Městečko Twin Peaks

1. série - 85% - Zavítat do Twin Peaks v době vzniku musela být slast, jaké nebylo rovno. Takhle komplexní zážitek na samém začátku devadesátek, kdy se ještě na pečlivě provázané seriály zdaleka nehrálo, působil po zásluze jako zjevení a přestože jsme se ve zlatém i stříbrném seriálovém věku dočkali lecčeho, nezaměnitelná atmosféra funguje na výbornou i v roce 2017, kdy agenta Coopera poprvé potkávám i já. Vyšetřovací, vztahová i společenská stránka vyprávění mě zajímá na maximum, po nenápadných náznacích rozšíření místní mytologie také pokukuji zvědavě a navíc mi přijdou snad jen ony charakteristické lynchoviny (trpaslík), které z celkového obrazu vystupují až příliš nápadně. Díky perfektně napsaným a zahraným charakterům (zatím vede Dale, Norma a Shelly) jdu do místních lesů bloudit s čím dál větší radostí a rozechvěním. 2. série - 65% - Už dlouho jsem neměl v hlavě takový otazník, jakým je pro mě alespoň trochu vypovídající procentuální hodnocení druhé sezóny příhod a nehod z nenápadného města s lesy a vodopádem. Když se totiž v centru dění pohybuje Cooper, dokončuje vyšetřování Lauřiny vraždy a obklopuje se bezchybnými vedlejšími postavami (Denise, Gordon a Annie by si zasloužili minimálně jednou tolik prostoru), jedná se stále o takřka bezchybný seriál plný skvělých scén. Zároveň se tu ale dá narazit na hromadu charakterů, kterým nemůžu přijít na chuť a většinu času mě nehorázně otravují. A vzhledem k tomu, že Ben, Jerry, Leo, Bobby, James, Hank, Nadine a kvůli nešikovnému hereckému výkonu Jacka Nanceho i Pete mají linek nepočítaně, nebyl jsem daleko od nižšího hodnocení. Spásou Twin Peaks jsou naštěstí milostné i přátelské vztahy těch lepších postav. Dale + Audrey, Dale + Annie nebo Shelly + Gordon jsou během okamžiku vytvořená pouta, kterým fandím a díky Badalamentiho nezprotivitelnému soundtracku se u nich i pravidelně dojímám. O to víc pak bojuji se změnami jednotlivých nálad, nemožnými vedlejšími příběhy (James a tajemná neznámá, katarze Josie, Nadine zápasnice, ďábelské dítě Nicky) a s (ne)vývojem populární mysteriózní linky. Všechny možné sovy, Bob, jeskyně a tajné vchody a místnosti totiž dlouho zdánlivě nevedou nikam a když se ve finále přece jen do oněch míst podíváme, krotím jen těžko zklamání z toho, co tam nacházím. Lynch mě sice stále svým přístupem baví, ale používat ony nicneříkající výjevy jako pointy vyprávění je snad až příliš. Slavný poslední záběr bych při sledování v devadesátkách bral jako slušnou kudlu do zad, takhle se ho těsně před čtvrtstoletí dlouhým skokem jenom bojím. Fire Walk with Me - 80% - David Lynch a celé jeho milované městečko přesně v té formě, v jaké ho mám nejraději. Vrací se ke kořenům, vypráví, co bylo před začátkem, přesto mi po příjemných troškách dávkuje agenta Coopera a od nejvyššího hodnocení ho zdržuje jen příliš velké množství scén s Trpaslíkem a jeho partou. K němu sice chtě nechtě zůstávám zhypnotizovaně přikovaný, ale onou pointou plnou zadostiučinění pro mě stále není. V první řadě je ale výzva ohni tragickým příběhem nejslavnější místní antihrdinky, jejíž osud tak konečně poznávám z první osoby a můžu po jejím zmařeném životě truchlit o to víc, že nejde jen o kolektivní smutek. The Return - 80% - Spousta ticha, spousta paniku-spouštějícího hluku, spousta výjevů, jejichž význam nemám šanci pochytit, spousta slepých uliček a spousta okamžiků, kdy si nejsem jistý, jestli právě sleduji zásadní pointu celého vyprávění nebo jen Lynchův vtípek, roztažený na několik desítek minut. Nejnovější kapitola je starým epizodám podobná jen v náznacích, nikdy nedovoluje divákovi úplné pochopení viděného a přesto dokáže přikovat obrovskou silou, abych mohl žasnout nad famózní trojrolí, kterou vystřihl Kyle MacLachlan v životní formě, nad dojemnými chvílemi, které překvapují nejvíc tím, že je v daný moment vůbec nečekám, nad každou cameo roličkou kohokoli ze známých tváří. Aura Městečka Twin Peaks tak nemizí, naopak houstne do netušených rozměrů a i když nám není souzeno se dočkat finálního rozuzlení se zodpovězením zbývajících otazníků, já zůstávám spokojen. A vím, že se sem budu chtít vrátit, i když si teď po pozvolném zhlédnutí celého seriálu během čtyř měsíců budu potřebovat dopřát dlouhý nádech. Jen by nemusel trvat pětadvacet let. (08.05.2017) (méně) (více)