Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Míša Nicholsovic je génius, o čemž mě přesvědčil už v Absolventovi. Tenhle těžký film má kvantum zbraní, které svou palebnou silou hravě uspokojí požadavky i toho nejnáročnějšího diváka. To zásadní plus však spočívá v kadenci, která se nezadrhává až do závěrečných titulků. Další velmi silnou zbraní je bezesporu geniální scénář, který zvedá Virginii Woolfovou až na samý vrcholek těch nejlepších scenáristických prací. Sálá z ní život takový, jaký bohužel je. Eliz Taylor a můj velký oblíbenec Richard Burton jsou herci obrovského formátu a zde skutečně excelují, tudíž nominace jsou pochopitelné. Druhé duo rovněž bez chyby. Občas si při projekci nějakého emotivně strhujícího filmu jistě každý z nás řekne: "Vždyť je to jen film" V tomto případě to však není pravda, neboť dalšími silnými zbraněmi jsou realita a autentičnost, díky které je divákovi naservírováno takové množství životních sraček, až z toho skoro mrazí. Inteligentní a emotivní film, který v divákovi rozhodně něco zanechá. 80% (02.11.2011)

Celosvětově divácky úspěšný film. Je to konverzačně perfektní, citově silné, herecky výtečné, ale až příliš to bodalo do vlastních ran. Tohle není snímek pro muže, jehož manželství se chýlí ke konci. Nevydržel jsem. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=hZEKQnMCze8 (27.01.2009)

Filmová adaptace divadelní hry Edwarda Albeeho KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? letos slaví padesát let od svého uvedení v kinech. Při té příležitosti společnost Warner Bros. snímek s patřičnou péči uvedla na (modré) nosiče pro domácí kino, a tak stojí za připomenutí, proč i po těch pěti dekádách zůstává tím nejlepším, co Mike Nichols zrežíroval. (09.07.2016)

Výborné drama (thriller, proč?). Emocionálně silné dílo stojí hlavně na skvělých hereckých výkonech obou hlavních představitelů a pak na dobře napsaných dialozích. Narozdíl od Války Roseových tento snímek hraje na o dost vážnější notu a moc dobrý pocit jsem po zhlédnutí filmu neměl. K udělení plného počtu mi však brání občasná nuda (hlavně zezačátku) a pak taky závěrečná pointa; možná jsem ji prostě jen nepochopil (nepopírám), ale pokud ano, tak mi vůbec nepřipadala překvapující nebo snad dokonce šokující a došla mi vcelku brzo. (31.03.2010)

Skvělý film podle neméně skvostné hry Edwarda Albeeho. V první řadě nelze dostatečně vynachválit práci Haskella Wexlera (např. Přelet nad kukaččím hnízdem), jenž byl za "svoji" kameru zaslouženě odměněn oscarem. Síla samotného příběhu však pochopitelně spočívá na vůdčí dvojici, kdy Liz Taylor svojí nesmyslně excentrickou a přitom tak zranitelnou Marthou a Burtonův George podivuhodným tancem mezi bezvýznamným žvanilem a krutým, pomstychtivým člověkem nemohou nezanechat v divácích hluboký a hlavně dlouhodobý dojem. (29.03.2005)