Silkwoodová

Odpudivý osmdesátkový look není tím nejhorším, co shazuje tento film. Je to předévším extrémně dlouhé a nudné seznomovaní s aktéry, které zabírá přes polovinu stopáže zbytečně dlouhého filmu. Všechny akce Silkwoodové vyznívají do ztracena, film si jen tak nevinně klouže po povrchu. Naprosto se nedaří vybudovat atmosféru, Meryl se snaží, ale její Silkwoodová se zoufale plácá mezi milostnými aférkami, touhou být důležitá, potřebou něco změnit a zůstat kamarádka se svými kolegy. (12.08.2019)

Nemôžem si pomôcť, ale strašne mi vadilo to fajčenie prítomné skoro v každom zábere ( vážne nepreháňam ) Myslela som, že bude film tak trochu na ekologickejšej vlne. Inak myslím, že pre peniaze, alebo kvôli zametaniu škandálov sa ešte aj dnes dejú vo svete takéto a horšie veci. Koniec je tak trochu naznačený i keď zostáva otvorený, je však jasné, že Karen Silkwoodová bola viac ako pravdepodobne zavraždená. Myslím, že vo svojej dobe mohla táto dráma vyvolať škandál, dnes sme zvyknutí na drastickejšie praktiky korporácií, avšak myšlienka a posolstvo je jasné. (26.02.2014)

13. listopadu 1974 se chce Karen Silkwoodová, zaměstnankyně jaderné továrny, sejít s reportérem New York Times. Nikdy tam neměla chtít jít... Dramatický snímek se skvělými výkony byl nominován na pět Oscarů: za harecký výkon Meryl Streep a Cher, režii, scénář a střih. Režie : Mike Nichols. Scénář : Nora Ephron a Alice Arlen. Hrají : Meryl Streep jako Karen Silkwood a Cher jako Dolly Pelliker. Film podle skutečných událostí. (09.05.2011)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

Snímek měl pojednávat o nekalých praktikách v jaderném průmyslu a byl jsem náležitě zvědavý, jaký bude pohled filmařů na naše americké kolegy a jak moc se proměnilo prostředí v našem oboru od vzniku filmu. Po pravdě, Silkwoodovou považuji z dramatického hlediska za nezvládnutý materiál, kdy se film táhne jako med nasbíraný na lžíci. S krátkým odstupem času si z něj nevybavím víc než nekonečné ohníčky cigaret a velmi svérázný přístup amerických zaměstnanců k bezpečnosti práce, který by byl o pouhou dekádu později od vzniku snímku v našich poměrech nemyslitelný. Ještě k tomu kouření - tak vstřícní k potřebám tabákového průmyslu nebyli - domnívám se - ani filmaři 50. let. Přesto charisma Meryl Streepové jako jedné z nejlepších hereček své generace leccos zachraňuje, takže horko těžko si třetí hvězdičku obhájí. Celkový dojem: 50 %. (31.08.2018)