Chobotnice

Na úvod musím říct, že tenhle kultovní Italský krimi seriál mi dlouho unikal. teď ani nevím jak jsem si na něj vzpomněl, ale každopádně si zaplním tuhle mezeru ve vzdělání. No mám za sebou tuto úvodní sérii a musím konstatovat, že je slušná i když taková hodně rozjezdová. Mimo dominantního hlavního hrdiny je tu spousta vedlejších postav, spousta vedlejších dějových linií a není tak úplně sranda se v tom orientovat. Každopádně tato první série zatím všechno jenom slibně naťukává nejde ještě do hloubky je jasné, že o tom budou až ty další série. každopádně únos a znásilnění 12 letý dcery hlavního hrdiny je na rozjezd celkem nepříjemný. Očekávám dle komentů, že je to, ale ještě pohoda ve srovnání s tím co nás čeká. Každopádně tady ještě nejde o žádný velký ryby, ale někde je třeba začít a prostě toto bylo teprve první kolo. Já se pustím do dalších a této úvodní sérii udílím zatím lepší 3* Uvidíme jak se to celý bude vyvíjet dál.65% (20.08.2014)

Komisař Cattani - to pro mě byl hrdina a vzor, stejně jako asi pro každého kluka, který tento seriál hltal. Znamenal víc než jen seriál, byl to opravdu kult. Něco co jsem ve svých nezletilých letech nemohl moc pobrat a pochopit a přesto jsem Chobotnici miloval a bál se jí. Rád jsem se s odstupem znovu podíval na všechny díly prvních 4.sérií. 1.-2.série První seznámení se světem mafie, s čestným a neústupným komisařem. Rozbití jedné velké skupiny, ale i rozbití Cattaniho rodinného života. Ze začátku mi připadaly rodinné scény trochu rušivé a patetické (možná spíš, že v českém překladu se otupí hrany italského naturelu). Pár opravdu silných scén. 3. Série nabírá nový dech. Seznámení se s lidmi okolo Antinariho banky. Objevuje se největší protivník Cattaniho - Tano (současně jeden z nejcharismatičtějších záporáku co znám). 4. Zřejmě nejpropracovanější série. Každý díl má okolo hodiny a půl, v každém se něco děje a drama na sebe nenechá čekat jen do finále. Režie znatelně dynamičtější než v předchozích částech. Rád bych se zmínil ještě o dvou složkách, které pro mě zařazují Chobotnici mezi nejoblíbenější seriály: Český dabing - až neuvěřitelně dobrý. Připadá mi, že pro české znění přizvali ty nejlepší koně dabingu u nás. Co jméno to hlas s velkým H: Kanyza, Molčík, Cupák, Vinklář, Přeučil, Adamovská, Rázlová... Hudba naprosto bezchybná. Tísnivá, melancholická, dramatická - jeden z nejlepších soundtracků co znám. (23.06.2009)

Nebudu psát komentáře ke každé sérii, viděl jsem čtyři a bez Placida nemám na další chuť, byť nebudu zapírat že Patricia Millardet je pro mě dost silný magnet. První série má opravdu vynikající scénář, v dalších slábnoucí kvalitu vynahrazuje Morriconeho hudba. Čtyři hvězdy dávám trochu i z nostalgie, protože při premiéře jsem to hltal. Většinou to nikde není moc uvedeno, ale seriál má především hodnotu jako průlomový, velmi volně inspirovaný osudy soudce Borsalina. Tohle si v Itálii do té doby nikdo nedovolil a rozkrývání praktik mafie bylo bleskem z čistého nebe. Seriál má doslova příšerně tísnivou atmosféru a magického hlavního hrdinu, kterému je později úžasným soupeřem fantastický Remo Girone, vše je korunováno skvělým českým dabingem. Jsem rád, že jsem se na to po letech podíval. (01.08.2017)

Chobotnice v sobě samozřejmě nese jistou dávku morálního poselství a didaktizující části. Nicméně civilní a přitom zajímavá atmosféra spojená s inteligentním a poměrně uvěřitelným scénářem určitě stojí za to. Teď s odstupem času mám možnost posoudit mrzačení autorského pojetí, které vykonávala česká televize. Design titulků, ustřižená úvodní znělka nahrazená jakýmsi podivným spořičem, která zachovává hudbu skladatele, který se podílel pouze na první sérii (Riz Ortolani), a je aplikována i na série ostatní, detailem už jsou chybějící titulky a údaje. Chválabohu je to již minulostí. Velmi zajímavá kamera, která sleduje zaostřený detail nebo polodetail a přesně kopíruje pohyb zaostřeného bodu v čase: kamera Sebastiano Celeste. (21.04.2009)

V době, kdy to u nás premiérově běželo, to byla samozřejmě v tom našem normalizačním úhoru špičková záležitost. Ale i teď po letech musím rád konstatovat, že stárnutí u tohoto seriálu probíhá velmi milosrdně. Pořád je to velmi působivé a neokázale realistické. Placidův přerod ze sebejistého, energií nabitého kriminalistického rytíře v rozsypaný uzlíček nervů po únosu a následně v okoralého mstitele je brilantní. I mě občas v první sérii trochu otravovaly opakující se Cattaniovic manželské výstupy, ale uznávám, že měly v příběhu své místo a pro komisařův "psychologický profil" i své opodstatnění. Můj nejoblíbenější padouch? Jednoznačně Périerův advokát Terrasini. (10.09.2012)