Vražedné pobřeží

Jo, Nick Slaughter a jeho košile odhalující hruď. Doteď, když uvidíme s kamarádama člověka v nezapnutý košili, řekneme že nahodil Slaughtera. Skvělá úvodní znělka a hlavně uvolněná prázdninová atmosféra dělaj z Vražednýho pobřeží příjemnou záležitost. Pro mě seriál dětství, stejně jako MacGyver, Odpadlík, Knight Rider... (30.10.2007)

V dětství to pro mě byl symbol exotiky a prázdninové bezstarostnosti. Po mnoha letech jsem se k seriálu vrátil a světe div se, je to o dost jiné, než jak jsem si to pamatoval: 1. Exotická a prázdninově bezstarostná je hlavně famózní úvodní písnička, zbytek dobrodružství Nicka a spol. je tak televizně unylý, jak jen kanadský seriál ze začátku 90. let může být, a zjevně doplácí na lacinou mexicko-izraelsko-jihoafrickou výpravu. 2. Nick Slaughter se narozdíl od mého dalšího hrdiny z té doby, Rena Rainese, vůbec neumí prát a skoro od každého dostane na budku. 3. Služeb Nickovy detektivní agentury využívají výhradně sexbomby, obvykle s postranními úmysly a za účelem špehování dalších sexbomb, jež obvykle také mají postranní úmysly. 4. Nick není hloupý, ale má nikoli nulový nýbrž negativní pud sebezáchovy a s oblibou se pouští do krkolomných aktivit s mizivou šancí na přežití, načež je obvykle zmlácen/otráven/zastřelen gorilou či účetním nějaké sexbomby, ale pokaždé nakonec zázračně vyvázne bez úhony. 5. Nejsmutnější je, že dnes by něco takového nemohlo vzniknout nejenom v kanadské produkci, ale ani nikde jinde: v každém druhém záběru holky v bikinách (a kluci ve speedech), Nickovy oplzlé pohledy na kolemjdoucí sexbomby a jeho interakce s klientkami-sexbombami, kde v podstatě každý dialog je současně flirtem. A to je v mých očích nakonec to, co z celé té exotiky a prázdninové bezstarostnosti přetrvalo, coby připomínka svobodnějších, hravějších a paradoxně dospělejších časů před tím, než Západ bůhvíproč zaplavila nová vlna amerického puritánského třeštění. (05.02.2021)

Nostalgie. Příjemný letní kriminální seriál, u kterého se i pobavíte. Špičkování mezi Nickem a Sylvií je nezapomenutelné. Mnohé hlášky si pamatuji dodnes. Škoda, že to žádná TV už asi nikdy nebude vysílat, takhle mi jedinou vzpomínkou zůstává pár epizod na skákajících VHS. Šibalský dabing Martina Zounara byl kvalitní a nevadil mi. Ovšem jak už to takových seriálů bývá, zde se střídají (někdy dost často) dobré díly s těmi horšími a výborné díly s těmi naprosto stupidními. Scénáře dílů jsou většinou jednoduché a naivní, ale nemůžeme čekat oscarové veledílo. Je to prostě příjemná oddychovka. Teď mě omluvte, jdu za Spiderem do baru na drink. (12.08.2007)

Ano vážení tot je opravdu klasika televizni zabavy. Jeden z tech povedenejsich serialu, kterym nas vychovavala Tv nova na pocatcich. Doted si pamatuju odpoledne, kdyz jsem dosel ze skoly a zapnul bednu a sledoval hlaskujiciho detektiva jmenem Nick Slaughter (no kurva nemilujte detektiva co se jmenuje ''Masakr''), ktery pobiha v tropickem prostredi plnym kocek v bikinach v rozevlate kosili a kratasech a sekunduje je mu krasna Sylvie (skvele nadabovana Z. Adamovskou) no radost pohledet. (16.05.2008)

To byl můj nejoblíbenější seriál z devadesátých let. Vždycky jsem se těšila až se Nick a Sylvie budou špičkovat. Slušná kombinace krimi a komedie. Hodně pohodový seriál. Vzpomínám s notnou dávkou nostalgie. Slunce, písečné pláže a zločin, co víc si může člověk přát. Snad jenom nějaký ten lahodný koktejl. (26.02.2009)