F. L. Věk

Jsou díly, které se musí skoro celé přeskákat, aby se člověk neukousal nudou, ve zbylých aspoň ty pasáže, kde naprosto nemuzikální Brzobohatý předstírá s dřevěnými lokty hru na klavír. Celá pointa tohoto "díla" mi došla až v okamžiku, kdy F. L. Věk obhajuje výdobytky francouzské revoluce - prosímvás, my to tady bereme jako kdovíjak vlastenecký seriál, a zatím nám spiknutí světového židovstva nasadilo do naší národní identity jen další kukaččí vejce zednářství převlečené do vlasteneckého hávu. ----------------------Stále zatajovaná pravda o Aloisi Jiráskovi - napsal Jaroslav Lhotka na severu virtually.cz --- Chceme-li se dopátrat pravdy o oslavovaných velikánech národa, musíme jít k prameni, kde blahodárně působili za svého života. Historik města Litomyšl dr. František Lašek píše ve své knize „Oživené litomyšlské paměti“ o všech význačných osobnostech za posledních 200 let. O Aloisi Jiráskovi je tam jen to, že se přistěhoval do města roku 1874 a učil zde 14 roků, dne 12.8.1879 se oženil s Márinkou Podhájskou, o 8 let mladší, její otec byl mlynář v Poličce. Zdeněk Nejedlý se ještě zmiňuje ve svém díle „Tisíc let života českého města“, že Jiráskovi měli 4 dcery, Boženu, Marii (ta zemřela a je pochována na litomyšlském hřbitově), pak Lidušku a Miloslavu. Bydleli v čísle 25 a v čísle 27 bydlela Božena Němcová. To je vše, co napsali oba historici. Tedy nic moc a jen mlha, nic o tom, kde žila jeho manželka, z čehož nám plyne poučení, že ani Nejedlému Jirásek patrně moc nevoněl, jinak by mu věnoval více prostoru a ne jenom pár řádků. Alois Jirásek byl záhadná osoba, v Litomyšli po celých 14 let života pendloval mezi Litomyšlí a Hradcem Králové, kam jezdil na jakési jednání, když ho jeden místní bohatý žid nechal vozit svým kočárem do Chocně na vlakové nádraží a pak mu jel, když Jirásek přijel z Hradce Králové, naproti k nádraží. Více o Jiráskovi věděl profesor Šouta. Ten se znal se synem Pátových, kterážto rodina v Litomyšli udržovala styky s Jiráskovými. Starému Pátovi byly podezřelé časté jízdy Jiráska do Hradce Králové. Vypátral, že tam byla zednářská lóže Jan Amos Komenský. Někdy se vracel v doprovodu vousatého muže s černým kloboukem na hlavě a mluvili spolu německy, totéž s místními židy v hospodě nebo vinárně „Buřvalce“, ačkoliv uměli česky. Toto se místním lidem nelíbilo a kritizovali Jiráska, že podlézá židům. O majálesu r. 1887 začali studenti Jiráska provokovat. Šli ve skupině za ním v háji a skandovali: „Jirásku, Jirásku, visíš zde na vlásku, jsi jak rulík zlomocný, židům sluha pomocný. Blíží se už čas, že tě vezme ďas, nám zůstane po tobě, jen Mařenka ve hrobě.“ Prý se tehdy Jirásek stranil lidí a rozhodl se pro odchod z katolického gymnázia, když studenti začali házet lejna v papíře na okna. Odstěhoval se z města v noci, v roce 1888. V litomyšlské čtvrti „Bělidla“ žila patrně sestra paní Jiráskové. U Pátů jí říkali „teta Amálka“ a měli uschovány dva z jejích dopisů, adresované mladému Toníkovi Pátovi, aby vyřídil Lojzovi, že do noci vysedává s židy v hospodě a potom špiní církev, která mu dává obživu na katolickém gymnáziu. Aby přestal s vynášením husitů, kteří Litomyšl vydrancovali a pomordovali její občany. Jiráskovi žáci z litomyšlského gymnázia potom zjistili, ještě za života Jiráska, že za napsání pamfletu „Temno“ dostal přes 1 milion korun. Zemřel jako nejbohatší spisovatel, s 5,5 miliony na knížce. Kdyby na domě, kde žil, nebyla umístěna pamětní deska, dnes by nikdo nevěděl, že tam žil, neboť Litomyšl byla odjakživa protihusitská, národovecká. Velikána z něho udělali až komunisti po roce 1950. Nejedlý vycítil, že je třeba chytit vítr do svých plachet, a proto jako ministr školství a kultury rozvinul iniciativu se shora dolů. Byla totiž naděje z toho vytěžit. Viděl, že komunisti u moci si berou příklad ze svých loupeživých předchůdců a bratrovražedných husitů. Zdeněk Nejedlý dostal nápad, že v Litomyšli, kde stojí socha Smetany od Štursy, bude sedět bronzový Jirásek v křesle, a to na Olivetské hoře u zámku, kde ale stál velký misijní kříž. Ten že musí zmizet, aby neclonil soše Jiráska. Na odstranění Kříže se nikdo z místních nepřihlásil. Tak naverbovali několik brigádníků mezi vojáky. Jeden z nich byl při pádu Kříže zabit, neboť Kříž při pádu narazil na větev a dostal jiný směr pádu. Nesmělo se o tom mluvit, protože šlo z komunistického zákonu o šíření poplašné zprávy a za to bylo vězení několik let. Potom, několik set metrů od Jiráska, stál na podstavci Zdeněk Nejedlý, jeho ctitel. Když přišel rok 1968, někdo přilepil na Nejedlého podstavec: „Sestup dolů, nemravo, a táhni do Moskvy!“ Nejedlý měl totiž za totality největší sbírku porno literatury. Proto se mu též říkalo vošoust. Pamětníci vědí, že Jirásek byl štamgastem „Buřvalky“ a potom hospody „Za vodou“. Jeho žáci ho před smrtí (1930) pozvali na setkání a tam padla otázka, kolik dostal od židů za napsání pamfletu Temno. Jirásek neodpověděl, rychle vstal, popadl klobouk a kabát z věšáku a rychle se vytratil, když mu žáci řekli pravdu.  Dodnes mnoho lidí nezná pravdu o Koniášovi, kterého Jirásek vykreslil jako lotra, ale opak je pravdou, neboť Koniáš sice pálil knihy, ale ty nemravné, které do Čech pašovali z tiskárny žida Harnacka tajnými cestami evangelíků ze Saska, aby rozkládal katolickou morálku. Stačí se podívat na tento tisk, předchůdce dnešního porna. (30.06.2014) (méně) (více)