Kdo se bojí Virginie Woolfové?

"Now, I think we've been having a real good evening, all things considered. We sat around, we've got to know each other, and we've had fun and games." Vynikající drama M. Nicholse v němž není místo pro pokerové hráče, poněvadž se zde hraje zásadně jen s odkrytými kartami. Na taktiku či strategii není čas, jelikož při slovních "hrátkách" mezi manželskou dvojicí (Taylor, Burton) je na programu spíše tvrdost, švih a přesně mířené slovní údery. Nenávidí a urážejí se tolik let, že už si paradoxně život jeden bez druhého ani neumějí představit. Od mladého manželského páru, jenž k nim přišel na návštěvu, bylo velmi bláhové myslet si, že se do sítí, jež po sobě jejich hostitelé vrhají, také časem nechytí :-) Nebudu zastírat, že jsem od filmu očekával hodně... takhle vysoko jsem ale nemířil. Snímek se rozjíždí pomaleji, a i když mu nechybí jízlivý humor, na síle nabývá hlavně až s nastupujícími a stále razantnějšími vzájemnými výpady mezi ústřední dvojicí, při nichž se upřímnosti rozhodně meze nekladou. Bravo všem, kteří se na broušení tohohle klenotu podíleli! (03.01.2005)

Celý film mi připadá jako děsně uřvaná divadelní fraška. Ježiš, jak tam ti lidi řvou. To snad ani není možný, jak někdo vydrží hodinu v kuse mlít páté přes deváté. Přiznám se, že v této fázi filmu jsem uvažoval i o tom, že to nedokoukám, protože mě fakt rozbolela hlava, nicméně i rozbolavělá hlava byla zvědavá, jestli hlasivky hlavních hrdinů udrží nastolené tempo. Naštěstí je druhá půlka filmu mnohem klidnější. Ústřední a zároveň výstřední manželské dvojici se dostane pochopení a jejich divadlo se stane geniální. Racionalita tohoto filmu se skrývá až na konci, i když je zakopaný pes celkem dlouhou dobu jasný, je to nejsvětlejší milník celého filmu. Pokud tedy pomineme dvouhodinový herecký koncert čtyř protagonistů, kteří na place nechali naprosto všechno a možná i víc. (09.05.2009)

Scénář: Ernest Lehman .. Kurva, to byl hustej večírek! Hype, který do mne nalil kamarád, když se z tohoto filmu vracel z kina, byl značný. Čekal jsem dlouho, ale dočkal jsem se také. Filmový debut Mike Nicholse je neskutečně kvalitní podívaná. Divadelně konverzační drama postarších manželů, kteří v nočních hodinách hostí mladší pár, dává velký prostor k vyplutí všech skrývaných i nekrytých útrap, radostí a nejrůznějších her, balancujících mezi laskavým pohlazením a psychologickým týráním. Ani skvělá předloha či umná režie by nepomohla, kdyby se nemohla opřít o skvostné herecké výkony. V tomhle případě to nehrozí. Všechny čtyři postavy doslova koncertují a jen umocňují všechnu tu depresi a krutost v dlouhodobém vztahu, kde i přes zdánlivé všechno zkrátka něco chybí (07.06.2006)

[6/10] (Chenault, Warner Bros.) (Čb. /// Produkce: Ernest Lehman /// Scénář: Ernest Lehman podle divadelní hry Edwarda Albeeho /// Kamera: Haskell Wexler /// Hudba: Alex North /// Oscar: Elizabeth Taylor (herečka), Sandy Dennis (herečka ve vedlejší roli), Richard Sylbert, George James Hopkins (výprava), Haskell Wexler (kamera), Irene Sharaff (kostýmy) /// Nominace na Oscara: Ernest Lehman (nejlepší film), Mike Nichols (režie), Ernest Lehman (scénář), Richard Burton (herec), George Segal (herec ve vedlejší roli), Sam O´Steen (střih), Alex North (hudba), George Groves (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (23.12.2008)

Satira na manželstvo? Ostrosť charakterov schopných zabodnúť do najhlbšieho vnútra? Neľútostná sonda do spustošeného partnerského života? Toto dielo sa nedá nazvať ináč než unikátnou a zároveň bolestivou jazdou po zákutiach ľudskej psychiky sprevádzanou mučivými výčitkami, bezohľadnosťou či samotou. Elizabeth Taylor zožala slávu svojou samoľúbou Kleopatrou, ale postava vnútorne roztrieštenej Marthy ju v mojich očiach vyzdvihla na piedestál absolútnej hereckej dokonalosti. Kde inde by sa mohla táto šialená hra "kto komu viac ublíži" odohrávať, ak nie v jednom rodinnom dome, ktorý sa stáva akýmsi medzníkom pri nazeraní do zatrpknutých pováh a vnáša do ich pochmúrneho života nenávisť? Ani jedna z postáv mi po strhnutí jej rúcha nedovolila vydýchnuť a až sa mi nechcelo veriť, akou rôznorodosťou povahových segmentov oplývame pri neočakávanom predostrení našej duše. Silný filmový zážitok, ktorý sa do mňa zaryl na veľmi, veľmi dlhý čas. (24.04.2011)