Byl jednou jeden dům

Jeden z velmi velmi mála českých seriálů, které mám opravdu ráda, určitě kvůli vynikajícímu obsazení, o čemž asi nemá cenu psát, že? Seznam za "hrají" je až na výjimky - tím myslím jak některé herce, co tam jsou (Šmeral), tak i ty, co tam nejsou (Kopecký, Kemr....) - zároveň seznamem toho nejlepšího, co bylo k dispozici. Poctivě natočené. Ideologie mě až tak při sledování nebrala, je to o druhé světové a tam se snad nikdo nebude přít, že padouši byli Němci a kolaboranti. Při osvobození taky určitě Rusům nikdo nenadával, že to byli zrovna oni.....Že jsou bohatí zlí a proletáři hodní, na to jsme byli od dětství připravováni v pohádkách..... (18.04.2011)

Tak jak je zminovano v komentarich kolem - s takovym obsazenim to nemuze byt spatne pokoukani. A neni... Za sebe bych jen vyzdvihl ucast teenky Evy H., moji oblibene Jarusky O., a predevsim malo vidane, prekrasne Zuzany O., ktera nas opustila jiz ve 28 letech. :-( P.S.: Proc byl petatricatnik Hrzan obsazenej do role teenagera, to nedokazu pochopit...tim se tvurci trochu ztrapnili. 4+ (23.07.2014)

Byl jednou jeden dům po právu řadíme ke klenotům tuzemské výroby. Málokde jako tady se sešla taková plejáda našich hereckých hvězd. Děj je zasazen do toho nejtěžšího období naší historie, do let 1936-45, ale to vůbec neznamená, že by se divák nezasmál. Vynikajícím způsobem jsou zobrazeny osudy obyvatel pražského sídliště od počátku německého obsazení Rakouska a nás, přes atentát na Heydricha, až po dramatické boje na barikádách. Propagandistických dobových záběrů přijíždějící Rudé armády na samém konci je škoda, jinak nemám, co bych tomuto skvělému seriálu vytknul.90% (03.07.2007)

Některé seriály mají tu ctnost, že nestárnou a s každou televizní reprízou jim doroste další generace diváků. Bezesporu k nim náleží Byl jednou jeden dům, který patří ke špičkám soudobé televizní dramaturgie. Pětidílná odysea žižkovského domu zachycuje jeho obyvatele na pozadí politických událostí, které ať už přímo nebo nepřímo zasahují do jejich životů a osudů. Prostí i vzdělaní, bohatí i chudí, mladí i staří, stateční i zbabělí. Právě takoví jsou nejen hrdinové seriálu, ale takoví byli a jsou hrdinové dneška, obyčejní lidé s obyčejnými starostmi a radostmi, kteří jako solitéři hledají smysl svého života, svůj ostrov naděje. Tak, jako se pod vlivem událostí proměňuje doba, mísí se postupně humor s tragédií a původní jakoby nicotné šarvátky na pavlači a hospodské debaty překrývá mlhavá stísněnost protektorátního dusna, které se stává skutečnou prověrkou jednotlivých charakterů. Kdo obstojí a kdo naopak selže. Závěrečná epizoda na květnových barikádách, komunistickými politruky dodatečně znásilněná do akční přestřelky s nezbytnou pomocí Rudé armády je jedinou a v celkovém pohledu pominutelnou úlitbou ideologickému marasmu. Seriál je sám o sobě unikátní přehlídkou vynikajících hereckých osobností sedmdesátých let, kdy se před kamerou sešli veteráni divadelních prken i pokračovatelská generace mladšího a středního věku (Adamíra, Nedbal, Höger, Hlaváčová, Hanzlík, Hrzán, Somr, Menšík, Sovák, Medřická, Větrovec, Vinklář, Libíček, Řehoř, Vala, Bláha, Ráž, Abrhám, Čepek, Šulcová a několik desítek dalších). Domovnice, trafikant, uhlíř, živnostník, četnický strážmistr, promítač, krejčí, hostinský, dva malíři, vážený pan radní se svými syny. Co postava, to košatý příběh, co dialog, to nezapomenutelný herecký koncert. Navzdory tomu, že seriál vznikal v době nejtužší normalizace, se režiséru Františku Filipovi a scénáristům Janu Otčenáškovi a Oldřichu Daňkovi podařilo vykouzlit obdivuhodně kvalitní příběh, který se za léta své existence stal nedílným a trvalým pilířem novodobé televizní tvorby, k níž se s potěšením vrací již několik generací spokojených diváků. A to je víc, než bychom si mohli přát. (29.12.2008)