Melrose Place

Celkem obycejny serial, ktery zachycuje zivoty prumernych americanu kolem 25 let v jednom domovnim komplexu. Zobrazuje jejich vztahy, praci, uspechy i krize. Pro normalniho americana do 30let mozna zajimave, ale jinou vekovou kategorii nebo treba takoveho Cecha uz serial bavi jen chvili a nema silu udrzet si jej na delsi dobu. A ani to nemrzi... (30.07.2008)

Dávám odpad, ačkoli jsem neviděl ani jediný díl, ani jedinou minutu z děje. K tomuto hodnocení zcela stačí úvodní věta "Je právě tolik kolik je, protože vaše oblíbená televizní stanice Nova dává další epizodu...", která mě v raném mládí dokázala spolehlivě vyhnat od počítače v obýváku, ačkoli se tam nacházel jediný kompjůtr v celém bytě a měl jsem zrovna rozehrané silně návykové hry, jakou byla civilizace 1 nebo dokonce warcraft dvojka. Ovšem v mládí je člověk velice citlivý, a mně prostě ta nebetyčná idiocie tohoto prohlášení vytáčela minimálně do sedmého nebe, kde na člověka navzdory ustálenému úsloví žádná rozkoš nečeká, to můžu potvrdit. Jen si to rozeberme: "Je právě tolik kolik je" - už jen tahle věta je na nobelovu cenu za blbost... zcela se zde potvrzuje staré známé přísloví mlčeti zlato, mluviti exkrement. Pravda, jak člověk stárne, vyměkne, a podobné výroky se mu začnou líbit, viz například Čtvrtníčkova verze a zejména Dostálova odpověď. Ale zpět k seriálu, holt Nova je fakt maximalistická a nejlepší, protože jí jen tahle věta nestačí a přilepí k tomu ještě druhou neméně úžasnou "protože vaše oblíbená.." Což mimochodem znamená, že kdyby Nova nedávala právě teď tenhle seriál, nebylo by tolik kolik je. Zlatá Nova, zachránila naší civilizaci! Dokážete si to někdo představit, jaký by nastal chaos? Bylo by úplně jinak hodin než ve skutečnosti je, MHD, vlaky a autobusy by si jezdily jak by chtěly, zatímco dnes dodržují přesně jízdní řád, výplata by chodila na účet třeba jednou za půl roku místo jednou za dva měsíce, člověk by chodil spát večer a ráno vstával... (16.08.2015)

Tenhle seriál jsem milovala coby malá holka. Naši se vždycky schovávali v jiných místnostech, protože toho na ně bylo moc, a navíc se báli, co jen to ze mě vyroste, když se mi líbí taková zvěrstva. Neskutečně mnoho podrazů, zklamání, intrik, vyhrožování, vydírání, a opakovaných chyb, někdy až s docela fatálními a děsivými konci. Nemusela jsem Amandu, protože byla k uzoufání nudná a zbožňovala jsem, jako tradičně, psychopatickou postavu Kimberley Shaw. Miluju TV Barrandov - už to zase běží o víkendech - já se snad zbláznim radostí :D. (22.01.2009)

Ano, každý má nějaký ten svůj úlet (nebo kostlivce ve skříni, chcete-li). I já. A tento. Seriál se rozběhl jako vyprávění o osudech v podstatě středostavovských obyvatel jednoho nájemního domu (prodavačka, doktor, začínající spisovatel), aby skončil typicky americky se zápletkami typu vydírání kvůli autonehodě anebo nález petroleje nebo ropy na neúrodném pozemku. Neskrývám, že jsem se bavil a nadhled jsem si zachoval, nebo v to aspoň doufám. Právě kvůli tomu, že takové problémy nemám, jsem se s chutí podíval. 70%, místy míň, místy víc. (12.05.2003)

Asi bych se bál osudu, když to začalo celkem realisticky, ale pak scenáristickému týmu dojdou nápady, a tak musí každý hrdina/hrdinka téhle limonády povinně: potratit, být nevěrný, být postřelen, v nebezpečí požáru, pobodán, napadnut, být součástí kolotoče všemožných intrik, ale taky si pořádně (nejen postelově) užít s každým obyvatelem domu (respektive ulice). Což není právě málo. (09.01.2006)