Režie:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Luboš FišerHrají:
Jiří Sovák, Josef Kemr, Jana Hlaváčová, Josef Vinklář, Jiří Schmitzer, Jiřina Bohdalová, Ilja Prachař, Josef Větrovec, Božena Böhmová, Mahulena Bočanová (více)VOD (2)
Epizody(11)
-
Chudák dědeček (E01)
-
Kapr (E02)
-
Operace (E03)
-
Sokové (E04)
-
Zasloužilý všeumělec (E05)
-
Smírčí soudce (E06)
-
Romeo z autobusu (E07)
-
Režisér (E08)
-
Náhradník (E09)
-
Kapřín (E10)
-
Svatba (E11)
Obsahy(1)
Seriál komediálních příběhů F. Vlčka a V. P. Borovičky, který již od své premiéry v roce 1975 potěšil řadu diváků mnoha generací, čerpá svůj humor ze symbiózy člověka městského a člověka vesnického. Popularitu získal nejen pro své hvězdné obsazení, ale i pro základní tón, jímž je tolerance, lidská vzájemnost a porozumění. (Česká televize)
(více)Videa (14)
Recenze (593)
Myslím, že tak jak ukazuje seriál Františka Fiipa, tak tak jsme žili. Není v tom nic tendenčního, tak to bylo. Dnešním mladým lidem (kteří mohou cestovat kam chtějí) se to zdá zřejmě nemožné, ale mnoho věcí na které oni dnes dosáhnou, se mohlo nám starší generaci v tom 40.letém marasmu, jenom zdát. A tak chalupa někde v horách nebo na vesnici byla možností, jak se seberealizovat anebo jak utéci aspoň na weekend od toho (vtloukaného nám) socialistického "blahobytu". Závěrem bych chtěla ještě dodat, že to s "NORMALIZACÍ" NEMÁ ABSOLUTNĚ NIC SPOLEČNÉHO. ()
Kecy o stranických výborech jsou jasně trapné, Sovákova kreace cholerického dědka se neomrzí, i když jí chybí jakýkoli další rozměr, jak tomu je např. v Písařích. Normalizační seriál, který se odehrává na tak typickém místě pro socialistické Československo a dá se sledovat s docela viditelnou chutí, už třeba jen kvůli výborné hudbě Luboše Fišera :-) ()
Když máš v chalupě orchestrion, tak by sis ho měl pustit, sednout si k němu a neotravovat po odpolednách v televizi. Dvě hvězdičky za občasný humor a za Sováka s Kemrem, pro ně jsem měl vždycky slabost. Jinak je to opravdu totálně plytká záležitost. BTW: Pamatujete někdo na díl České sody, kde oba chalupáři strouhají mrkev a do toho jim hraje Landa "Jsou jako dva přízraky, co od někud sem zabloudili..."? (((-: ()
"To myslíš vážně, že já jim lezu na nervy? Já, kterej se o všechno stará?" Cholerický revizor na penzi Evžen Huml sám sebe nejspíš považuje za oblíbeného zastánce morálky, ale najít společnou řeč s tímto není jednoduché. Proto je třeba vyslat nerudného Pražáka na vstřícnou vesnici a využít porovnání dvou zcela odlišných světů k zábavným názorovým střetům. V tomto případě se to povedlo. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (169)
- Představitelka listonošky Růžena Lysenková je babičkou Ani Geislerové. (M.B)
- Spoluautor scénáře Václav Pavel Borovička jej přepsal do knižní podoby, která vyšla v roce 2000 pod stejným názvem jako seriál. (sator)
- Ide o najsledovanejší TV seriál v Československéj televízie v rokoch 1971 -1989 s percentualnou sledovanosťou 93 %. (Raccoon.city)
Popularita Chalupářů u diváků i programových vedoucích je zarážející zejména proto, že těžko najdeme výstižnější symbol normalizačního bezčasí. Východisko seriálu, jehož poselství předává divákům v prvním díle postava esenbáka ("venku jsou od sebe sice lidi trochu dál, ale přesto k sobě mají nějak blíž"), je dobře známé asi každému, kdo se v posledních padesáti letech ocitl u televize. K rodině cynického taxikáře Aloise Krbce (Josef Vinklář) se stěhuje jeho neurotický tchán, bývalý revizor Evžen Huml (Jiří Sovák). Místo pokusu o společné soužití Krbec vychytralým trikem stěhuje Humla na venkov do vesničky Třešňová, kde nerudnému invalidnímu důchodci nezbude než sžít se s dobromyslným vrstevníkem Bohoušem Císařem (Josef Kemr). Postupem času se Huml seznamuje s bizarním koloritem života na vesnici, který spíš než Formanovo Hoří, má panenko připomíná kýčovitý papundekl Zdeňka Trošky, a spolu s diváky odhaluje velkou pravdu: že i když se v životě v socialismu někdy setkáváme se strastmi, lidé – od ochotně melouchařících zaměstnanců JZD po shovívavé funkcionáře komunistické strany – se vždy nakonec dohodnou a všechno dobře dopadne. Chalupáři jsou v tomhle ohledu mnohem zrádnější než otevřeně prostranické produkce Československé televize, jako byl třeba Okres na severu. Zatímco z příběhu moudrého a spravedlivého tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka čiší primitivní pokus o oslavu normalizační ideologie, Chalupáři zdánlivě pouze existují v jejím rámci. Při bližším pohledu je však jejich poslání zjevné. Přimět diváky, aby zapomněli na každodenní realitu, a za ochotné asistence populárních herců je uchlácholit iluzí pohodového socialistického života. Dobová témata – od pražské asanace a přidělování bytů přes hodnocení práce stranické organizace a anonymní udávání po vzpomínky na zakládání JZD – nenápadně prosakují každým dílem a ve vražedně pomalém tempu seriálu se proplétají s osudy kladných hrdinů. Vyznění Chalupářů trefně shrnuje bodrý předseda obecního výboru: "To se ví, sem tam se mezi náma najde potvora, ale paušálně jsme dobrý!" Chalupáři nejsou charakterističtí jen urputnou snahou komunistického režimu nabarvit narůžovo všudypřítomnou šeď, ale i vykreslením ženských postav, podobných jiným normalizačním televizním maminám, uklízečkám a švadlenám. Je tu žena taxikáře Krbce Jarča nebo objekt milostného zájmu širokého okolí, vesnická femme fatale Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová), kterou seriál lakonicky popisuje „42 let, rozvedená, zachovalá“. Pozoruhodná je v dobovém přístupu k ženám především linie manželky místního autobusáka Tondy Čiháka (Vladimír Menšík). Čihák se svou ženu Aničku (Gabriela Vránová) okatě snaží podvést, když v autobusu cestou na vesnický výjezd do Prahy svádí před jejíma očima náhodnou cestující. Rozesmutnělá Čiháková se se svým trápením svěří Humlovi s Císařem – a ti s ní absolvují celodenní kolečko od kadeřnice k obchodům s oblečením, aby byla "krásná pro svýho Toníčka". Když se na konci dne shledává se svým manželem, začne ji okamžitě podezřívat, že má milence, a na Humlovy výtky, že on přece dělá to samé, opáčí, že "to je přece zákon přírody, že mužskej si namlouvá ženskou". Ideální produkt státní televize sedmdesátých let dával smysl v době Husákova režimu, jeho nadšené reprízování čtvrtstoletí po sametové revoluci je však jen obtížně pochopitelné. Chalupářům navíc léto co léto chybí jakékoliv zasazení do kontextu, o jaké se ČT pokusila naposledy při repríze 30 případů majora Zemana a které by mladou generaci – a koneckonců i starší, kteří u seriálu vzpomínají na radostné mládí – uvedlo do dobové reality. Vysílání seriálu by dnes šlo bez problémů doplnit o vylíčení všeobjímající náruče obecních výborů, vysvětlení role ženy v socialistické společnosti i popis proměny života na venkově pod diktátem plánovaného hospodářství. ČT však na podobné snahy rezignovala a bez sebemenšího pozastavení Chalupáře spolu s dalšími normalizačními hity jako Sanitka nebo Malý pitaval z velkého města pevně začlenila do svého reprízového programu. Lze z toho vyvodit jediné: česká letní pohoda v očích veřejnoprávní televize zjevně vypadá stejně dnes jako v roce 1975. Atmosféra socialistické prázdnoty může s klidem dopadat na nové a nové diváky – a ostatně proč ne? Jak lapidárně shrnuje jedna z chalupářských figurek: "Lepší je být naladěnej než zavřenej." (Michal Zlatkovský: Chalupáři – nejmilovanější symbol normalizace, který Česká televize uctívá dodnes) () (méně) (více)