Dracula

Tohle mi opravdu těžce nesedlo. Při sledování jsem měl pocit, že tvůrci se pomalu každou scénou snaží šokovat ("Měl jste s hraběhem pohlavní styk?"), tyto pokusy však většinou končily trapně a naprosto bez úspěchu. Nicméně musím přiznat, že mě seriál zaujal ohledně myšlenky neumírání poté, co vás pokouše upír. To je na celém seriálu z mého pohledu to nejděsivější a v případě této verze rozhodně i to nejnechutnější, ovšem v tom dobrém slova smyslu. Popravdě si myslím, že pokud by byla celá tato minisérie uchopena lépe a s vážnějším tónem, mohlo se jednat o jednoho z nejděsivějších Drákulů, přestože by se stále jednalo o daleké ustoupení od románové předlohy. Nicméně to se nepovedlo. Tvůrci Sherlocka k této látce přistupují prakticky stejně jako v případě Cumberbatchova detektiva a ne, to sem opravdu totálně nesedí a místy je to opravdu směšné. Ano, dost často tu jsou pokusy i o humor a ten mě tu skutečně iritoval jako málokdy (ale vážně, počítal někdo, kolikrát tu zazní hláška "Já nepiji... Víno"?!). Dokonce i herci mě otravovali, nejvíc právě Drákula a "Van Helsing". Na konci druhého dílu jsem mimochodem vyložěně málem dostal záchvat smíchu, byť úmyslem scénáristů to určitě nebylo (kdo viděl, tak chápe). Sice jsem neměl nijak extra vysoká očekávání, ale i tak jsem dost zklamán. Ale nevadí, vždycky se to prostě povést nemůže. (20.02.2020)

Dlouho mnohem skromnější, než bych čekal, kdy se první díl odehrává na dvou lokacích a druhý většinu času dokonce na jediné. Až ve finále se naplno rozpálí přesně ten zápal, který bych od tvůrčí dvojice čekal. Moffata s Gatissem mám rád ve všech autorských polohách a Dracula mi nejvíce připomíná jejich slavného Sherlocka. Klasické dílo se i tentokrát často cituje, často parafrázuje, často staví na hlavu a často se střílí dost odvážně od boku, občas přesně do těch míst, které diváci budou milovat a občas úplně vedle. Já je za tuhle odvahu vždycky obdivoval a právě u Sherlocka jim všechny roviny vyšly s plnou parádou. Jenže tam se jejich postupně obměňovaný a čím dál rozevlátější styl tvaroval na ploše třinácti epizod natočených během dlouhých sedmi let. Napichovač se pokouší o ten samý přerod během tří dílů odvysílaných ve třech dnech. Tím pádem nemůže oslnit dlouhodobým vývojem a dokážu pochopit, proč je konec někomu tak silně proti srsti. Mně se naopak Temný kompas trefil do nálady úplně přesně, snad svým bezuzdným blázněním, snad pocitem, že se tu zase jednou plní scenáristické sny, a snad protože ústřední měření sil titulního antihrdiny s věčným nepřítelem skončilo jinak, než čtenáři chtěli. Občas taková atmosféra hraničí až s bezhlavým fan servisem, ale nezlobím se. Proč taky, zasáhl plnou silou právě mě. Za jiných okolností bývám v dodržování předlohy, klasiky, tradic a kánonu často konzervativní, tenhle hrabě mi ale přirůstal k srdci tím víc, čím dál se od klasického (a nutno říct, že už stokrát viděného) pohledu odkláněl. (27.01.2020)

"Sofistikovanost gentlemana je vždy pouhou maskou." Nápadité a zábavné oprášení klasiky a zažonglování s ní ve stylu Sherlocka, jehož fenomenálnost ale tvůrci nezopakovali a zřejmě ani nechtěli. Pietní rozjezd prvního dílu mě nejdřív zklamal, ale naštěstí se to záhy začalo předloze vzdalovat a navíc to byl díl nejhororovější. Pojmout druhý díl jako christieovský whodunnit na lodi mapující plavbu Demeter byl výborný nápad, ale výsledek zklamal, stejně jako třetí díl konečně frčící v plném sherlockovském módu. Draculovy dvojsmyslné hlášky spíš otravovaly, ale Claes Bang jako Dracula dobrý a Dolly Wells jako Agatha skvělá, ta mě bavila moc. (10.01.2020)

Mám z toho hrozně schizofrenní pocit, protože je to Moffat se všemi svými klady i zápory... Má to fajn nápady, občas výživné dialogy. Sestra/doktorka Hellsingová je k sežrání (takový nepřiznaný Dr.Who.. stejně jako je celá tahle minisérie nepřiznaným Dr.Whoovským speciálem z paralelního vesmíru), Pak to ale Moffat zase jednou, ve zdání své geniality, překombinovává aby z toho sem tam vylezl nějaký cool twist, který ale s předstihem prokoukne každý kdo už pár moffaťáren nakoukal. Bang mi sednul do role teprve až ve třetím díle. Papírem šustící fóry vyšly v cca 50% ....Popravdě mě to více sralo než bavilo, ale občas tam z toho hemžení nesourodých nápadů vyskočilo něco trefného, nebo sympatického, takže dejmetomu průměr. (12.01.2020)

Ťažko sa hodnotí miniséria, ktorá má hoci iba tri časti, každá z nich je odlišná skoro úplne vo všetkom - v tóne, v poetike, v príbehu, v zameraní sa na postavy, vo význame. Osobne mám rád prácu Gatissa a Moffata a som fanúšik ich verzie Sherlocka predovšetkým po scenáristickej stránke. Ono nie je jednoduché mať záľubu v klasických románoch a snažiť sa priviesť ich na obrazovku po tisícikrát, invencia musí nastať automaticky. V tomto prípade sa na Draculu zameriavame ako na ultimátne zlo, ktoré je schopné pochybovať sa v čase a priestore. Jeho silné aj slabé stránky sú zobrazené veľmi vhodne a aj keď sa zdá že niekedy s postavou trošku prešľapujeme na mieste, k záveru seriálu pochopíme prečo. Keď ste ultimátne zlo, ťažko prídete na to čo vlastne hľadáte. Veľkou devízou celého projektu je vzťah Draculu s Van Helsingovou. Výborne napísaná sestra Agáta, pri ktorej, žiaľ, nastane v tretej časti výrazná zmena, ktorá mi narušila napojenie na postavu. Ostatné postavy dostávajú priestoru len toľko koľko ho potrebujú a stávajú sa štatistami v oveľa väčšej hre medzi lovcom a korisťou. Je pravda, že niekedy máme pocit pretláčania nezmyselných provokácii. Séria niekedy nezvláda zmes humoru, napätia a provokácie, čo ale môže byť subjektívna záležitosť lebo pokiaľ niečo Dracula dokazuje, tak je to fakt, že filmárčinu nerobíte pre všetkých. Robíte ju pre tých, ktorým sa zapáči. Na druhej strane scenár ponúka mnoho prekvapení a čo je najdôležitejšie pútavé dialógy, ktoré vás dokážu vtiahnuť a užívať si moment. Osobne si nemyslím že by projekt výraznejšie obhájil svoju existenciu, bol som však súčasťou inteligentnej hry, ktorá ma bavila hoci som nad ňou mnohokrát musel privrieť oko. Možno je niekedy lepšie mať hranice. (14.01.2020)