Silkwoodová

Jeden z prvních filmů, kdy jsem si uvědomila, co je to zač - ta paní Streepová, a možná jeden z jejích nejlepších. Jako rozevlátá dělnice žijící v netradiční konstalaci postav domácnosti a pracující ve "zvláštní" továrně se začne jednoho dne bát o svůj život a to jen díky drobné nepozornosti. Její bezstarostná existence se promění v jeden tok strachu, pátrá po souvislostech, tápe v termínech "přítel-nepřítel" a neví, kdy a odkud TO přijde. Pomalé tempo filmu mi vyhovuje, Nichols je třída. Za zmínku stojí malá, přesto parádní rolička "kamarádky" Cher. Jo, a taky mi dělá dobře jméno "Miroslav Ondricek" v titulcích. (17.11.2004)

Podivnost mohla krásně modelovat atmosféru tohoto snímku. Vše kolem jaderné elektrárny, zastřené pochopitelným závojem tajemství a zahlazování stop. Jenomže my dvě hodiny sledujeme nesympaticky vypadající Meryl, která se chvíli chová jak kráva, pak divně a nakonec se dozvíte houby. Cher v době, kdy ještě nebyla tak vyhlazená. Pro Američany asi bližší téma. (30.10.2017)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

Odpudivý osmdesátkový look není tím nejhorším, co shazuje tento film. Je to předévším extrémně dlouhé a nudné seznomovaní s aktéry, které zabírá přes polovinu stopáže zbytečně dlouhého filmu. Všechny akce Silkwoodové vyznívají do ztracena, film si jen tak nevinně klouže po povrchu. Naprosto se nedaří vybudovat atmosféru, Meryl se snaží, ale její Silkwoodová se zoufale plácá mezi milostnými aférkami, touhou být důležitá, potřebou něco změnit a zůstat kamarádka se svými kolegy. (12.08.2019)

By mě zajímalo jakej podíl rozpočtu šel na kartony cíg použitých v tomto snímku, Strupová s Ruslanem totiž pálej jedno žváro za druhým jako o život, hulej snad úplně všude, při výkonu práce, když maj pauzu na žrádlo, v posteli, v autě, venku, v baráku, v bistru, na návštěvě dětí, který žijou u jejího ex, na odborový schůzi i u šéfa na koberečku, jestli tady nekomu z hlavních aktérů hrozil rak tak určitě ne ze záření plutonia. I když tuhle záležitost s kuřivem zcela pominu, celý to, i když je to podle skutečných událostí, stálo poměrně za vypálenýho špačka v koši na nádraží. Děj: makání ve fabrice, porušování bezpečnosti práce na úkor zdraví, zlí šéfové, zlí kolegové, odbory tradičně vyřešící hovno, podivnej pár žijící s hnusnou lesbou pod jednou střechou a nakonec komplot, vše zabalený v nezáživnym UHO koktejlu. Mám dost. Zlatej Čínskej syndrom. (06.12.2021)