Sledování

Neúspešný spisovateľ je posadnutý sledovaním cudzincov. Keď raz poruší svoje pravidlo, že žiadneho človeka nebude prenasledovať viackrát, zapletie sa do hry plnej tajomstiev. Celovečerný debut Christophera Nolana pôsobí v mnohých veciach ešte neohrabane, no už tu je jeho rukopis jasne čitateľný. Vo využívaní rozprávačských postupov aj prekvapivom nasledovaní deja. Napínavý a nepredvídateľný malý nenápadný filmík, po ktorom sa začali diať veľké veci. 9/10 (07.12.2017)

Nolan ve svém debutu ukázal, že hrát si s časem v příběhu umí:). Chvíli sledujeme přítomnost příběhu, pak zas budoucnost a za moment je tam zase přítomnost (v tu chvíli minulost). Díky tomuhle jevu Vás příběh pořádně vtáhne. Nejdřív jsem chtěl dát 4 hvězdy, ale po famózním konci z policejní stanice musím dát jasných 5. Člověk aby se bál někoho sledovat po ulici :o)). (16.09.2007)

Vynikající. Nolan ví jak pracovat s vyprávěním, vy kdy říct a ví kdy neříct, jestli mi rozumíte. Celou dobu ho sledujete, dýcháte mu na záda, ale on dobře ví, že tam jste a tak několikrát změní směr, jen aby vás zmátl a pak vám najednou zmizí, abyste vzápětí zjsitili, že stojí za vámi a sráží vás pod vlak. A to jediné na co myslíte, když padáte pod kola svištícího rychlíku je... překvapení. (14.05.2010)

Fascinující (skoro)celovečerní debut Christophera Nolana, který dokazuje, že i v prostředí a s prostředky amatérského filmu se dá natočit funkční a homogenní naprosto plnohodnotný snímek, rozhoduje jen a jen talent a to ,,něco" od Boha... Nolan jako naprostý self-made-man hned ve svém prvním filmu vymyslel tak brilantní zápletku a transformoval ji do tak bezchybného scénáře (což později ještě mnohokráte zopakoval), že ta sama o sobě drží jako základní pilíř celou konstrukci filmu. Navíc nabízí hned několik možných interpretací - minimálně doslovnou a obraznou, tedy buď divák vnímá příběh skutečně tak, jak je mu předkládán, nebo může přijmout za své, že celý příběh (a existence některých postav) je jen fiktivní a vznikl v naračním světě hlavní postavy - vypravěče (stejně jako třeba ve Fincherově Klubu rváčů). Nolan navíc (v kontextu svého pozdějšího tvůrčího stylu tak typicky) experimentuje s formou, neboť už tady používá nelineární vyprávění, v němž divák tu samou postavu sleduje hned v několika fázích děje, což postupně odkrývá finesy stavby příběhu. Zajímavá je také zřejmá Nolanova intuice, která má až prognostický rozměr - na dveřích bytu hlavního hrdiny je nalepen znak Batmana, Christopher Nolan zřejmě od začátku podvědomě tušil, kam směřuje jeho umělecký vývoj... (20.08.2012)

Svým nelineárním průběhem mi nesedlo Memento a stejně tak mi nesedlo ani Following. Motiv zajímavý, stopáž rychle utíkající a příběh atraktivní, ale tohle přeskakování časů a scén, které zpočátku nedávají smysl, mě prostě nebaví. A černobílé zpracování stejnětak. Každopádně na Nolanův debut velmi pokrokové a nadčasové. (06.08.2023)