Memento

Při sledování MEMENTA jsem si připadal, že jsem uprostřed nějaké rafinované hry Christophera Nolana. Nolanův sofistikovaný a ORIGINÁLNÍ scénář je společně s Tarantinovým Pulp Fiction to nejoriginálnější, co vlastní Hollywood v posledních několika dekád. Od (ne)ocenění Pulp Fiction a Mementa jsem přestal sledovat a vážit si Oscarové prestiže. MEMENTO skáče sem a tam mezi jednotlivými příběhy, v prostoru i v čase. Pro mladé filmaře a nedotčené diváky to může být novinka, ale tahle metoda byla už použita. Rozesetá struktura vyprávění je k vidění u kultovního snímku Pulp Fiction, nebo Občan Kane. (26.03.2013)

Famózní počin režiséra Christopher Nolana, který dokázal natočit film, jenž vás donutí sledovat každej detail pozorně až dokonce ,aby vám náhodou něco podstatného neuniklo, což by zřejmě mělo za následek, že se film úplně nepochopí a člověk se v něm okamžitě ztratí. Fakt geniální kousek a jednoznačně pětihvězdičková záležitost (06.12.2003)

Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. (16.10.2016)

Zcela nepochybně ojedinělý a zajímavý tvůrčí počin, jenž se ovšem v mém případě asi poněkud minul účinkem. Rozhodně nechci tohle dílko nějak zatracovat, ale prostě mi ten děj přišel naprosto fádní a nijak překvapivý, přičemž JEDINÉ, čím snad mohl film zaujmout, bylo opačné pořadí scén, takže se začalo vpodstatě od konce. Ale tohle (byť trošku jinak zpracované a hlavně puštěné kompletně pozpátku) jsme viděli už v českém Happy-endu, kde to aspoň tvůrci dovedli do absurdna. Tady se člověku znesnadňuje úloha tím, že scéna běží normálně, ale další scéna nenavazuje na děj, nýbrž mu předchází. Divák tak musí být stále "ve střehu" a pamatovat si, čím vlastně předešlá scéna začala, aby pochopil souvislosti. To by mi ale ani tak nevadilo, jako již zmíněný fakt, že je to (podle mne) opravdu to jediné, co lze na filmu vyzdvihnout. (29.05.2003)

Tajemně, nepochopitelně a drsně se vyvíjí průměrný příběh tohoto filmu, který neskutečně obohacuje hlavní postava hrající Guy Pearce. Ten si každý druhý den po určité nehodě nevybaví nic, jen zjišťuje co má na sobě vytetovaného, co kde zanechaného, aby se pomstil za smrt své ženy. Zvláštní nápad, a ještě zvláštnější zpracování dokazuje jen jedno, že myšlení je ve filmech občas dost potřeba, přitom je to všechno tak neskutečně jednoduché, člověk se připravuje na všechno možné, jak mu dá příběh filmu zabrat a přitom je to všechno tak jednoduché. I když jak se to veme, stačí to všechno sledovat, protože každý nový den všechno začíná od znova, jako bílá nepopsaná stránka papíru, a pak že je to všechno nemožné. ---Dobře, co teda teď dělám? Aha, honím tohohle chlápka. Ne... on honí mě. (24.02.2008)