Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Tvrdá, depresivní a pravdivá studie manželských vztahů po dvaceti letech společného života. Mike Nichols jako debutant rozhodně zabodoval a vynikající herecké výkony všech čtyř zúčastněných jsou nezapomenutelné a typově přesné. Zajímavá je také podobnost s nejnovějším filmem Mika Nicholse "Na Dotek", i zde vystupuje milostný čtyřúhelník, vztahy jsou různě provázané. Každý film realisticky reflektuje svoji dobu, ale přitom oba podávají trýznivou výpověď o lidských vztazích. (26.03.2005)

Není pravé lásky bez nenávisti a zármutku. George a Martha. Smutné, smutné, smutné... Ze začátku poutavá, postupem času ale až úmorně zdlouhavá psychologická hříčka o nevyhnutelných úskalích manželství. V hlavě se mi to sice ještě nějakou dobu toulat určitě bude, zároveň bych ale minimálně o půlhodinu krátil... (25.12.2014)

Krásna ukážka toho, čo dokáže alkohol prebudiť v ľuďoch. Čo všetko dokážu chrstnúť druhým do tváre a na čo všetko dostanú odvahu. Mám rada takéto konverzačky, kedy si ľudia nedávajú servítky pred ústa. Bohužiaľ mi ale táto partia opilcov liezla neskutočne na nervy, tým pádom sledovať film, bolo pre mňa menšie utrpenie. Herecky ale skvelé, uznávam. (24.08.2017)

Jeden z těch asi pěti filmů, které jsem ochotná si pouštět dokola. Neuvěřitelná mrazivá vztahová nádhera, síla i slabost, kultivace, vtip, šarm, elegance, bolest, ztráta, ubližování, poznenáhlé a šálivé jevení se pravd, bytí, spolubytí, samota i partnerství. Famózní a virtuózní - nejlépe sledovat v jeden večer s excelentním českým pandánem Play Strindberg (1996), hereckým koncertem Josefa Abrháma a Libušky Šafránkové. *~ (26.05.2022)

Jako by Edward Albee psal svou hru pro Elizabeth Taylor a Richarda Burtona. Jako by mu Mike Nichols četl myšlenky, jako by byl divák manipulován zvláštní silou, snad silou vztahu George a Marthy, a fascinovaně sledoval každý pohyb, každé slovo dramatu... Martha s Georgem mají vlastní svět, svět plný lásky i nenávisti, svět obrovských emocí, podivných her, naplněný vlastním způsobem komunikace, svět, který jim vynahrazuje zklamání, neúspěchy a nedostatky reálného života. Zatímco oni se v něm pohybují s naprostou samozřejmostí, pro jejich okolí představuje obrovskou záhadu, kterou se vší silou snaží pochopit, přestože mají minimální šanci. Albee za nimi posílá na návštěvu dvojici na první pohled naprosto odlišnou, ke konci ovšem divák zjišťuje, že i oni si svým způsobem kompenzují problémy života, že sladká Honey není zas až taková naivka a její Nick není neustále tím věrným gentlemanem. Právě on postupně odkrývá celou hru Marthy a George i to, že vztah navenek plný křiku a hádek může patřit k těm nejpevnějším. I přesto, že jednu z jejich her, konkrétně tu 'mateřskou', je nutné ukončit. Kromě už zmiňovaných fascinujících hereckých výkonů, oceňuju Nicholsovo filmové zpracování, ne vždy se divadelní hra dá přenést na plátno bez toho, aby ztratila své podstatné myšlenky, kouzlo postav a situací. Zvlášť v absurdním dramatu plném absurdních frází, absurdních činů, absurdních her.. Těch, které provází každý den našeho života... (06.05.2011)