Miluji tě k sežrání

Občas nechutná, ale povětšinu času nudná podívaná bez děje. První polovinu filmu se neděje téměř nic a vy jen čekáte, kdy přijde první nechuťárna. Ta přijde, ale nestojí za nic, pak čekáte další polovinu na tu druhou, která také nestojí za nic. Film měl začít přibližně deset minut před koncem a ubírat se rozvinutějším směrem. Ocenit si zaslouží pár statických kamerových záběrů. (12.02.2004)

Krásná ukázka toho, že i frantíci to občas dokáží dokonale podělat a přitom jim horory tak hezky jdou. No tak tenhle jim nešel. Jedna hvězdička za obal filmu, který mě navnadil. Zbytek je taková pochoutka, že pozřít jí znamená okamžitě zdrhat na záchod, tam to ze sebe vyhodit a spláchnout do hlubin zapomnění... (03.10.2014)

Nevadí mi filmy, plné nechutných efektů, vadí mi filmy, kde se takové efekty vyskytují, a pak zjistím, že nejde o dílko pro diváka lačného pozorovat žraní holky za živa, ale o UMĚNÍ. A tu je problém. Umění sice může mít i takovotou podobu, ale mělo by tedy něco vypovídat. Zde výpověď chybí. Co s chybějící výpovědí? Zamaskuju jí. Vždyť třeba ty dlouhé záběry na Seinu (nebo co to je za řeku) to je přeci umění. U. Eco kdysi napsal esej o tom, jak poznat porno. Porno je film, kde se mezi jednotlivými akcemi dlouho vozí hrdinové auty odnikud nikam. Jak se pozná francouzský uměĺecký film? Mezi krátkými výbuchy provokativních záběrů se vůbec nic neděje. (13.12.2007)

Takto to dopadá, keď sa ľudia bez talentu rozhodnú, že budú tvoriť umenie. Mne absolútne neznámy francúzsky režisér Claire Denis chcel zrejme natočiť šokujúcu psychologicko-erotickú horrorovú drámu, ale to sa mu teda ani náhodou nepodarilo. Pretože tento film je len zmesou primitivity, nudy a zlých výkonov nadmieru nesympatických hercov. Neohrabané pokusy o rozťahanú atmosferičnosť mĺkvych scén sú ukážkou filmárskeho fušerstva. Odpad! (20.03.2009)

Nic netušící oběti jsou feromonicky přitahovány k predátorům, nakaženým jakýmsi záhadným virem sexuálního kanibalismu... Taková anotace by se mohla zdát slibná, ale popravdě aby se člověku tenhle film líbil, nebo ho aspoň zaujal, musí být onen člověk (aspoň trochu) magor, musí mít (aspoň trochu) slabost pro vyšinutého exhibicionistického narcise Vincenta Galla a zároveň (aspoň trochu) i pro "divné", alternativní filmy. No a jelikož já všechny tyhle tři kritéria (aspoň trochu) splňuju, tenhle divný film se mi hodně líbí. A je to další případ filmu, jehož zdejší mizerné hodnocení vůbec nechápu. Viděl jsem ho (až dodnes) jen jednou kdysi hodně hodně dávno a byl to tak hustoatmosférický a halucinační zážitek, že jsem si ho uchoval v živé paměti. A i dnes, stejně jako před lety, zvráceně obdivuju monstrózní tlamu, jakou má mademoiselle Dalle a vsadil bych se, že je to doopravdy kanibalka a že těma svýma příšernýma čelistma rozkousne lidskou stehenní kost lehce jako preclík. Scéna jejího kanibalského sexu s mladým zlodějem patří k perlám, ne-li vrcholům krváckého žánru. A jako milé překvapení se filmem mihne i Aurore Clément se svým rozkošným francouzským přízvukem. (19.02.2015)