Chobotnice

Chobotnice v sobě samozřejmě nese jistou dávku morálního poselství a didaktizující části. Nicméně civilní a přitom zajímavá atmosféra spojená s inteligentním a poměrně uvěřitelným scénářem určitě stojí za to. Teď s odstupem času mám možnost posoudit mrzačení autorského pojetí, které vykonávala česká televize. Design titulků, ustřižená úvodní znělka nahrazená jakýmsi podivným spořičem, která zachovává hudbu skladatele, který se podílel pouze na první sérii (Riz Ortolani), a je aplikována i na série ostatní, detailem už jsou chybějící titulky a údaje. Chválabohu je to již minulostí. Velmi zajímavá kamera, která sleduje zaostřený detail nebo polodetail a přesně kopíruje pohyb zaostřeného bodu v čase: kamera Sebastiano Celeste. (21.04.2009)

Jako v dětství nezasažený, nejsem ovlivněn nostalgií, tak se mi Chobotnice jeví jen jako nadprůměrně syrový krimiseriál, jehož hlavní hrdina se divákovi dostane lehce pod kůži. Samotné zpracování není nikterak excelentní, ale všichno dohání hudba, dialogy, celkově domakaný scénář a Corrado Cattani - policajt se snad nejúdernějším jménem, co znám. :-) (14.08.2008)

Opravdu velice drsný, syrový seriál. Přesto exkluzivní. Ano, u jeho shlédnutí lze trpět závraty, depresí, strachem, lítostí i smutkem, ale zcela určitě ne nudou. Michele Placido je úžasný herec, a tak stejně i další hlavní role byly obsazeny skvělými herci. A ta hudba! Drsná, jak film sám. V každém případě sledovat životní osudy Corrada Cattaniho je jako vlézt do lví klece a nevidět cestu ven. A každou sérií je to horší (určitě ty první čtyři - ty další, bez Placida, jsem neviděl a ani je vidět nemíním). Jednoznačně 5 hvězdiček - 100%! (27.03.2016)

Nostalgická vzpomínka na dětství. V tu dobu vrchol toho co se dalo vidět v televizi. Ovšem i po letech seriál neztratil nic na své specifické atmosféře a parádní Morriconeho doprovod v následujících sériích považuji za jedno ze stěžejních děl mistra, kterým výborně dokreslil Cattaniho strastiplnou a tragickou pouť. Hodnocení 90% (23.03.2007)

Skvělý rozjezd, který charakterizuje nezapomenutelný - naštěstí neberlusconiovský - italský seriál, jej přiřazuje především v jeho první řadě ke skvostům italského neorealismu (srv. např. opět Damianiho DEN SOVY). Zdá se ovšem, že zadání první řady a její divácký úspěch si vynutily prodlužovaná pokračování. Zprvu byla nesena původním záměrem, od zhruba čtvrté řady se ovšem syžet i scénář viditelně začínají drolit. Mnohé asi naznačil Placido, když se pro jistotu scénáristicky nechal zavraždit ve 24. díle CHOBOTNICE. Bez ohledu na to však v trvalé paměti zůstávají jak skvostné herecké výkony Michele Placida, Patricie Millardetové nebo Barbary de Rossi, tak hloubka a procítěnost popisů prostředí italské "nóbl" i "méně nóbl" společnosti včetně podsvětí. A cesta seriálu směrem k dnes již také historické akci italské justice MANIPULITE (Čisté ruce) dodatečně oslabuje mnoho z mých výhrad. A tak se loučím ve znamení znělky, která je víc než evergreen. Je totiž tento seriál sám. (01.03.2008)