Vražedné pobřeží

Nick Slaughter je třída. Vždycky když si vzpomenu na Vražedné pobřeží, mám chuť pořídit si havajskou košili,drsňácký culík, decentní muskulaturu a zajít si do plážového baru na drink s nějakou plážovou kráskou. Rozhodně bych to neurážel srovnánváním s blábolem typu Baywatch. Nostalgie mi radí dát nadprůměr a já to udělám. (20.02.2006)

Vedro, písek, slunné pláže, pěkné holky a jeden soukromý detektiv v nevkusné košili, který by se mohl živit jako gigolo. Jenže to on ne. Raději vyšetřuje případy, které jsou napínavé asi jako čtení telefonního seznamu, kdy byl ještě na začátku devadesátých let plný účastníků telefonních stanic. V té době na Novu dorazil po celém světě úspěšný seriál, jehož dojem moc nevylepšil dabing Martina Zounara, který nelenil a než zkrachoval, tak pravidelně opatřoval nedívatelné kousky neposlouchatelným dabingem "quality from sud" ze svého dabingového studia. V té době pochopitelně nikdo příliš nečetl zdrcující kritiky na tento seriál, ti odvážnější se dokonce do postavy Nicka stylizovali a frajeřili. V té době bylo možno spatřit mnoho takových maníků, co s copánkem, květovanou košilí, se slunečními brýlemi navrch hlavy a plážovou obuví žabky posedávali na letních zahrádkách v přesvědčení, že si je někdo splete s Robem Stewartem. Ti úspěšnější dostali pivo zadarmo a ty ještě úspěšnější si mnozí spletli se Stevenem Seagalem, který v té době také frčel. Byla to opravdu uvolněná doba. Všichni se radovali, že socialistické seriály vystřídal kanadský detektivní seriál se sympatickým hercem, který uhrane každou ženu. Ano, mohlo to tak být, ale než k tomu došlo, tak se divák musel prokousat zdlouhavým, nezáživným dějem, který zpravidla obsahoval nějakou tu podprůměrnou akční scénu a pár hlášek, které překvapivě nezlidověly. Jízda Jeepem s mužem ve vlající košili se stala legendou. Dneska si už snad všichni uvědomili, na jakou blbost se to ve vzkvétajících dobách pro tyto typy seriálů dívali. A to nás ještě čekala vlna telenovel v čele s přízrakem Esmeraldou. Televizní Bůh nebyl pro diváka milostiv. 20% (28.03.2014)

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, na kterém mě přitahovalo exotické prostředí, vtip a detektivní zápletky. Znělka byla taky úžasná a vychutnával jsem si ji vždy až do konce. Životní role Roba Stewarta, která mu třeba v Srbsku přinesla takovou popularitu, že Srbové nosili před volbou hlavy státu cedule s nápisem Nick Slaughter for president. p.s. na youtube je celá první série v originále ve velmi slušné kvalitě (29.04.2011)

Tak tenhle seriál jsem měl obzvláště rád, když ho dávali na Nově. Opakování jsem si většinou nenechal ujít. Tenhle seriál mi vždy dokázal vykouzlit pohodovou atmosféru na krásné letní večery o prázdninách, ale to už je několik let zpátky. Hm nostalgie je prevít, takže proto zkresluje i mé hodnocení :-), protože některé díly nebyly tak kvalitní, ale to vůbec nevadilo. (16.05.2011)

Evergreen mého dětství, který jsem měl rád hlavně díky té pohodové atmosféře, jež vytvořila skvělou kulisu každému letnímu dni, jenž zrovna nebyl provoněn sluncem, a kvůli nezapomenutelné znělce. Když jsem viděl některé díly v nedávné době, tak jsem se nestačil divit, co že jsem to dříve sledoval. Ale když si vzpomenu na ty prázdniny, kdy jsme byli u babičky a z venkovních dobrodružství spěchali k televizi, kde to zrovna na Nově rozjížděl Nick Slaughter, tak musím dát alespoň dvě notně nostalgické hvězdy. __ Stále si říkám, že jsem měl možná v oné nedávné době jen přehnané nároky, špatnou náladu či drobnější mozkovou příhodu, protože to prostě nemůže být tak špatné, čili se v budoucnu snad někdy odhodlám a pustím si více dílů, abych to mohl trochu relevantněji zhodnotit. Neb máloco je taková nostalgie... a nostalgii já z principu rád. (27.01.2019)