Dracula

U první epizody mě fascinovalo, jak netradičně se tvůrci rozhodli zpracovat legendu o Drákulovi, a také jak kvalitně se jim tento třídílný horor povedlo natočit. Hlavní postava neuvěřitelně sympatická, Claes Bang si roli neuvěřitelně užívá a na jeho výkonech to jde hodně poznat. Nevadilo mi ani relativně skromné pojetí, co se natáčecích exteriérů týče. Jak klášter, tak především samotný hrad poskytoval skvělé záběry a příjemně temnou atmosféru. Prvnímu dílu tak moc vytknout nejde, jeho zpracování mi sedlo a ani chvíli jsem se nenudil. U druhé epizody jsem měl velký problém s nelogickým chováním jednotlivých postav, díky menšímu natáčecímu prostoru byla atmosféra pořád temná a děsivá, i když už pomalu ztrácela na síle. Herecké výkony spíše průměrné, jediný Drákula byl pořád cool. Šok nastal až s poslední epizodou, která celou sérii dokonale pohřbila. Místo důstojného zakončení, vysvětlení a nějakého kvalitního závěru jsem se dočkal jen zbytečného hraní na city, nesmyslných scén, zbytečné omáčky okolo a vše se tak zvláštně zamotalo, až jsem některé scény vyloženě nechápal. Na logiku se už vůbec nehraje, postavy se chovají mimořádně stupidně, děj absolutně nedává smysl. kdyby se natočil jen první díl, tak nemám jediné slovo proti, snad jen hudba mohla být mnohem lepší. U zbylých dvou epizod však nemám moc co hodnotit, vyložený odpad. 2/10. (25.12.2020)

Claes Bang to táhne na svých ramenou jako Arnold Schwarzenegger kládu v Komandu od začátku do konce... ale ani on ty tři díly sám prostě neprodá. A je to sakra škoda, protože ukazuje nejen jak skvělý a charismatický a zábavný dovede být, ale především je na něm vidět, jak strašně ho ta role bavila. Což ostatně platí i o Dolly Wells, jejíž imrvére se rouhající jeptiška Agatha je highlight úvodní epizody. Což je bohužel také jediná epizoda, která za to opravdu stojí. Je to absolutně ze řetězů urvané převyprávění Harkerova pobytu v Drákulově hradu a posléze v klášteře – převyprávění stylové a zábavné a upřímně vtipné, jež vás nechá žíznivé po dalších dílech. A ta bohužel nenaplní očekávání ani zdaleka. Druhá epizoda je vlastně slasher – se všemi pozitivy i negativy. Koukáte na Drákulu, jak postupně likviduje posádku Demeteru, a na posádku Demeteru, jak se snaží přijít na to, kdo z pasažéru je likviduje. Což pro diváka nefunguje a ani nemůže fungovat jako detektivka, ani jako horor a snad ani jako film, protože je to prostě hloupé a i ten geniální Claes Bang to důstojně ustává s vypětím sil. A pak přijde finále... a Claes Bang je opět v plné síle, zábavně dělá 21. stoletím zmateného upíra, skvěle si nahrává s Gatissovým Renfieldem a opět to není chytré, ale ve spoustě věcí je to dostatečně zábavné a člověka skoro zamrzí, že se v tomhle zasazení neodehrává celý seriál. Ale pak přijde, ehm, absolutně všechno se Zoe a vysvětlování upírských pověr a fakt špatné převyprávění příběhu Lucy a ještě horší vyvrcholení a vy doufáte, že Moffat už nikdy nic nenapíše a Gatiss zůstane jenom u herectví. Takže vlastně dost rozporuplný začátek roku. Hádejte, co v mé top 10 letos figurovat nebude. (10.01.2020)

zvláštní a extrémně nevyrovnané dílko.Na jedné straně dokáže nový Drákula vytvořit solidní hororovou atmosféru,stejně jako dokáže být okouzlující a vtipný.Na druhou stranu ale velmi často působí jako velká blbost,která nebaví a nebo působí jako béčkový horor z roku 84 (a ne jako ten co je tak špatný až je zábavný).Od pánů Gatisse a Moffata bych upřímně čekal mnohem víc.Paradoxně nejblíže k tomu co jsem od nich čekal má třetí (obecně nejhůře hodnocený) díl,který je prošpikován povedenými náznaky,že by Drákula a jeho přechod do moderní doby mohl fungovat...60% (05.01.2020)

Nejnovější adaptaci příběhu muže, který je všechno jen ne „morning person“, napsala pro BBC a Netflix sherlockovská dvojice Mark Gatiss a Steven Moffat. A jejich Dracula je takový: vážný i pomrkávající, a v dobrém smyslu slova moderní... Jako každá dobrá adaptace mnohokrát těžené látky si berou tvůrci zavedené prvky upírského příběhu, ohledají je a nově promyslí, aby mohlo vzniknout něco trochu nového, trochu podvratného. Pohled Gatissův a Moffatův je velmi racionalizující pohled: folklorní kletby jako fetiše, vztah ke slunci, upírův strach z kříže jako výsledek chlemtání krve lidí, kteří žijí ve strachu z božího hněvu, tradice jako vyhýbání se pokroku, už zmíněný pohled na klášter nikoliv jen jako na místo náboženského vytržení, ale i existenčního minima pro ženy bez vyhlídek a bez domova. U brány kláštera se také odehraje nejlepší sekvence minisérie, jakýsi souboj vůlí mezi Agathou a Draculou, v níž Van Helsing spoléhá na to, že bestie, nehledě na sílu, má svá pravidla a že touha po krvi může být slabinou jako každá závislost... Ve svých nejlepších momentech připomíná Dracula seriál Hannibal, a to ve schopnosti estetizovat pokrmy – či v tomto případě nápoje –, kterých bychom se normálně dotknout asi nechtěli. Evokuje chuť ochutnat, alespoň kapánek. A Dracula sdílí Hannibalovo labužnictví, když s úsměvem pronáší: „Jsme to, co jíme.“  Zkušenost nemrtvých vás skutečně donutí promyslet kremaci i pohřeb do země. Seriál si ale ani jedno z toho nezaslouží. Schovejte tedy dřevěné kůly a s klidem Draculu pozvěte k sobě domů. Recenze. (29.05.2024)

prvni polovina vyrazně, opravdu hodně vyrazně lepší. Vubec mě nebavil ten vylet na moři, který byl bohužel většinu nadchazejiciho děje. Zasazení Draculova charakteru do dnešní doby taky určtě vyborný napad. Ale tak nějak nic moc vysledek, možná vic epizod a dějove rozpracovani by tomu pomolo, ale mame co mame. (08.11.2022)