Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Tvrdá, depresivní a pravdivá studie manželských vztahů po dvaceti letech společného života. Mike Nichols jako debutant rozhodně zabodoval a vynikající herecké výkony všech čtyř zúčastněných jsou nezapomenutelné a typově přesné. Zajímavá je také podobnost s nejnovějším filmem Mika Nicholse "Na Dotek", i zde vystupuje milostný čtyřúhelník, vztahy jsou různě provázané. Každý film realisticky reflektuje svoji dobu, ale přitom oba podávají trýznivou výpověď o lidských vztazích. (26.03.2005)

Že sa nedá nenávidieť a zároveň i milovať? George a Marta vás hneď vyvedú z omylu. Na začiatku to bola veľká láska, potom ... Čo to bolo, bol to zvyk, potreba, alebo len hľadali jeden v druhom útechu? Len nejaká hra, ilúzia? Ich dialógy plné cynizmu, satiry, zosmiešňovania a vzájomného krutého podpichovania no zároveň i chvíľkovej nehy, mi nedali ani chvíľu vydýchnuť, hltal som každé ich slovo. Zároveň tu máme aj zaujímavú štvorhru, akési zrkadlo a pohľad do minulosti, kedy sa v podobnej situácii ako George s Martou ocitá aj druhý pár mladých manželov (vplyvná/bohatá žena a muž na nej vďaka tomu do veľkej miery závislý), kde aj keď to tak možno nevyzerá, riešia alebo v budúcnosti budú riešiť podobné problémy, len sú ešte v tomto snažení na začiatku. A tak mnohé veci, narozdiel od Georga, ešte nemôžu chápať. Mám na mysli aj deti, ktorých neprítomnosť je problémom mnohých manželstiev a domnelé vyriešenie týchto problémov môže byť naozaj len ilúziou. Neskutočný filmový zážitok. (21.12.2015)

Excelentní herecké výkony, dokonale napsaný scénář a výborná pointa. Asi takto bych tenhle snímek popsal ve zkratce. Průměrné hodnocení však dávám skrz dlouhou stopáž, která zde má sice své opodstatnění, ale občas jsem už opravdu sledoval hodiny a říkal si, jak se film vleče. Přesto však nepřestávám tvrdit, že Kdo se bojí Virginie Woolfové, je parádní psychologické drama odehrávající se během několika málo brzce ranních nedělních hodin. Psychologové a psychiatři by se na Jiřím a Martě vyřádili... (16.11.2011)

Perfektně zahrané, hlavně Richard Burton mě bavil, a i na dnešní dobu hodně odvážné. Postavy na sobě nenchají nitku suchou a obnažují slabiny těch druhých se zvrhlým potěšením. Jenže mi nešlo na mysl, proč hosté v tom bytě zůstávali. Někdy po druhé hodině ranní, neznali se a evidentně jim tam nebylo příjemně. Navíc to pak jelo furt podle stejného schematu - dvě postavy jsou spolu samy, hovoří, přitakávají si a pak se pohádají. Paradoxně nejpůsobivější mi to přišlo ve scéně s vystřelovacím parapletem a to je vlastně ještě čajíček. Ale říkám herecky super, strašně mě třeba bavily ožralecké taneční pohyby George Segala. (09.12.2014)

Asi tady budu za neznaboha a filmového barbara, ale já prostě pět hvězdiček dát nemůžu. Ano, nachází se zde plno ohromně silných a totálně zničujících okamžiků, okořeněných geniálními hereckými výkony (jedný z nejlepších co jsem vůbec kdy viděl), ale jako celek to na mě zafungovalo mnohem méně než bych čekal, což se potvrzuje už chvilku po dokoukání, kdy začínám zjišťovat, že to se mnou nějak nic neudělalo. (15.02.2007)