Čápův film natočený v ČSR. (28.04.2009)

Tři roky po konci hrůzné a tragické 2. sv. války, lidi by patrně chtěli zapomenout, ale filmaři rádi a s nadšením tuto děsivou událost znovu a znovu oživují, alespoň na plátnech kin. Tak prý slovenský lid povstal proti německým votrelcom. Patetický úvod, že patetičtější už jsem dlouho neviděl. V úvodních titulcích čteme, že film je nakrúcaný podle skutečné události. Patetický recitátor nám to ještě znovu připomene – zde by se měla rozblikat kontrolka každého soudného diváka. Laureát Stalinovy ceny je slepý jak patrona, nejdřív střílí do hlíny a pak by chtěl střílet po dievočce. Proč na ní ten tupoun míří, když se s ní z metru baví?? Stalinův kamarád drmolí furt rusky, proč u toho nejsou alespoň slovenské titulky? Hrdinní partyzáni v ledové fujavici bez rukavic, beranici jen lehce nasazenou, aby jim jí větrák ve studiu nesfouknul, uši venku. Dievočka si v mrazu -20 °C a vánici svléká kabát, aby přikryla raněného. Při pobytu zraněných v komfortní zemliance s vytápěním a umělým osvětlením (chybí už jen vířivka) se o dobrou náladu stará Deyl. Němci střílí na slepo po asi celých slovenských horách. Když dělostřelecký granát vybuchne těsně u chaty a vyrazí dveře, tak prohlásí: „No, alespoň nemusíme štípat dříví.“ Když se frekvence výbuchů zněkolikanásobí, tak se oči sovětských znalců rozzáří nadšením: KAŤŮŮŮŠA. A propuká nefalšovaná veselice. (13.02.2021)

Skupinka lazarových partizánů se ukryje v zemjance v horách načež finále je, že je najdou Němci a oni statečně bojují. " jak můžu střílet těmahle rukama?" ptá se bezruký, " já mám ruky, ty máš oči" odpoví slepej - pro mne nejsilnější scéna jinak patetického ideologicky relativně mírně zabarveného filmu s tématem slovenského národního povstání. Nejvíce fascinující věc je, že je to točené jen tři roky po válce, ale jako filmový zážitek je to moc obstarožní bez nějaké přidané hodnoty. (13.02.2021)