Dobrá Voda

Tento seriál jsem viděla už mnohokrát a nic jsem ještě nenapsala. Je to povinná škola pro každého jezdce, chovatele koní a milovníka jezdeckého sportu. Jiří Hubač určitě nejezdil na koni a přesto dokázal vystihnout atmosféru práce se zvířaty, boj s byrokracií a spoustu doprovodných lidských osudů. Herecké obsazení jednotlivých  rolí bylo velmi zdařilé a herecké výkony řady z nich přímo excelentní. Zmíním herce významově menších rolí např. pana Kemra s panem Nedbalem. Řada z účinkujících už není mezi námi, ale cosi cenného tu po nich zůstalo. Ještě nesmím zapomenout na krásné koně. (19.08.2023)

Občas mě zdejší hodnocení překvapuje. Tak jak se s místními neshodnu na kvalitě filmů Věry Chytilové, tak se neshodnu na tomto legendárním počinu. Seriál z pera Jiřího Hubače je naprosto skvělým představením nejen pro milovníky koní. Dobrá voda je totiž především o koních, ale hned zatím o lidech. O jejich radostech, smutcích a charakterech. Kapitán nebo Hanousek jsou lidé, kteří pod tvrdou slupkou skrývají své osobní lidská neštěstí. Každé v jiné podobě. Stejné prožívá i Hovora, kterého nejprve na chvíli zklame syn a pak mu chtějí zrušit chov. A zajímavě vykreslených postav je zde víc. Například Ladislav Mrkvička a Ivana Andrlová. Petr Haničinec vůbec sehrál skvělý výkon. V podstatě se jedná o jeho životní roli. Zahrát milovníka koní, koňáka srdcem i duší, když ještě před natáčením seriálu se těchto zvířat bál, je majstrštyk, který zvládne jen vynikající herec. Jiří Hubač byl vůbec vynikající scénárista. Jeden z nejlepších v naší historii. Lístek do památníku, Pozdní léto či Fany. To je jen výběr z těch nejlepších děl. Děl, která jsou především o olidech a jejich malých neštěstích. O síle vůle a charakterů. A to uměl Hubač skvěle. Dobrá voda je celkově skvěle obsazený seriál a skvěle napsaný, takže ani jinak dopadnout nemohl. Trochu asi překvapí režie Františka Filipa. Trošku mi to nesedí do jeho ostatních děl. A pak samozřejmě legendární hudba. A nemluvím jen o úvodní znělce, ale také o dramatické hudbě ve chvílích, kdy napětí vrcholí. Díky hudbě je vyhnáno do extrému a mě běhal chvílemi až mráz po zádech. Dobrá voda je podle mě neprávem zde odsouzený seriál mezi spoustu průměrných televizních. Po všech stránkách je to skutečný klenot mezi seriály. (27.07.2020)

Za socialismu frekventované téma: syn musí jít v otcovských šlépějích, nebo gorilí samec (například chirurg sova) roztříská vše nádobí. Manželka Janžurová jako domácí otrokyně, levná pracovní síla. Těm umakartům vzkazuji přes vlny času - uvolněte se trochu, jste strašně vystresovaný. K zupřímnění seriálu by pomohlo, kdyby Andrlová ve stáji brutálně znásilnila subíka Dlouhého, nebo mu aspoň dávala obskurní povely, směřující třeba proti autoritářskému husákovskému režimu. On jí dost zobal z ruky, takže by to šlo a příběh by to oživilo. (19.07.2023)

Seriálu paradoxně ublížilo, že jej točil František Filip. On je výborný vztahový režisér a se skvělým scénáristou za zády v seriálu bravurně zachytil generační míjení i hloubku rodičovské bolesti. Jenže se mu vůbec nepovedla akce a chyběl adrenalin, který k ježdění neoddělitelně patří. Závody měly být vrcholem seriálu, leč jsou spíš za trest, zoufalá kamera nabízí často jen záběry nohou cválajících koní (neb si zřejmě neuměla poradit s tím, že v sedle sedí dubléři), a jediné, co zachraňuje situaci je dobrý hudební motiv (Jiří Malásek). Také střihu mělo být více, některé proslovy jsou až příliš dlouhé, byť se v nich řeší tíživé věci a nejsou žádnou vatou. Seriál nabízí mistrovskou paletu vztahů otců a jejich dospívajících dětí (kdy Kemrův spratek-emigrant není žádnou úlitbou režimu, ale trefně vystiženou nadčasovou realitou). Jenže to měl být také seriál o koních a závodech... a to se nepovedlo. Škoda. (07.08.2021)

Zvláštní. Když si přečtu hodnocení před sebou, je mi trochu líto nízkéhoa "ratingu" tohoto seriálu, který mám osobně rád (láska ke koním v tom hraje pouze vedlejší roli), snad bych řekl, že ze seriálů tohoto typu, natočených před rokem 1989 skoro nejradši. Proč? Tohle není ani režimní agitka ani její rafinovaně a řemeslně dovedně napsaná obdoba a la Dietl. Hubač byl Pan Dramatik a figury, které (a například i v Sanitce) vytvořil, jsou komplikované, uvěřitelné a také osobité. Soudruhování bych tady nekritizoval, je takové, jako v této době bylo a ona vrstva konfliktu, týkající se prosperity "firmy" (tedy státního statku) kontra "nerentabilní" chov koní by se dneska mohla odehrávat taky a probíhala by plus mínus stejně.....Kromě Hovory, jehož postoje a celý charakter jsou rozporuplné stejně jako u prakticky všech (s vyjímkou Lojzka -Hanzlíka, Michala-Vaculíka a poněkud plošší Ivy Janžurové), mně fascinoval vždycky i Josef Kemr a Miloš Nedbal a musím konstatovat, že kdyby se to odehrávalo dneska, bylo by to prakticky stejné. A ony cesty a křížení těch lidských povah a jejich vztahy by dnešním dramatikům vystačily asi tak na padesátinásobek dílů. Zkuste se na to podívat jinýma očima, zapomeňte na letopočet a všimněte si, že to není ani o vedoucí úloze všemoudré matičky strany a plnění a překračování plánu. Je to o tom nejzákladnějším, o vztazích mezi lidmi, o fanatizmu a zaslepenosti, kariérismu i slepé a nezištné oddanosti, zklamání, pádech a znovuvztávání a pokud to třeba někdo začne brát, rozhodně ho to obohatí. Jenom jakmile v posledních minutách závěrečné části skončí Velká Pardubická, vypněte zvuk, nebo těch pár blábolů s tuším krajským tajemníkem rychle zapomeňte. Ale i takhle to (díky Bohu) bejvávalo, Jiří Hubač byl realista, ten by se k psaní Okrsů na severu, Mužů na radnci nebo nejlepší socilastické Soap Opery nikdy nesnížil.... (22.07.2012)