Memento

90% - No jo... Nolan dostal skvělej nápad, přesvědčivě ho zpracoval, a charismatičtí herci si už jen tak surfujou na vlně skvělého scénáře. Skutečně, tento film je po všech stránkách mimořádně zajímavý. Jeho forma zpětného vyprávění scén umožňuje divákovi prožít si to, co prožívá hlavní hrdina. Divák zde nemá vzpomínky na minulost, a skládá složité puzzle z toho, co teprve bude. Já ho sice napoprvé asi nesložil správně, ale tím lépe, že se k tomuto hlavolamu budu vracet. (03.07.2008)

Ten nejšílenější a nejdivnější thrilller v nejlepším smyslu slova. Úžasný klaustrofobicko-paranoidní zážitek. Christopher Nolan už ve svém prvním velkém filmu ukázal světu dřímající genialitu ve svém nitru a představuje mistrně naaranžované a šokující představení, které nemá v žánru thriller obdoby. Guy Pearce si konečně našel tu "svou" roli (kterou později našel znovu v Proposition) avšak i přesto jej dokázal zastínit někdo jiný - Joe Pantoliano. Ten podává již poněkolikáté svůj životní výkon a když se objeví na obrazovce, strhává na sebe veškerou pozornost. Scénář je velice umně napsán a dokáže stupňovat napětí a děj v přesně opačném pořadí, než u veškeré konkurence. Divák prožívá vlastně něco podobného, jako hlavní hrdina. Pomalu aby si začal psát poznámky co už se vlastně stalo, i když se to prakticky ještě nestalo. Mistrovské dílo. (06.05.2008)

Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius (26.07.2017)

Memento je snímek, jehož hlavní zbraní je krom dobrých hereckých výkonů a neméně dobré režie hlavně kvalitní, promyšlený a originální scénář. Příběh dostává na svém koncii třetí - myšlenkový - rozměr, za což si ho cením ještě více, než pro šokující rozuzlení zápletky. Memento je filmem divácky přístupným, hodnotným, zajímavým a nutícím k přemýšlení, ale zároveň je třeba podotknout, že jeho nejsilnější zbraně jsou pouze jednorázové. Jako ty injekční stříkačky s inzulínem. Pozor na předávkování.______25. 2. 2008 po zralé úvaze přehodnocuji na plný počet - tenhle film si prostě zaslouží vypíchnout z masy čtyřhvězdičkových záležitostí. (21.10.2007)

Film jsem dokoukala do konce a nenadchnul mě. Nevadí mi vyprávění od konce ani postupné rozkrývání příběhu, ale samotný příběh mě nezajímal, hlavní hrdina mi byl nesympatický a celkem mi bylo jedno, jak to dopadne. Tak už to je, někdo rád holky, jiný vdolky, musím se smířit s tím, že Christopher Nolan netočí filmy pro mě. (01.10.2017)