Byl jednou jeden dům

Vykreslená předválečná atmosféra osudů svérázných obyvatel z Bagounové ulice ze Žižkova byla nádherně natočená. Dnes už se taková pospolitost v domech nenosí. Byl to takový zvláštně příjemný, ale svérázný svět pavlačových lidiček. Obsazení známými herci toho času byla trefa do černého. Ohromná kulisa žižkovského pavlačového domu byla vytvořena v atelieru Barrandovského studia a malá část venkovních záběrů byla z Ostrovní a Spálené ul. Prahy 1. Ale teď se vraťme v historii o nějakých pár let zpátky. Přidám malou historku. Můj děda prožil své dětství v obdobném domě, kde byl obchod pana Procházky, který prodával prakticky všechno: čokolády, bonbony, mouku, čaj, lízátka, různé věci do domácnosti. Samozřejmě někteří lidé si nemohli dovolit vše koupit. Proto mnoho chudých rodin té doby si kupovalo v tomto obchodě na dluh. Procházka dluhy lidem nejchudším odpouštěl. Jaký to byl pro něj šok, když tři roky po válce jednou kdosi ráno zaklepal na roletu obchodu a to nevěštilo nic dobrého. A syn z té rodiny nejchudších vše pro akční výbor zabavil. Pan Procházka rok po likvidaci obchodu se vrátil z vězení. Vyhublý, s téměř podlomeným zdravím. Z dobráka zbyl jen šedivý knír a smutné oči. I taková byla doba. Zpět k seriálu, musím je pochválit, všichni to hráli velmi dobře. A určitě se ještě rád znovu podívám. (30.12.2008)

Jedno z nejlepších děl naší filmové kinematografie a to hlavně díky hereckým výkonům našich největších hereckých hvězd. Scény jako odchod mužů při mobilizaci ("A nebojte, my jim to ukážeme."), reakce Vl. Menšíka na mnichovskou zradu, sešlost v hospodě po atentátu ("Tady českej lev konečně zalomcoval řetězem.."), J. Vinklář učí J. Hanzlíka boxovat a další a další jsou opravdu hereckými koncerty a nejen to - režie Františka Filipa i scénář jsou tak krásně česky lidské, že toto dílo spolu s Chalupáři tvoří špičku televizní tvorby. A poslední scény na barikádách ? Myslíte si, že lidé v té době sovětské tanky nevítali ? Že se nevylepovalo Rudé právo ? Nebo že se nepředvídal zánik drobného podnikaní ? Tento seriál je naopak historicky věrný a to navzdory době, kdy vznikal. Jen ten poslední záběr na tank 23 tam nemusel být, ale taková byla doba. Na to, že se v seriálu mohlo mluvit a soukromém podnikání, Masarykovi, legionářích nebo atentátu, je to ještě přijatelná daň. (24.07.2006)

Nemůžu si pomoct, ale můj osobní dojem je, že všechny dostupné díly jsou prostříhané. Jedině snad 4. díl trvá téměř 80 minut, ostatní kolem jedné hodiny. Ten seriál jsem ještě kdysi viděla několikrát a dobře si ho pamatuji. V jednotlivých dílech chybí celé scény a to se místy odráží v nepřirozených skocích v ději. Proč to? Každá scéna by stála za shlédnutí. (04.09.2015)

Některé seriály mají tu ctnost, že nestárnou a s každou televizní reprízou jim doroste další generace diváků. Bezesporu k nim náleží Byl jednou jeden dům, který patří ke špičkám soudobé televizní dramaturgie. Pětidílná odysea žižkovského domu zachycuje jeho obyvatele na pozadí politických událostí, které ať už přímo nebo nepřímo zasahují do jejich životů a osudů. Prostí i vzdělaní, bohatí i chudí, mladí i staří, stateční i zbabělí. Právě takoví jsou nejen hrdinové seriálu, ale takoví byli a jsou hrdinové dneška, obyčejní lidé s obyčejnými starostmi a radostmi, kteří jako solitéři hledají smysl svého života, svůj ostrov naděje. Tak, jako se pod vlivem událostí proměňuje doba, mísí se postupně humor s tragédií a původní jakoby nicotné šarvátky na pavlači a hospodské debaty překrývá mlhavá stísněnost protektorátního dusna, které se stává skutečnou prověrkou jednotlivých charakterů. Kdo obstojí a kdo naopak selže. Závěrečná epizoda na květnových barikádách, komunistickými politruky dodatečně znásilněná do akční přestřelky s nezbytnou pomocí Rudé armády je jedinou a v celkovém pohledu pominutelnou úlitbou ideologickému marasmu. Seriál je sám o sobě unikátní přehlídkou vynikajících hereckých osobností sedmdesátých let, kdy se před kamerou sešli veteráni divadelních prken i pokračovatelská generace mladšího a středního věku (Adamíra, Nedbal, Höger, Hlaváčová, Hanzlík, Hrzán, Somr, Menšík, Sovák, Medřická, Větrovec, Vinklář, Libíček, Řehoř, Vala, Bláha, Ráž, Abrhám, Čepek, Šulcová a několik desítek dalších). Domovnice, trafikant, uhlíř, živnostník, četnický strážmistr, promítač, krejčí, hostinský, dva malíři, vážený pan radní se svými syny. Co postava, to košatý příběh, co dialog, to nezapomenutelný herecký koncert. Navzdory tomu, že seriál vznikal v době nejtužší normalizace, se režiséru Františku Filipovi a scénáristům Janu Otčenáškovi a Oldřichu Daňkovi podařilo vykouzlit obdivuhodně kvalitní příběh, který se za léta své existence stal nedílným a trvalým pilířem novodobé televizní tvorby, k níž se s potěšením vrací již několik generací spokojených diváků. A to je víc, než bychom si mohli přát. (29.12.2008)

Jak píše golfista. Podmínky pro natočení takového seriálu byli ideální. Šlo jen o to nějak rozumně do toho vecpat komunistickou indoktrinaci. Naštěstí je tam včleněna nenásilně a nedevalvuje velmi dobře odvedené režisérské řemeslo. Pro zajímavost: Legendární tanky vlasovců T-34 s trikolorou carského Ruska přijely do Prahy o tři dny dříve než ty sovětské s hvězdou na věži. Svědčí o tom desítky dobových fotografií, které z rodinných archivů a kronik obcí sesbíral historik Pavel Žáček. 76%. (20.07.2016)