Memento

Nejlepsi film Christophera Nolana, ktery je vyborne promysleny a skvele zahrany. Film vas donuti vsechno pozorne sledovat, protoze jakmile vam utece nejaka malickost, tak je mozny, ze se ve filmu ztratite. Guy Pearce, popsanej po celym tele a se ztratou kratkodobe pameti to zahral hodne dobre a hlavne hodne presvedcive. Jen by me zajimalo, jesli by film byl tak poutavej i kdyby se neodehraval pozpatku, protoze pak si myslim, ze by to byl jen prumer. Ale to je co kdyby, takze takle to je proste jeden z nejoriginalnejsich thrilleru a mistrovske dilo. (07.05.2005)

Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius (26.07.2017)

Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. (16.10.2016)

Tajemně, nepochopitelně a drsně se vyvíjí průměrný příběh tohoto filmu, který neskutečně obohacuje hlavní postava hrající Guy Pearce. Ten si každý druhý den po určité nehodě nevybaví nic, jen zjišťuje co má na sobě vytetovaného, co kde zanechaného, aby se pomstil za smrt své ženy. Zvláštní nápad, a ještě zvláštnější zpracování dokazuje jen jedno, že myšlení je ve filmech občas dost potřeba, přitom je to všechno tak neskutečně jednoduché, člověk se připravuje na všechno možné, jak mu dá příběh filmu zabrat a přitom je to všechno tak jednoduché. I když jak se to veme, stačí to všechno sledovat, protože každý nový den všechno začíná od znova, jako bílá nepopsaná stránka papíru, a pak že je to všechno nemožné. ---Dobře, co teda teď dělám? Aha, honím tohohle chlápka. Ne... on honí mě. (24.02.2008)

Snímek MEMENTO Christophera Nolana je - vedle tématu pomsty - především bravurně zvládnutým zamyšlením nad lidskou schopností/neschopností rekonstruovat realitu a nad následným možným zneužitím člověka člověkem - to vše navíc v divácky poutavém "krimi-thrillerovém hávu". Obsah filmu by se mohl zdát sám o sobě jednoduchý, až prostý (který film však takový není?). Tato "jednoduchost" je však podána natolik výbornou a zajímavou formou, že divák je Nolanem neustále nucen zapojovat svůj mozek na 100%. Na snímku si především nesmírně cením způsobu použití kamery (smysl pro detail), naprosto geniální střihy, perfektní herecké výkony a v neposlední řadě (monotónní a mírně "nervní") zvuk + hudba. Snímku také nechybí vtip, který je však do filmu vložen přesně v tom správném a vyváženém poměru (divák ani na chvíli nezapochybuje, že jde o thriller). V některých momentech může Nolanovo dílo MEMENTO připomínat tvorbu Davida Finchera. Nikoliv však v tom, že by Nolan Finchera kopíroval. Jde spíše o to, že dokáže vytvořit stejně tak "hustou" thrillerovou atmosféru. Shrnuto a podtrženo: Perfektní film, u něhož fabulace dosahuje astronomických rozměrů. (02.11.2003)