Byl jednou jeden dům

Přirozené, krásné, pravdivé a upřimné. Tak na mne působí tento seriál. V nynější době můžeme jenom závidět jak blízko k sobě lidé měli, a i když jejich osudy nebyly vždy růžové, přesto se dokázali radovat i z maličkostí. Líbilo se mě, že když šlo do tuhého, dokázali se dát dohromady a jít bojovat za svoji pravdu. V současné době si již tak jistý reakcí lidí nejsem. O hereckých výkonech je vcelku zbytečné diskutovat - perfektní. (30.03.2014)

Pod příkrovem tuhé normalizace vzniklo prací scénáristického dua snů (Otčenášek-Daněk) vynikající dílo, které je jak apoteózou posledních let První republiky (jedna z mála zmínek o jinak úzkostlivě utajované benešovské válečné půjčce), tak minuciózně přesným záznamem života za protektorátu. Pavlačový dům je pojímán jako soběstačné fórum svého druhu, vybavené kinem, blokovou, opravdu lidovou hospodou a navíc hrazdami pavlačí. Panovnickou lóži nahrazují okna bytu majitelů. Kaleidoskop událostí, osudů, tragédií a neživotných komunistických zjevů (Valův malíř Dlask a ještě mlžnější emisar Kominterny, Řehořův Hrach starší) i znamenitě vykreslených žižkovských (?) lidových a "vysokých" postav (jedineční Nerudní Nedbalův a možná o něco ještě vyhraněnější Patrokles Nerudný Jiřího Adamíry). I konec seriálu, symbolická zbytečná smrt na barikádě, z níž se nikdy nevystřelilo, je příznačná pro květnové povstání (až 2 000 padlých na naší straně nepočítaje vlasovce, řada hlavní zákeřných odstřelovačů, zhruba dvou třetin postavených barikád se boje vůbec nedotkly). Režie i herecké obsazení vydatně přispěly k vytvoření jednoho z nejvýraznějších děl naší dramatické a filmové tvorby sedmdesátých let. Třicáté výročí konce německé nadvlády se proti vůli Husákova režimu tehdy podařilo oslavit opravdu důstojně. (05.11.2007)

Není to scénaristicky dokonalé a příběh, postavy zde neprocházejí klasickým seriálovým vývojem, pět dílů je na to málo. Seriálový potenciál také ruší to, že pozadí druhé světové války se stává hlavním motivem. Taková malá epopej o životě jednoho pražského baráku za druhé světové války. Troufám si tvrdit, že by tenhle seriál docela zapadl, nebýt toho hvězdného hereckého obsazení. Tady sešlo pár generací nejlepších českých herců a dívat se na ně je paráda. (03.10.2011)

Jedno z nejlepších děl naší filmové kinematografie a to hlavně díky hereckým výkonům našich největších hereckých hvězd. Scény jako odchod mužů při mobilizaci ("A nebojte, my jim to ukážeme."), reakce Vl. Menšíka na mnichovskou zradu, sešlost v hospodě po atentátu ("Tady českej lev konečně zalomcoval řetězem.."), J. Vinklář učí J. Hanzlíka boxovat a další a další jsou opravdu hereckými koncerty a nejen to - režie Františka Filipa i scénář jsou tak krásně česky lidské, že toto dílo spolu s Chalupáři tvoří špičku televizní tvorby. A poslední scény na barikádách ? Myslíte si, že lidé v té době sovětské tanky nevítali ? Že se nevylepovalo Rudé právo ? Nebo že se nepředvídal zánik drobného podnikaní ? Tento seriál je naopak historicky věrný a to navzdory době, kdy vznikal. Jen ten poslední záběr na tank 23 tam nemusel být, ale taková byla doba. Na to, že se v seriálu mohlo mluvit a soukromém podnikání, Masarykovi, legionářích nebo atentátu, je to ještě přijatelná daň. (24.07.2006)

Půvabný koukatelný miniseriál, který může vděčit za svůj úspěch především perfektním herců - a že se jich tady sešlo. K dokonalosti mi něco málo scházelo, možná i nějaký ten šestý díl navíc, který by dovyprávěl příběhovou linku určitých postav, které zůstaly jaksi nedořešeny. Škoda, že seriálů, které by tak věrohodně vykreslovaly povahu českého člověka, je tak málo. Točí se pokračování Nemocnic na kraji města a Sanitek, ale opravdové skvosty zůstavají pořád v pozadí. Světélkem v tunelu je pak letošní výtečné "České století". (29.10.2013)