F. L. Věk

Málokdo z nás asi dokáže srovnávat s literární předlohou. I samotný Jirásek, jakkoliv před ním smekám, by se asi nestačil divit, jak divácky atraktivní dílo se podařilo z jeho díla vytvořit. Nemůžeme srovnávat ani s dobou, ve které se děj odehrává, ale nutno říci, že ta atmosféra, která z celého seriálu dýchá, je naprosto úžasná. A ty postavy. Přísný otec, vesničané nacházející si cestu k četbě českých knih, sympatický démon Václav Thám a spousta dalších nadšenců, kteří přikládali ruku k dílu k české myšlence. Dnes by se asi nestačili divit, v jakém stavu se nachází národ, který se snažili povznést z popela. Seriál má v sobě poetiku vesnice, ve které se někdo snaží dělat něco, co jeho samotného překračuje. Je tam romantika studií v Praze, kdy univerzita plodila lidi opravdu vzdělané. Dotkneme se významných událostí (Mozart v Praze, korunovace, uvádění Thámových překladů v divadle). Setkáváme se zde po cimrmanovsku s významnými postavami, které jsou dnes učební látkou historie a literatury. Dojde i na vtipné momenty (Jiří Sovák tvořící nová česká slova, František se sboristkami). Jako muzikantovi mně též imponuje, jak seriál ukazuje důležitost hudby v životě. Herecky excelují Radoslav Brzobohatý, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Jan Tříska... No, to bych tu mohl jmenovat celé titulky, ale hereckým králem celého díla je při svém životním výkonu Jan Pivec. Tomuto dílu není co vytknout, a pokud existuje seriál, který by měl podle mě vidět opravdu každý, je to právě tento. (18.02.2012)

Jiráska jsem nikdy nečetl a nikdy nebudu. Jenže tohle je daleko kratší, daleko zajímavější a poutavější - je tu příběh, jsou tu vynikající herci, divadlo i opera... navíc za dějem se skrývá mistrně propracovaná koláž tehdejší doby (může za to Jirásek?) - kostýmy i lokace na výbornou. Vzpomínám na své mládí a na dvakrát třináct nedělních dopolední strávených sledováním jednoho z nejlepších seriálů Č(S)T. (16.08.2008)

Pro mě bylo národní obrození ve škole (základní i střední) probíráno vždy neuvěřitelně nudně (asi špatní učitelé) a společně s povinnou četbou mě dokázalo od Jiráska spolehlivě odradit. Přitom šlo o zajímavé období našich dějin. Nicméně jsem se k tomu musel dopracovat sám. Jako malý jsem seriál často zahlédl v televizi u našich a u babičky, vůbec jsem jej ale nevnímal. Proto není překvapivé, že jsem se k seriálu F. L. Věk dostal až jako dospělý a tuhle mezeru jsem si doplnil. Stálo to za to. F. L. Věk je kvalitní seriálová tvorba československé televize bez komunistických vlivů, taky jim to soudruzi spočítali a znepříjemnili. Jako dospělý jsem si seriál vychutnal a nechci moc rozebírat jednotlivosti. Velmi dobře fungoval jako celek a to je to hlavní. Možná jen ten zpěv, u jinak skvělého Radoslava Brzobohatého, tahal za uši, mohli najít někoho s podobným hlasem. To je ale jen drobná vada na kráse v jinak krásné atmosféře seriálu. Sám rád dám čtyři hvězdy. Dokážu ovšem pochopit i nižší hodnocení a zejména mladší publikum ze seriálu nadšené být nemusí. (24.05.2023)

Natočit seriál o boji českého národa (nebo alespoň několika nadšenců) za svobodu vlasti; otevřeně kritizovat útlak, zastrašování a cenzuru v posledním díle, natočeném již v době normalizace, to chtělo doslova koule... a záštitu Aloise Jiráska. Otto Zelenka svým poutavým scénářem, redukujícím nesnesitelnou obsáhlost klasikovy předlohy, učinil z F.L.Věka nadčasový, přístupný seriál, režisér a nejlepší herci 60.-70. let jej dotáhli k dokonalosti. Zvlášť závěrečná scéna Radka Brzobohatého s malým Romanem Skamene na sněžných saních ukončena větou "Dobře, tak se nedáme!", mě v kontextu doby vždy spolehlivě dokáže vzít za srdce. (27.10.2012)

Buch..buch...buch.. hudební overture jako z Terminátora...Má copánek, ale není to Steven Seagal, táhne se to jako žvýkačka, ale není to tak svěží, byl to vlastenec, a přesto to není Mel Gibson, mávající americkou vlajkou.....Byl to F.L.Věk. Muž, jehož Alois Jirásek, velký to český spisovatel, zplodil z koulí a péra a František Filip, velký to český televizní režisér, ho porodil. Dostal tvář Radka Brzobohatého, který ho uvěřitelně a sympaticky zahrál a dbal na to, aby jeho copánek nikdy nebyl vypelichaný jako ten Seagalův. Na rozdíl od všech amerických seriálů si tenhle zachoval poetiku, ryzí českou hrdost a k (smrti) nudil. Po tomhle národním obrození už české seriály nebyly tak jako dřív. Změnily se a to k horšímu. Proto tenhle seriál ze Zlatého archivního fondu České televize stále má divákům co nabídnout, není podbízivý a ukazuje, že jsme seriály minimálně po řemeslné stránce uměli točit. "My příjdeme", říká si nová generace seriálových tvůrců,"my příjdeme", ale to by mě zajímalo, kdy přijdete s nějakým normálním seriálem, který by se dal reprízovat a nezaplašil diváky svojí nepovedeností. Milovníci historie si pochopitelně připočtou nejméně dalších dvacet procent navíc. 60% (05.01.2014)